Francie - shrnutí

Po velmi dlouhé době jsme léto trávili v Evropě a po našich zkušenostech jsme se oba shodli, že naše další cesty po Evropě odložíme do daleké budoucnosti, nejlépe na důchod. Francie je krásná.... no ale má milovaná Asie to není :) Jen za benzín a mýtné jsme dali 20.000 Kč, to už mám letenku :)) Tak doufáme, že další léto se ponese již zase v duchu mističek, hůlek....nebo že by USA? Kdo ví, zatím budeme snít. Najeli jsme 5400 kilometrů, vypili nespočet cidrů, já se nacpala mořskými plody, nakoupila věci, které se u nás obtížně shánějí, propadla kouzlu NUXE, ochutnali jsme výborné macarons a zmrzlinu, přejedli se salátů s kuskusem, ochutnali výborné speciality na trzích, jen ten smrad ze sýrů :) Zjistili jsme, že Francouzi jsou vlastně milí a přátelští, kromě Avignonu, tam byli opravdu odporní. Opravdu někteří nemluví anglicky, ale to nevadí, když se chce domluvit na obou stranách, tak to není na překážku. Jen řídí jako prasata, alespoň tedy ti v Provence. Francie je drahá... a to tedy hodně! A levandule vůbec není tak fialová...a to tedy vůbec. 

Suma sumarum, Francie byla příjemná dovolená, ale Asie to není. :))))

A co za to stálo? Plameňáci ve volné přírodě, slané koláče a zřícenina hradu Baux. 

a kam dál? nejbližší cesta nás čeká za pár dní směr Londýn....

Colmar

Colmar je pozoruhodnou směsicí německých a francouzských vlivů a nepochybně jedno z nejmalebnějších měst v Alsasku. Hrázděné domy pastelových barev, čtvrť kanálů proplétajících se mezi domky, které se říká Malé Benátky (Petite Venise), kam oko dohlédne, všude spousta barevných květin, restaurací, obchůdků s víny. Kolorit téhle pohody dokreslují čapí hnízda na střechách domů i katedrály.

Nejkrásnějším domem v Colmaru je Maison Pfister na rohu Rue Mercière a Rue des Marchands v samém centru města hned vedle Place de la Cathédrale. Postavit si ho nechal v roce 1537 obchodník s klobouky Louis Scherrer, ale jméno nese po F. X. Pfisterovi, který ho vlastnil v letech 1840–1892. Dům ukazuje na vkus buržoazie 16. století, jaká kombinace gotických a renesančních prvků, pískovce a dřeva, dřevěných balkonů, věžiček, arkýřů, reliéfů evangelistů, císařů i papežů. Hned vedle stojí ještě starší dům ozdobený dřevěnou skulpturou zasmušilého obchodníka – pod ním je na zdi datum 1419. Neméně okouzlující je také bývalý strážní dům Corps de Garde s renesančním balkonem, či dům s názvem Maison des Têtes s vyřezávanými arkýřovými okny. Z 15. století pochází stará celnice Ancienne Dohane. Nepřehlédnutelnou dominantou města je Basiligue St. Martin pocházející z přelomu 13. a 14. století, zdobená několika nádherně barevnými okny. 

Colmar je rodištěm F. A. Bartholdiho, sochaře a architekta, jehož nejznámějším dílem je Socha Svobody, darovaná francouzskou vládou Spojeným státům.

 Little Venice

Avignon, Orange

Jeho původní jméno Avenion znamená město prudkého větru, a proto je před mistrálem chráněno 4 km dlouhými hradbami. Bylo založeno na úpatí skály Doms oblévané Rhônou, která tvořila přirozenou ochranu. V období papežského schizmatu v letech 1309 až 1377 bylo sídlem papežů a antipapežů.

