Výlet na jižní Moravu se zastávkou v Schönbrunnu

Jak  začít... tohle léto je jiné, než bylo původně v plánu. Jako mnoho lidí i nás Covid 19 přinutil změnit plány. Touto dobou jsme již měli být na více než 3 týdenní cestě po východním pobřeží USA. I Salem jsme si tam propašovala...itineráře já umím:) Měli jsme již všechno zajištěné, včetně pronájmu auta, motelů, vstupů... Dlouho jsme doufali, že to přeci jen nějak půjde... no ale vzhledem k dalšímu problému (rasovým nepokojům) jsme nakonec museli smutně konstatovat, že je asi lepší, že léto strávíme "doma". A tak budeme letos "výletovat" po naší rodné hroudě. Začínáme tripem do Mikulova, kde jsme již byli loni před naší japonskou cestou. Ubytováni jsme byli zase v hotelu Volařík jako loni, kde jsme se přesvědčili, že ani dražší pokoj nebude mít fungující klimatizaci a ledničku, prostě někde to mít mouchy musí :) Hotel zainvestoval do relaxační zóny a spa a na funkční elektro už asi nezbývají peníze? Jinak žádné výhrady nemáme, tentokrát jsme měli terasu s výhledem do zahrady a obří vanu, což je pro mě benefitem navíc. Snídaňový bufet byl opět bohatý a skvělá poloha hotelu nás přesvědčila, že tu ledničku prostě odpustíme...stejně jsme do ní neměli skoro co dát :) Tentokrát byla i recepce příjemná a nás mile překvapilo, že do hotelu mohou i psi, tudíž je jasné, kam se Fluppy v srpnu podívá... A my do třetice všeho dobrého a zlého zjistíme, jestli klimatizace a lednička nefungují v žádném typu pokojů.... notice to be continued! 

 Tak začínáme letní cestování 2020. Vyjeli jsme ve čtyři ráno (ano, čtete dobře), cíl cesty byla Vídeň - nákupy...no, málo komu se podaří ztratit na D1, vy jste věděli, že pořád staví obchvat a dálnice jsou na chvilku dvě (oni totiž stav obchvat)????? Po hodině jízdy kukuřicí, návštěvou míst, o kterých jsme nikdy neslyšeli....ve vesnici Hruška nemají obchod Hrušku, ale Coop..... co to je za nepořádek!... jsme se napojili zpět a s dvouhodinovým zpožděním do nákupního centra dorazili. Tam dostala nákupní panda volno a byla spokojená. Po cestě zpět jsme se stavili na chvilku do Schönbrunnu, bylo nezvyklé vidět park bez davů...užili jsme si to.

 

 
 

zámek

 

 

socha v parku :)

 

 

Z Vídně jsme dojeli do Mikulova a zašli si na oběd/večeři do Sojka a spol. Jídlo je skvělé, vzpomínám se slinou na hovězí líčka s celerovým pyré. Ale obsluha tu opravdu nestojí za nic, prostředí je omšelé, v zadní místnosti je vedro k zalknutí. Suma sumarum... mně to za to jídlo stojí, ale gurmánský zážitek vám amatérská obsluha bez vychování a dusná atmosféra poněkud kazí.

 

Ve tři jsme se ubytovali ve výše zmíněném hotelu Volařík a pak se šli projít po Mikulově.

Dominantou Mikulova je barokní zámek, sídlo Regionálního muzea Mikulov, kde objevíte nejrozsáhlejší tuzemskou expozici vinařství a vinohradnictví s unikátním obřím vinným sudem. 

 

Do dějin Mikulova je zapsán kardinál Dietrichstein, který nechal po skončení morové epidemie na znamení díků postavit na Tanzbergu kapli sv. Šebestiána. Místu se od té doby říká Svatý kopeček a z města sem vede raně barokní křížová cesta s pašijovými kaplemi. 

SVATÝ KOPEČEK

V bývalém kostele sv. Anny na hlavním mikulovském náměstí stojí hrobka Dietrichsteinů.

HROBKA

Další naší zastávkou byl zámek Lednice, který patří k nejkrásnějším zámkům u nás. Spolu se svou francouzskou zahradou a rozsáhlým anglickým parkem náleží k nejvýznamnějším romantickým památkám Přijeli jsme na devátou, to tady ještě nebyly davy. Kolem poledne už v parku korzovaly davy, nechyběl ani zájezdový autobus ze Slovenska :) Ale pořád to tu bylo příjemné, chyběli turisté z Asie, takže nebylo přeplněno. 

V klidu si prošli krásný skleník a na deset jsme měli koupený (online) lístek na první prohlídkový okruh – Reprezentační sály. Interiéry zámku mají návštěvníkům přiblížit atmosféru druhé poloviny 19. století. Dech beroucí je knihovna s překrásným vřetenovým schodištěm, které je dle tvrzení vyřezané pouze z jednoho dubu. Autorem zdobeného zábradlí, kazetového stropu či knihovní skříně je řezbář Karel Leistler a Michael Thonet. Ve Vstupní hale vás upoutá veliký mosazný lustr mající 116 ramen a vážící téměř sedm set kilogramů. I v přízemí objevíte plno krásných pokojů – např. ve Velké letní jídelně budete obdivovat cínové nádobí či Taneční sál, ve kterém na jedné stěně spatříte cenný obraz malíře J. Schlössera.

v pozadí minaret

barokní konírny

Zámecký skleník nás doslova očaroval, ráno tam nebylo moc lidí a my si krásně vychutnali opojnou atmosféru. Dokonce i koi kapříci byli...

nenápadný vstup do skleníku

Naše poslední zastávka byla v nenápadné obci Starovičky (kousek od Hustopeče). O tom, že už dávno není zapomenutým místem, svědčilo to, že se téměř nedalo zaparkovat. Nachází se zde totiž levandulová farma, která se od dob svého založení (2013) stala turistickou atrakcí.

Levanduli lékařskou tu pěstují přirozeným způsobem, tj. bez chemického ošetření. Rostliny zpracovávají velmi šetrným způsobem tak, aby dosáhli velmi vysoké kvality květů, které dále využívají pro výrobu potravinových, dekorativních, relaxačních a kosmetických výrobků. V roce 2020 se stala farma Lavandia - levandulová farma Stanislava Bízy ze Staroviček vítězem prvního ročníku národního kola evropské soutěže Mladých farmářů. Ve vesnici se nachází obchůdek z produkty z farmy. My si koupili limonádu, levandulový repelent a koupelovou levanduli. Z obchodu je to asi 20 minut chůze ke políčkům s levandulí. Překvapilo nás, kolik lidí tam bylo, ale díky rozloze to není žádný problém a můžete si vychutnat vůni levandule i bez lidí kolem sebe.