Rakousko 2025 - Innsbruck a okolí

 2.8.

Dnes nás čekal přesun z Grazu do Innsbrucku, je to více než 500 km, tak jsme nic dalšího už nedělali. Cesta byla zezačátku v pohodě, ale pak zhoustl provoz a hodně pršelo. Měli jsme ale štěstí, protože v opačném směru byly kilometrové kolony na různých místech. I když máme dálniční známku pro Rakousko, museli jsme platit 2x průjezd horskými tunely, tady byly šílené kolony, naštěstí pro opačný směr. Plus věděli jste, že Němci opět zavedli kontroly na hranicích? Tady si lidé taky postáli hodně dlouho, naštěstí jsme přejížděli hranice v místě, kde to nebylo až tak hrozné. Nejrychlejší cesta z rakouského města do rakouského města vedla totiž Německem. 😊 Udělali jsme si krátkou pauzu u Chiemsee, přestalo asi na 5 minut pršet, tak jsme se aspoň trošku prošli. Kolem třetí jsme dorazili do Innsbrucku, respektive jen jsme ním projeli a bydlíme na jeho okraji, v městečku Götzens. Ubytování se jmenuje Alp Living Apartments Self-Check In a dostálo svému jménu. Za okny máme louku a hory (ideální pro Fluppy) a není tu žádná recepce, což se ukázalo jako dost velký problém, jelikož jim zhavaroval systém pro check in a přístup do pokoje. Naštěstí tou dobou přijeli i nějací Němci, kteří měli stejný problém, tak zavolali na info číslo a půjčili nám pak mobil „s obsluhou na drátě“, tak nás paní ubytovala na dálku a nadiktovala nám přístupové kódy. Den předem jsme vyplnili online údaje pro check in, tak už naštěstí systém poznal naši značku auta a nechal nás vjet do podzemní garáže, jinak nevím, co bychom dělali. No technika je skvělá věc, ale občas přítomná recepce taky neuškodí. 😊 Apartmán je hezký, plně vybavený, pes je ubytovaný za poplatek, parkování zdarma. Na pokoji nás čekala láhev šumivého vína a máme bar s nespresso kapslemi v ceně pokoje. Navíc naše ubytování poskytuje Welcome Card, takže budeme mít nějaké slevy na lanovky a dopravu zdarma. Počasí tady má být dost deštivé, tak uvidíme, co uvidíme.

3.8.

Neděle ráno, musíte myslet na to, že v neděli jsou obchody zavřené, tak je třeba udělat zásobu den předem. Naštěstí minutu od ubytování máme obchod, tak jsme to po příjezdu v sobotu večer ještě stihli. Na dnešek byly hlášeny deště, ale riskli jsme to a vyrazili autobusem 404 do centra Innsbrucku /jízda trvá kolem 20 minut a zastávka je naproti ubytování. Máme ho zadarmo v rámci Welcome Card, kterou nám dali v apartmánu. Tak jsme si říkali proč ne, aspoň nebudeme muset řešit parkování v centru a samozřejmě za něj platit. Innsbruck leží uprostřed hor a je hlavním město rakouské spolkové země Tyrolsko. Přezdívá se mu „hlavní město Alp“ a leží v západní části Rakouska v údolí řeky Inn. Jeho počátky sahají do 12. a 13. století, kdy tu nejprve vznikl klášter premonstrátů a později osada. Jelikož tudy vedla obchodní stezka do Itálie přes Brennerský průsmyk, místo se postupně rozvíjelo. K jeho největšímu rozkvětu došlo v 15. století, kdy byl Innsbruck povýšen na sídelní město a za svou rezidenci si jej zvolil tyrolský hrabě Friedrich V. Právě v té době vznikla stará radnice s městskou věží, stará zbrojnice i Hofburg, kde až do roku 1519 sídlil se svým dvorem císař Maxmilián I. Habsburský.

Dopoledne jsme si prošli centrum. Vystoupili jsme u vítězného oblouku Triumphpforte, který byl postaven na počest sňatku arcivévody Leopolda s princeznou Marií Luisou ze Španělska v roce 1765. Prošli jsme hlavní pěší zónu s barokním sloupem sv. Anny a došli ke slavné zlaté střeše Goldenes Dachl. Jedná se o gotický arkýř, jehož střecha je pokryta 2657 pozlacenými měděnými šindeli. Sloužila jako královská lóže pro císaře Maxmiliána I. a jeho rodinu, odtud mohli pozorovat dění na hlavním náměstí. Hned vedle stojí Stadtturm. Věž byla postavena v 15. století a sloužila jako pozorovatelna a zvonice.

