Dubaj 2025

 Dubaj 23.12. - 30.12.2025

A tak se stalo... do třetice Vánoce v Dubaji, 2009, 2011 a 2025 No a Fly Dubai spíš jen pro otrlé.. zážitky intenzivní, jídlo kupodivu jedlé...posádka víc než nerudná...ale jsme tu...sliby se plní nejen na svátky slunovratu.

Přistáli jsme v Dubaji v devět večer, jelikož jsme přiletěli s Fly Dubai, přistáli jsme mimo gate a velmi dlouho ještě popojížděli, pak nás skoro půl hodiny vozili po letištní ploše ve vymraženém autobuse, než jsme se konečně dostali na pasovku. Pak už to šlo rychle. Z terminálu T3 jede metro, tak jsme toho využili a nebrali si taxi. Za 3 dirhamy (cca 18 Kč) jsme se dostali na hotel. Bydlíme ve staré čtvrti Deira v hotelu Flora Creek Deluxe Hotel Apartments, je za tu cenu dobrý, máme velký apartmán a kousíček je i na metro a velké nákupní centrum… Jo a taky je hned vedle obří mešita, takže o budíček je ráno postaráno. Po ubytování jsme ještě vyrazili shánět něco na zub, ukázalo se, že Dubai opravdu nespí, tak jsme kousek od hotelu zakotvili v nějaké malinké asijské restauraci a asi o půl dvanácté večer povečeřeli. Pak už jsme jen dorazili na hotel a upadli do kómatu. 

Na Štědrý den ráno jsme měli objednané lístky na jeden ze symbolů Dubaje - Burj Khalifu. Metrem jsme dojeli na stejnojmennou zastávku a pak poměrně dlouho v Dubai Mallu hledali, kudy se vůbec dostaneme ke vstupu 😊 Naštěstí kolem půl deváté ráno tady fronty prakticky nebyly, tak jsme se vyjeli na mrakodrap skoro o hodinu dříve, než jsme měli původní vstup. Burj Khalifa je se svou výškou 828 metrů nejvyšší budovou světa, vyhlídkové plošiny se nacházejí ve 124. a 125. patře ve výšce 456 metrů. Já tady byla už podruhé, ale pro Štěpána to byla premiéra a líbilo se mu to moc. Kdo ví, ten ví. 😊

Někdo měl kapra, my zase ramen a kávičku na tradičním Souk Al Bahar s výhledem na fontány… prostě svátkujeme trochu jinak… 😊

A protože jsme výhledů evidentně neměli ještě dost, Štědrý den jsme zakončili na Sky Views Observatory, odkud je opravdu krásný pohled na Burj Khalifu. Navíc tady nejsou skoro žádné fronty a vstupenka není tak drahá jako na Burj Khalifu. Vstup byl přímo z metra u Dubai Mall, vlastně jsme na něj narazili tak nějak náhodou. Chvilku jsme zvažovali, jestli tam máme jít… a nelitujeme, že jsme se rozhodli vidět ještě další výhledy na Dubaj.  Součástí vyhlídky je i skleněná podlaha, odkud shlížíte 219 metrů pod sebe, což je zážitek hlavně pro Štěpána. Kdo ví, ten ví. 😊

Na čtvrteční ráno jsme měli objednané lístky do Museum of the Future. Nějak se nám tam povedlo být asi o hodinu dříve před otvíračkou a ostraha nás k mému úžasu pustila dovnitř, kde jsme si mohli sednout a počkat… a hlavně si halu nafotit úplně bez lidí, což se tady každému nepovede, vzhledem k obrovské návštěvnosti. Budova muzea, jejímž autorem je architekt Shaun Killa, dosahuje výšky 77 metrů. Má tvar asymetrického torusu, připomíná trochu plovací kruh. Je obložena více než tisíci panely ze skla a oceli, které slouží také jako okna. Jsou zdobené citátem dubajského emíra Muhammada bin Rášida Ál Maktúma: „Budoucnost patří těm, kteří si ji dokážou představit, navrhnout a uskutečnit. Na budoucnost se nečeká, vytváří se. Nám se tady opravdu moc líbilo. Nejvíc mě ohromil Heal Institute zaměřený na biodiverzitu a ochranu ekosystémů za pomoci umělé inteligence. Místní DNA knihovna shromáždila více než 2400 druhů živočichů a rostlin v prosklených efektně nasvícených válečcích zavěšených od stropu až k podlaze. Vstupné není úplně nejlevnější, ale stojí za to, jen musíte přijít ideálně hned ráno, abyste neměli všude davy, pak si to tu opravdu užijete.

 

Další zastávkou byl Dubai Frame, rozhledna ve tvaru rámu obrazu.  Dvě 150 metrů vysoké věže doplňuje 105 metrů dlouhá prosklená základna. Nahoru jsme ale nešli, byla obrovská fronta, a navíc byl i opar, takže by vyhlídka nebyla hezká. Pošmejdili jsme v parku kolem, bylo 25. prosince, takže si lidé pod palmami předávali dárky a piknikovali, bylo to takové hezké připomenutí, že jsou Vánoce.