Papežský palác je údajně nejkrásnější pevnost světa zdůrazňující moc církve. Byl postaven v gotickém slohu ve 14. stol.  Vystřídalo se zde 9 papežů a antipapežů, všichni byli Francouzi. Stavba paláce započala za třetího papeže Benedikta XII. v r. 1334, později ho nechal přestavit Klement VI.  V přízemí byla velká jídelna, kde se pořádaly opulentní hostiny. Papež seděl na podiu, aby byla zdůrazněna jeho odlišnost. Ve třetím patře ve Věži andělů byly ložnice papeže. Palác má celkem 10 věží, kapli Saint Jean a Saint Martial, byl obklopen zahradami s exotickými ptáky, lvy, jeleny. Poslední papež Řehoř XI. se v r. 1376 rozhodl přestěhovat své sídlo zpět do Říma. Dva další papežové uznaní pouze Francií a Španělskem se vrátili do Avignonu, kde zůstali až do r. 1403, kdy se Benedikt XIII. rozhodl ustoupit Janu XXIII. a v r. 1411 definitivně palác opustil. Od té doby v paláci sídlili pouze papežští vyslanci. Je zpřístupněno 24 místností, ale moc zařízení v nich není. Za francouzské revoluce bylo mnoho zničeno nebo ukradeno, fresky byly poškozeny, sochy rozbity a v r. 1810 sloužil palác jako kasárna. Teprve až v r. 1969 se město rozhodlo zrestaurovat dvě hlavní křídla paláce a zřídit tam kongresové centrum.

  

 Avignonský most (Sv. Benezeta) je známý díky francouzskému kánonu, který říká, že se na něm tančí, což tak docela není pravda, protože po mostě, dokud byl celý, se jezdilo a tančilo se  pod jedním jeho obloukem. Postaven byl ve 12. stol. a byl nejstarším mostem přes Rhônu mezi Lyonem a mořem. Měřil 900 m a měl 22 oblouků. Ležel na „svaté cestě“ z Itálie do Španělska. Papežové měli ve zvyku se při průjezdu zastavit a pomodlit se v kapli sv. Benezeta.  V 17. stol z něho povodeň udělala ruiny a Ludvík XVII. odmítl poskytnout prostředky na jeho opravu. Můžeme si prohlédnout jeho zbylé 3 oblouky a dvě kaple. Spodní, původní ze 12. stol., je zasvěcena Sv. Benezetovi, podle kterého je most nazván. Byl to chudý pastýř z okolních hor a jedné noci mu andělé zjevili, že je potřeba postavit most přes Rhônu mezi Lyonem a Arles. Šel s tím vzkazem za papežem, ale ten se mu vysmál a řekl, že ho nechá postavit, jen když zvedne těžký kámen a postaví ho na místo, kde má být most postaven. Před všemi zúčastněnými Benezet zvedl kámen, který by neuzvedlo ani 30 mužů, a papež tak pochopil, že je třeba most postavit. Horní kaple pochází z období první přestavby ze 14. stol. a je zasvěcena Sv. Nicolasovi.

  
Orange

            Severní brána do Provence, původně keltské místo Arausio, zažilo období největšího rozkvětu za římské éry, za vlády císaře Augusta bylo asi třikrát větší než dnes, s chrámy, lázněmi, stadionem a dalšími úžasnými budovami. Další zajímavostí je obrovské (v Evropě nejzachovalejší) římské divadlo z dob Augustových, které si jen zázrakem zachovalo nedotčenou scénu – zeď 103 m dlouhou a 36 m vysokou, ozdobenou ve výklenku několik metrů vysokou Augustovou sochu. Měla symbolizovat císařovu všudypřítomnost. Údajně ekonomické důvody mohly za to, že bylo divadlo vybudováno ve svahu kopce a některé jeho chodby byly raženy přímo do skály. Jakmile padla Římská říše, bylo divadlo po mnoho let využíváno jako kamenolom. Během Francouzské revoluce pak sloužilo jako vězení, v němž strávili dlouhá léta tzv. “nepřátelé revoluce“. Od roku 1869, kdy prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, je opět využíváno ke svému původnímu účelu. Král Ludvík XIV. dokonce uvažoval, že by nechal celé oranžské divadlo přestěhovat do Versailles, považoval jej totiž za „nejkrásnější divadlo v království“. Samotné divadlo je památkou, která byla zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, díky čemuž zůstane zachováno pro další generace. Divadlo pojalo tehdy až 11 000 diváků, představení trvala celý den. Divadlo se kromě dochovaných sedadel může pochlubit také několika sloupy, oblouky a již zmíněnou zadní stěnou jeviště, která svou krásou dokonce zastiňuje sochu císaře Augusta. Zeď byla původně rozdělena na několik pater a nejvyšší část byla obložena mramorem. Jelikož se zvuk odráží od protějšího kopce, je zde akustika stejně skvělá jako v minulosti. 

a opět slaný koláč