Kousek od Stadtturm se nachází katedrála Dom St. Jakob, kde se zrovna sloužila mše, tak jsme se chvíli dívali. Koupili jsme si vstupenku do Hofburgu, ale vevnitř se bohužel nesmí fotit. Reprezentační místnosti a císařské byty za návštěvu rozhodně stojí. Hofburg je totiž bývalý palác Habsburků v Innsbrucku. Naproti němu se nachází jeden z nejstarších parků v Rakousku, kterým je Innsbrucker Hofgarten. To už počasí vypadalo na pěkný liják. Zašli jsme se ještě podívat k mostu Innbrücke, odkud vidíte slavné barevné domečky "Colourful Houses Innsbruck".  

Do centra pojedeme ještě několikrát, tak co jsme nestihli, budeme prozkoumávat později. Sedli jsme pak na autobus zpět do našeho Götzens a udělali si nedělní rodinné odpoledne s Fluppy. Za apartmánem máme krásné louky a hory, které se kvůli mlze ještě ani pořádně neukázaly. No a pár minut chůze jsou ohrady s krávami…program na odpoledne byl jasný. 😊   

4.8.

Dopoledne jsme vyrazili do kopců nad Innsbruckem, tyčí se zde renesanční zámek Ambras, který je postavený v nadmořské výšce 632 metrů nad mořem a patří k nejnavštěvovanějším turistickým atrakcím Tyrolska. Je u něj malé placené parkoviště, které se zaplní opravdu během chvilky, takže opět doporučujeme přijet velmi brzy. Přijeli jsme v devět, prošli si zahrady, podívali se k vodopádu a nahlédli do umělé jeskyně. Traduje se, že právě v této jeskyni bývaly přijímány návštěvy, které přijížděly na Ambras, a na uvítanou zde musel každý vypít na ex velkou číši vína. Kdo to nezvládl, dostal novou po okraj naplněnou číši na druhý pokus. V deset jsme si šli koupit vstupenku a vyrazili na prohlídku, procházíte si ho sami, lze si zapůjčit audio průvodce. Zámek v dnešní podobě tvoří dvě části: starší Horní zámek a mladší Dolní zámek. Na oba vám platí vstupenka. O přestavbu středověkého hradu na reprezentativní renesanční sídlo se zasloužil arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský. V Horním zámku můžete obdivovat koupelnu Philippine Welserové, vzácně zachovalou lázeň z 16. století. V Dolním zámku zase najdete portrét hraběte Drákuly, pochází z 16. století a je jedním z nejstarších dochovaných portrétů tohoto valašského knížete. Zámek je považován za jedno z nejstarších muzeí světa, neboť Ferdinand II. zde již v 16. století představil svou „kabinet kuriozit“.

Odpoledne jsme zajeli k jedné z dominant Innsbrucku, ke skokanskému můstku Bergisel. Za 11 euro se dostanete do areálu, v ceně máte i zubačku a v samotné věži je výtah, nemusíte tedy po schodech. Ve věži je restaurace Bergisel Sky s výhledem na Innsbruck. Nahoře je venkovní vyhlídková plošina přímo nad rozjezdovou dráhou. Měli jsme to štěstí, že zrovna probíhal trénink, a tak jsme viděli skok na lyžích. Bergisel navrhla slavnou iránská architektka Zaha Hadid v roce 2002. Je železobetonový a měří 134 m. Profil můstku splňuje mezinárodní standardy a pravidelně hostí významné soutěže, včetně prestižního Turné čtyř můstků. Skokani na lyžích dosahují na můstku délky skoků až 130 metrů, dost pobaví skutečnost, že se tu skáče směrem k jednomu z městských hřbitovů. Oběd jsme si pak dali v tradiční tyrolské restauraci Branger Alm, jídlo bylo ok, ale obsluha odporná. Je to poprvé, co jsme se v Rakousku setkali s opravdu nepříjemným personálem. Škoda, tady už ale nepůjdeme.

5.8.

