sobota 31. července 2021

Polsko 2021 (road trip 5. 7. - 24. 7.) - Lodž

 Lodž je polské druhé největší město a má přezdívku polský Manchester podle své tradice v textilním průmyslu. Na konci 19. století a začátku 20. století bývalo velmocí. Město se rozšířilo díky velkému množství přádelen bavlny, němečtí a židovští obchodníci vytušili jeho výhodnou polohu mezi Německem a Ruskem a investovali nemalé prostředky do budování mohutných staveb cihlových továrních komplexů s nádvořími, parky, secesními vilami a koloniemi pro dělníky. Kapitál dovolil zaměstnat pokrokové architekty. Eklekticismus, secese a modernismus dominovaly místní architektuře. Lodž je relativně mladým městem, a proto tu nevzniklo klasické historické centrum. Smáli jsme se, že v Lodži jsme toho našlapali asi nejvíce, ale viděli nejméně "památek". :) Což není vždy na škodu, pěšky člověk pozná místa, o kterých se v průvodci nepíše...a že my jich viděli! Je pravda, že tady jste ani nemuseli sejít krok z cesty od turistických míst, abyste viděli rozpadající se budovy. 

Naši polští známí se trochu podivovali, proč tady chceme vůbec jet. Řekněme, že město nemá moc dobrou pověst. Ale nám se tady vlastně líbilo, i když místo to je hodně rázovité. Opět nám Lodž připomínala některé vyloučené ostravské lokality, hodně rozpadlé, mírně smrduté... ale na druhou stranu s úžasnou atmosférou a je tu vidět, že se radnice snaží postupně místa opravovat a zvelebovat. Mně se tady líbilo více než v Poznani. Ubytování jsme měli v komplexu chráněných apartmánů i s garantovaným parkováním, v Cotton House. A pokud se do Lodže ještě v budoucnu vrátíme (já bych ráda), tak budeme určitě bydlet tady. Nebylo to sice úplně v centru, ale dalo se to dojít a nám se tu moc líbilo. Náš apartmán měl veškeré vybavení a navíc obří terasu, kterou jsme si i užili, protože v Lodži už nepanovala úmorná vedra a dalo se večer sedět venku. Navíc měl klimatizační jednotku v ložnici i v obývacím prostoru, tak jsme se radovali, že se konečně vyspíme, kdyby byl venku hluk, nebylo by nutné větrat. Nakonec to bylo tiché místo a vedra už nebyla :) Navíc zase nechyběla pračka a myčka. Takže snad poprvé od Japonska jsem po návratu z dovolené nemusela prát jak o život, neb jsme si přivezla vyprané a vyžehlené... :))) A protože nás velmi brzy čeká další cesta, ocenila jsem, že to nemusím přebalovat a řešit. 









Symbolem města je ulice Piotrkowská, jedna z nejdelších pěších zón Evropy (2,5km), domy jsou některé krásně opravené, jiné úplně zchátralé, že se mi až chtělo plakat, jak takové nádhery jsou zpustošené. Na lavičce si můžete posedět s básníkem Tuwimem, můžete si zde zahrát na klavír po boku Rubinsteina, podívat se do cestovního kufru spisovatele Reymonta a u stolu se potkat s lodžskými „králi“, průmyslníky: Poznaňským, Scheiblerem a Grohmanem. Nikoho z nich jsem před tím neznala, ale mám je ulovené všechny. :) Lodž miluje neobvyklé pomníky. My jsme na ni zavítali hned první den, jelikož se tu nacházel podnik Ato Ramen, který jsme chtěli vyzkoušet. Rameny tu měli neotřelé, byli jsme několikrát a vždy měli narváno, takže místo je asi opravdu vyhlášené. Celou ulici jsme si ji pak prošli druhý den ráno a užívali si všechny "pomníčky". Zjistila jsem, že prostě ráda něco "lovím". Trpaslíci, pomalované zdi, sochy...

















Fluppy obětavě čekala na terase, když jsme šli na ramen


V impozantní budově slavné manufaktury, bývalé továrny Izraele Poznaňského, nyní sídlí obchodní galerie a je tu i zábavní zóna a restaurace, my si zašli opět na mexickou kuchyni, byla dobrá, ale tu v Poznani nepřekonali. 





