pumpkintravel: Korea 2023 (12. 7.)- výlet do Incheon, Seoul Sky Observatory, večerní Cheongyechon stream

Ve středu jsme brzy ráno vyrazili na výlet mimo Seoul (nepršelo), metrem jsme za více než hodinu dojeli do Incheonu (ne na letiště), ale tentokrát na Wolmido Island. No vlastně takhle to ukazovala mapa metra. Ukázalo se, že linka metra číslo 1 je malinko zákeřná v tom, že se po cestě trochu štěpí a ne každé metro jede do cílové stanice. Na to jsme přišli celkem záhy, ale to už bylo pozdě. Takže nám cesta trvala skoro dvě hodiny. Zase jsme měli možnost jet úplně natřískaným vagónem, kdy jsme opravdu nemohli ani dýchat, a za pár minut zcela prázdným metrem. :) No aspoň už budeme příště chytřejší. Ráno jsme ještě stihli vyzkoušet hotelovou pračku a sušičku, což je příjemné vybavení hotelů v Asii oproti evropským ubytováním. Tady byla za poplatek, v Busanu pak dokonce zdarma včetně pracího prášku.

Wolmido je velmi oblíbené odpočinkové letovisko u moře. Ostrov je maličký, asi jen 3 km dlouhý. Přestože je 1 kilometr od pobřeží, již dnes vlastně není ostrovem a je spojený s pevninou. K dopravě sem od nádraží v Incheonu jsme využili Wolmi Sea Train, tedy monorail, který jede rychlostí 10 kilometrů za hodinu a jeho trať je dlouhá 6,1 kilometru. Báli jsme se, že bude vyprodaný, ale ukázalo se, že ve všední den ráno (cca v 10.00) je prázdný. Je to prý nejdelší městská turistická jednokolejka v Koreji. Z výšky byla krásně vidět největší nástěnná malba v Koreji. Obrovská obilná sila jsou 48 metrů vysoká, 168 metrů dlouhá a 31,5 metrů široká. Město Incheon pověřilo 22 umělců, kteří spotřebovali 865 400 litrů barvy, aby vytvořili příběh o chlapci, který vyrostl a prochází obdobími života zobrazenými po stranách sila, které jsou namalovány jako 16 knih.

Nakoukli jsme i do „old school“ lunaparku, ale atrakce dopoledne ještě nefungovaly.

Z přístavní části jsme se přesunulo do čínské čtvrti v Incheonu. Ta vznikla otevřením přístavu již v roce 1883. V minulosti se v této oblasti nacházelo mnoho obchodů se zbožím dováženým z Číny, ale v současnosti jsou tady většinou čínské restaurace. Dnes jsou obyvatelé čínské čtvrti Číňané druhé, nebo dokonce třetí generace, potomci prvních čínských osadníků. Nakoukli jsme i do parku Jayu Park, kde v horní části stojí korejsko – americký památník postavený v roce 1982 na památku 100. výročí smlouvy o míru, obchodu a plavbě mezi Korejí a USA. V parku se potloukalo poměrně dost zvláštních lidí, někteří působili zfetovaní, jiní zase vyložené bojovali s nějakou duševní poruchou. Jen jsme to proletěli a rychle pryč.

Hned za Čínskou čtvrtí na nachází svérázné místo s malovanými obrázky na stěnách. Korejci jsou vlastně opravdoví kýčaři ve velkém stylu. Dítě ve Vás tady prostě musí plesat. Jméno Songwol-dong Fairy Tale Village bylo prý inspirováno výhledem na Měsíc mezi borovým lesem v této oblasti. Otevření přístavu Incheon v roce 1883 vedlo k tomu, že do této oblasti přicházelo mnoho cizinců za účelem osídlení. Brzy se z ní stala bohatá vesnice a mnoho mladých lidí se postupně odstěhovalo do Seoulu, čímž se obec ocitla ve stavu stagnace. A tak vznikl projekt, který měl zlepšit rozvoj obce tím, že se na fasády domů namalovaly a instalovaly pohádkové motivy. Tady se mi moc líbilo.

Když jsme se vrátili odpoledne do Seoulu, kupodivu nepršelo, tak jsme toho využili a vyjeli na Seoul Sky observatoř. Je to 6. nejvyšší budova na světě. Výhledy jsou 360°. Zatažený deštivý Seoul má také atmosféru. Okolí jsme se prošli už v předchozích dnech, tak jsme cíleně jen vyjeli na observatoř. Pak jsme si dali večeři na trhu (já opakovaně chodila na jehněčí na grilu, Štěpa si zas oblíbil smažené nudle... aneb jak autisti chodí pořád na stejné jídlo) a večer si šli sednout k Cheongyechon streamu a jen tak lelkovali a vychutnávali si pohodovou atmosféru.