Korea 2023 (18.7.) - přejezd do Busanu vlakem KTX

V úterý ráno jsme se odhlásili z hotelu a přejeli metrem na nádraží Seoul Station, což už byla výzva sama o sobě…kufry trochu ztěžkly od příjezdu, plus metro je tady více než nepřátelské k cestujícím se zavazadly. Jezdících schodů a výtahů je málo a jen někde…takže mnohdy musíte zdolávat příkré dlouhé schody směrem nahoru i dolů. Vyjeli jsme schválně o dost dříve, abychom se vyhnuli té největší ranní špičce a dostali se do metra i s kufrem relativně klidně.

Na nádraží jsme byli asi o dvě hodiny dříve, ale to nevadilo, pozorovali jsme šrumec kolem a celkem to uteklo. Trochu nás děsilo, že nám zase chodilo varování o extrémních deštích a vlaky nabíraly velké zpoždění a některé byly zrušené. Stalo se to i vlakům do Busanu, zrušili spoj před námi i po nás. My naštěstí odjeli včas, ale cestou jsme nasbírali skoro 45 minut zpoždění. A to jsou to rychlovlaky, u kterých zpoždění nebývá. Prostě lijáky byly tak strašné, že to nešlo. Cesta obvykle trvá jen 2 hod 40 min, za které vlak urazí vzdálenost 417 km. Z nádraží jsme se metrem dostali k našemu hotelu, u východu z metra jsme pochopili, že ta horší část cesty právě začala. Jsou tu tak šílené lijáky, že za 5 minut chůze s deštníkem a těžkými kufry jsme byli mokří durch. 

Ubytovali jsme se v hotelu Lion, zjistili jsme, že máme krásný velký pokoj s obří vanou… a i když byl hotel pouze dvou hvězdičkový, měl zdarma pračku se sušičkou, takže během psaní tohoto příspěvku zrovna sušíme to, co nám vše zmoklo. I kufry jsou durch. 

Odpolední program jsme odpískali, vážně se v tom nedá ven. Zvládli jsme zajít jen na jídlo do nedalekého Lotte Mart, objevili jsme tam zase nějakou "řízkárnu", na rozdíl od Seoulu tady jejich donkatsu nebyly plněné sýrem, ale chutnaly moc dobře. A pak se jen modlili, ať v dalších dnech už tolik neprší, ať z Busanu taky něco vidíme.

Korea 2023 (17.7.) - Seoul - Ihwa Mural Village, střídání stráží Gyeongbokgung Palace, Hongdae, trh Namdaemun, Seafood grilování

Poslední celý den v Seoulu nám bylo přáno a vůbec nepršelo. Ráno jsme vyrazili obhlídnout street art čtvrť, kterou jsem si našla na internetu. Ihwa Mural Village je kopcovitá část Seoulu, kde jsou fasády domků vyzdobeny... je třeba se tu chovat s respektem, není to skanzen, ale místo, kde se žije...

Poslední den v Seoulu jsme stihli střídání královských stráží před královským palácem. Hned u hlavní brány Gyeongbokgung Palace probíhá 2 x denně. Tento rituál se prý koná v naprosto stejné podobě od roku 1469.

Obrovský trh se vším možným i nemožným... Venkovní trh Namdaemun, který byl otevřen v roce 1964, je největším tradičním (bleším) tržištěm v Jižní Koreji. Obchodníci ale prodávali zboží v blízkosti tohoto místa již od roku 1414, tedy v raných dobách dynastie Joseon. Tržnice zabírá místo několik bloků (více než 66 000 metrů čtverečních) a je hustým bludištěm stánků, restaurací a všeho možného. Většina není pod střechou, ale najdou se tu i místa, která mají vnitřní prostory. Nikde jinde v Koreji nenajdete tak velkou sbírku všeho možného na jednom místě. Pojmenován je po nedaleké slavné bráně Namdaemun, která byla zničena žhářem v únoru 2008. Brána byla poté obnovena a znovu otevřena v roce 2014.

Hongik University je proslulá umělecká škola a ulice kolem Hongdae je známá svou mladistvou a romantickou atmosférou, undergroundovou kulturou a svobodou sebevyjádření. Díky jedinečným kavárnám, útulným galeriím, obchodům s doplňky, módním obchodům, kavárnám, klubům, uměleckým trhům a gurmánským restauracím je Hongdae oblíbeným místem pro young adults.

Seafood restaurace v Seoulu... Bylo to zase grilování, tentokrát ale mořských plodů. Po cestě na hotel jsme ještě přibrali nějaké suvenýry, Štěpán si ulovil své hodinky Casia a pro „inspiraci“ jsme si koupili produkty z korejského ostrova Jeju, kam nás pak později čekal přelet. Jejich mandarinky a pomeranče jsou vyhlášené.