  













V ulici Ogrodowa najdete lodžský Louvre. Průmyslník Izrael Poznaňský říkával, že je tak bohatý, že si může dovolit stavět ve všech stylech. Fasáda budovy je novobarokní a hojně zdobena sochami dělníků. Zevnitř převládají zdobení inspirovaná starověkem a židovskou kulturou. Vnitřek paláce je v eklektickém stylu. V paláci sídlí Muzeum dějin města Lodže




vstup do muzea kanálů

Muzeum kanálů stojí přímo uprostřed náměstí Náměstí volnosti a je to jediné takové muzeum v Polsku. Říká se, že je perfektní ukázkou dřívějšího vodního inženýrství. Výstavba kanalizace byla zahájena teprve v roce 1925. Přístupný pro turisty je podzemní kanál Dętka, který měří 142 m po obvodu a je 2 m vysoký. Bohužel v době naší návštěvy bylo muzeum až do odvolání uzavřené kvůli Covidu 19.


Archeologické muzeum

Kostel Ducha Svatého

plac Wolnosci

V ulici Piotrkowská jsme se zastavili v „pasáži růží“. Uvidíte v něm dům posetý střípky zrcadel. Jedná se o výtvor místní umělkyně, která vytvořila toto „dílo“ pro svou dceru mající vadu zraku. Dcera vidí pouze „bodově“, no a ty střípky vám ukazují její vidění světa. 








 ulice Piotrkowská




Setkání s Poznaňským, Scheiblerem a Grohmanem (průmyslníci v Lodži)



lampář


Na Piotrkowské je chodník slávy, tzv. Památník Lodžanů.

klavírista Rubinstein







radnice s pomníkem

radnice


spisovatel Reymont 








herec Jaracz





úlovky :)






Kousek dál od židovského hřbitova stojí vlakové nádraží Radegast. Z něj byli Židé transportováni do koncentračních táborů v Chełmnu a Osvětimi. Je tu zrekonstruovaná nádražní budova, památník a tunel s vystavenými fotografiemi a vzpomínkovými popiskami. Celkem prý odtud odjelo na 200 000 polských, rakouských, německých, lucemburských a českých Židů. Na dochovaném kolejišti u vedlejšího nástupiště stojí autentický německý nákladní vagon. A když si do něj člověk vleze a představí si ty hrůzy... :( Neplatí se žádné vstupné, pokud se chystáte na hřbitov, určitě si udělejte odbočku i tady.



















V Lodži bylo první a největší židovské ghetto v Evropě a téměř celé se zachovalo. Obrovský hřbitov je místem posledního spočinutí pro 250 000 zemřelých. Je to největší evropský židovský hřbitov. Nám poměrně dost dlouho trvalo, než se nám podařilo najít vstup. A nebyli jsme sami, potkávali jsme skupinky bloudící podél zdí, není to tu moc značené. Už jsme to skoro chtěli vzdát, nakonec jsme to našli a jsme rádi, protože je opravdu rozsáhlý. Platí se vstupné. Hřbitov byl hodně poničený, popadané stromy, vybulené náhrobky, týden před naší návštěvou v Lodži byla vichřice a její řádění bylo vidět všude. Do některých parků se ani nesmělo.

Hřbitov je opravdu rozlehlý (41 hektarů) a některé starší náhrobky mají na sobě i symboly. Například svícen značí ženu, kniha vědce a pokud uvidíte zlomený strom, vždy to znamená, že osoba zemřela nečekaně. Také tu najdete obrovskou hrobku Poznaňského, jednoho ze tří továrníků Lodže. Před vchodem na hřbitov je k nahlédnutí pohřební dům. V něm je vystaven například pohřební vůz a je tu zpřístupněna místnost, kde byli nebožtíci připravováni na smuteční obřad.


boční vstup na hřbitov, zavřeno


pohřební dům


pohřební vůz






































Dělnické sídliště Kněžský mlýn se zachovalo v nenarušené podobě včetně paláce Edvarda Herbsta, neorenesančního zázraku z roku 1875. 










palác Herbsta


Dále jsme se podívali do Palmového skleníku, který opravdu mile překvapil. Zvenku vypadal jako mírně chátrající stavba za zenitem, uvnitř bylo nádherně. Zaujala nás velmi jedna rybka, která byla evidentně vzteklá až až. :) Vygooglili jsme, že to je gurama velká, které se přezdívá vodní prasátko. Prý mírumilovná ryba, ale mladé jsou dost agresivní. Ha ha.















masožravky
































jo a v Lodži jezdí staré tramvaje