Už z domu jsme si objednávali vstupenky „early birds“ do Swarovski Crystal Worlds. Vyplatí se opravdu jít hned na otvíračku, protože jsme si vnitřní expozici procházeli jen s pár lidmi, a to bylo skvělé. Swarovski Kristallwelten je takové zábavní centrum a muzeum nacházející se ve městě Wattens asi 20 minut autem od Innsbrucku. Bylo otevřeno v roce 1995 u příležitosti stého výročí založení společnosti Swarovski, která je známá výrobou šperků a dekorativních předmětů z křišťálu. Tento svět krystalů navrhl rakouský umělec André Heller. Dominantní vstupní část tvoří obří tvář s krystalovýma očima a vodopádem, poté vstupujete do Křišťálových komnat, což je 18 sálů, světelné instalace, kaleidoskopy, optické iluze, interaktivní zrcadlové místnosti a samozřejmě krystaly. Venku návštěvníci mohou prozkoumat zahrady, které zahrnují labyrint, dětské hřiště a různé umělecké instalace. Daniel Swarowski byl českého původu a do Tyrolska se rozhodl přesídlit, aby zde založil sklárnu a továrnu na broušení skla. Místo si vybral z důvodu nedostatečné energie, kterou neposkytovaly české řeky.  Firma ze začátku 20. století zde sídlí dodnes. 

6.8.

Předpověď počasí vypadala slibně, tak jsme ve středu vyrazili do hor. Autobusem jsme dojeli do centra a šli na první zubačku, která vyjíždí v 8:00. Koupili jsme si round trip lístek Top of Innsbruck, který zahrnuje všechny tři lanovky, kterými postupně jedete (ráno jsou lístky o dost levnější). Pozemní zubačka Hungerburg má nástupní místo kousek od Hofburgu. Pak jsme přesedli na Seegruben lanovku do mezistanice a až nahoru vás vyveze lanovka Hafelekar. Vrcholová stanice lanovky je ve výšce přes 2200 m n. m. Už v první lanovce nám bylo jasné, že to, že je dole sluníčko, nic neznamená. Mlha byla opravdu jako mlíko. Po cestě jsem vymyslela zaříkadlo, které jsme nahoře pak pořád opakovali jako mantru. Horo, horo, vysoká jsi, odhal nám prosím svoje krásy. 😊 A nakonec se povedlo, teda aspoň částečně. Neměli jsme slibovaný výhled 360 stupňů, protože byla nad údolím pořád mlha, ale i tak jsme něco viděli. Vyťapkali jsme až ke kříži Hafelekarspitze a vlastně si to opravdu užili. Díky tomu, že mlha pořád padala a zvedala se, bylo to takové mysteriózní. Po cestě dolů jsme chvilku zevlovali v mezistanici (Seegrube - 1905 m n. m.) a podařilo se nám najít horské ovce, tak proběhlo šmudlení. 😊 Měli jsme ještě chvilku čas, a tak jsme potom při cestě zpět do města vystoupili na jedné ze zastávek zubačky, odkud byla kousek alpská zoologická zahrada, ta se nachází ve výšce 750 m. Areál je terasovitě vybudován na horském svahu, během prohlídky překonáte asi 100 výškových metrů. Jsou zde k vidění zvířata Alp, ale moc jsme jich neviděli. Příště bych ZOO vynechala, v podstatě jsme viděli jen domácí zvířata, medvěda, rysa, zubry a jiná lákadla jsme nenašli. Hezké jsou průchozí voliéry se supy.

Alpská ZOO

7.8.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili do městečka Maurach, které leží nedaleko Achensee a lanovkou Rofanseilbahn jsme vyjeli nahoru na výhled na jezero, horní stanice lanovky je ve výšce 1840 metrů. Ta je výchozím bodem pro četné turistické trasy různých obtížností. Trochu jsme tu zevlovali a pak sjeli dolů k jezeru, kde jsme strávili pohodové dopoledne. Jsou tu promenády, odpočívadla, místa ke koupání i plachtění. Mně se povedlo docela spálit, takže zase vypadám jak rajčátko. Achensee, nazývané Tyrolské moře, je největším jezerem v Tyrolsku. Vzniklo během poslední doby ledové, kdy ledovce vyryly hlubokou kotlinu. S délkou 9,4 km, šířkou až 1,3 km a hloubkou až 133 metrů představuje skutečný přírodní div. Jeho tyrkysově modrá voda má kvalitu pitné vody a okolní panorama hor Karwendel a Rofan vytváří krásnou atmosféru. Jezero je napájeno horskými prameny a odvodňováno řekou Achena směrem k řece Inn.

8.8.

V pátek dopoledne jsme vyjeli malou kabinovou lanovkou Bergbahnen Oberperfuss - Rangger Köpfl, která staví s jedním přestupem na dvou stanicích, k mini jezeru Speichersee, které se nachází kousek od horní stanice Sulzstich. Prošli jsme se kolem jezera, výhled na okolní hory a lanovku je moc hezký, ráno se u jezera pořádají lekce jógy. Nádrž je plná žab, nesmí se v ní koupat, voda je krásně čistá.  Kolem poledne jsme zajeli do velmi malebného městečka Seefeld in Tirol, prošli jsme se kolem jezera a přošmejdili centrum plné penzionů a obchůdků s typickou výzdobou. Nakoupili jsme tyrolský špek a pálenku a relaxovali v pohádkovém prostředí.

9.8.

Sobota byla náš poslední den v Tyrolsku před přesunem do Kremže. Ráno jsme si zajeli do Hall in Tirol. Je to malé středověké městečko nedaleko Innsbrucku. Bylo ve středověku díky těžbě soli nejdůležitějším ekonomickým centrem severního Tyrolska. Hall byl již ve středověku důležitým překladištěm zboží pro obchod na řece Inn, nacházela se zde dokonce zemská knížecí mincovna, která tu do poloviny 15. století sídlila, a výrazně přispěla k dalšímu hospodářskému růstu. Hall je aktuálně v procesu schvalování žádosti o zápis na seznam světového dědictví UNESCO.  

Pak jsme si naposledy zajeli do centra Innsbrucku, prošli již známá místa (bez mlhy vypadaly zase jinak), nakoupili na tržnici, vylezli na věž a podívali si do Hofkirche. Ten opravdu doporučuju, byla jsem nadšená. Vstupné je dost drahé, ale vyplatí se. Františkánský kostel Hofkirche je místem, kde je umístěn náhrobek císaře Maxmiliána I. Správně jde vlastně o kenotaf, protože císař je pohřben jinde. Hofkirche je gotický kostel postavený v roce 1553 císařem Ferdinandem I. jako pocta jeho dědečkovi, císaři Maxmiliánovi I. Kolem velkého náhrobku, který je obklopen nádhernou mříží, stojí 28 bronzových soch v nadživotní velikosti. Sochy představující osobnosti z rodu Habsburků a další historické a legendární panovníky evropských dvorů vytvořilo mnoho významných umělců své doby. Dokonale vytvořené bronzy patří k vrcholným dílům renesanční plastiky. Navíc nám k prohlídce hrály varhany. Nakoukli jsme také znovu do Katedrály svatého Jakuba, protože v neděli tam byla mše a nechtěli jsme rušit. No a byl čas si dát jídlo a hurá na alpské louky s Fluppy, ať z toho taky něco má.

Hofkirche

Katedrála svatého Jakuba

10.8.

Neděle byla přejezdovým dnem, čekalo nás 460 km. Vstávali jsme hodně brzo, protože jsme si dobře pamatovali šílené kolony v opačném směru z minulého víkendu. Naštěstí ráno nebylo moc aut, průjezd německými hranicemi taky rychle, ale s přibývajícím časem byl o poznání silnější provoz, tak jsme rádi, že jsme tomu ujeli.  Ubytování v Gästehaus Klinglhuber v Kremži jsme si brali jen na přespání, takže tu nejmenší nabízenou kobku, ale má terasu, tak se to dalo snést. Navíc je u řeky, kde se dalo venčit. V ceně pokoje je výborná bufetová snídaně v nedalekém hotelu. Parkování je zdarma, pes za příplatek. Krems an der Donau je malebné historické městečko, které leží ve vinařské oblasti údolí Wachau. Centrum města si zachovalo svůj starobylý ráz a je zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Prošli jsme si starobylé uličky, podívali jsme se do farního kostela svatého Víta a zaparkovali na pokoji, protože bylo moc horko. Z Kremže pochází i slavná hořčice. Dnes tu však její továrnu nenajdete, protože se přesunula do Vídně. Zato tady na každém kroku narazíte na likéry a pálenky z meruněk.