Na čtvrtou odpoledne jsme jeli do Global Village, poprvé jsme si tu objednávali taxi, jinak jezdíme metrem a chodíme pěšky. Global Village je takový pouťový celý svět na jednom místě. Najdete tu 37 pavilonů, kde seženete zboží a potraviny téměř z celého světa. Byly tu mraky lidí a jejich počet se neustále zvyšoval. Dali jsme si jídlo a šli na autobus, který nás zavezl zpátky do Dubaje.

Do Miracle Garden jsme dorazili chvilku před devátou a udělali jsme dobře, protože většinu zahrady jsme procházeli skoro sami, před polednem tu už byly zase davy. Svezli jsme se od hotelu boltem, protože k zahradám metro nejezdí a jsou dost daleko. Zpátky už jsme nespěchali, tak jsme si našli autobus, který nás zavezl k Mall of the Emirates, odkud jsme pak zas mohli metrem. Obecně jsme se snažili jezdit spíš low cost, takže MHD, jen výjimečně jsme objednávali auto. Dost jsme ušetřili, ale na úkor času stráveného v metru a v autobuse, plus skoro vždy nacpané dopravní prostředky byly zážitkem samy o sobě. 😊 Dubai Miracle Garden je největší květinovou zahradou na světě. Vize instalace byla vytvořit zelenou oázu v srdci pouště. Na ploše 13 fotbalových hřišť, 72 000 m², vás okouzlí více než 250 milionů květů. Nejpůsobivější je obří replika Airbus A380 Emirates. Najdete tu zámek, šmoulí vesnici, tunel lásky a tučňáky, slony, medvídka… Je to kýč jak bič, ale nám se tu opravdu líbilo. Hodně dělalo i to, že nebylo horko a moc lidí.

Ráno jsme vyrazili totálně přecpaným metrem na konečnou stanici metra Creek (zelená linka), přešli do malého přístavu a odtud jsme se lodičkou nechali převézt do Creek Harbour, což je moderní oblast s krásnými výhledy na panorama města (pokud teda nemáte opar jako my). Chvilku jsme lelkovali u vody, pak přepluli zase zpět a vydali se na průzkum do staré Deiry. Prošli jsme si promenádu u Creeku, pozorovali tradiční dřevěné lodičky – abry a prošli si nějaké trhy. Já to nekupování na souku nemám vyloženě ráda, prodejci jsou opravdu mnohdy až nepříjemně neomalení a výběr zboží je pořád stejný. Creek je asi 14 kilometrů dlouhý mořský kanál, který vybíhá z Perského zálivu a byl vždy centrem obchodování. Dneska tu jsou kavárny a obchůdky a spousta naháněčů, kteří vám nabízí leccos. Samozřejmě také spoustu „pravých“ Gucci a LV kabelek, hodinky Rolex tady také dost frčí.

 

A protože Dubai Museum je pořád v rekonstrukci (tohle muzeum se nám kdysi moc líbilo), rozhodli jsme se podívat do Muzea Al Shindagha, které se nachází přímo u břehů dubajského zálivu. Muzeum se nachází v mnoha historických budovách, ve kterých se postupně dozvídáte o historii Dubaje, tradičních řemeslech a způsobu života. Součástí prohlídky je i House of Sheikh Saeed Al Maktoum, kde žil dědeček současného vládce emirátů.

Na neděli jsme plánovali toulat se po okolí Jumeirah, metro v neděli jezdí ale až od osmi ráno, tak jsme si říkali, že třeba bude prázdné, no opak byl pravdou. Metro je levný, někdy rychlejší (pokud jedete ve špičku a jsou zácpy), ale opravdu dost nepohodlný způsob přepravy. Navíc „místňáci – převážně pracující na stavbách atd. - se chovají opravdu neurvale, cpou se, žduchají do sebe, nenechají vás vystoupit ve snaze se narvat do vagónu, takže je to spíš boj o přežití než příjemná cesta. Vystoupili jsme na Sobha Reality (rozuměj 50 minut hrůzostrašné jízdy) a přešli na „tramvaj“, která ovšem taky moc často nejezdila, navíc jedna projela, aniž by nabírala pasažéry, takže… když jsme se do ní dostali, opět jsme stáli na jedné noze. Naštěstí jsme nejeli daleko. Plán byl přestoupit na jednokolejku a projet si ostrov Palm Jumeirah. Když jsme ale došli na zastávku, čekal nás tam jen zátaras a cedule, že monorail je out of order. Naštěstí jsme si dole chytli taxi, tak jsme aspoň dojeli k The View at The Palm. Bylo už ale dost pozdě a my neměli koupené online lístky, tak jsme nevěděli, jestli to má vůbec cenu chtít vidět kvůli všudypřítomným frontám. No… naštěstí to nebylo tak hrozné a my se něco po desáté dostali do řady, která se celkem rychle pohybovala. Vyhlídková plošina The View at The Palm se nachází v 52. podlaží mrakodrapu The Palm Tower, odkud vidíte na palmový ostrov z výšky 240 metrů. Při čekání ve fronte procházíte i interaktivním tunelem ve stylu akvária a vidíte, jak celá ikonická Palma Jumeirah vznikala. Bohužel byl dost opar, tak nebyla viditelnost úplně nejlepší, ale i tak jsme si to užili.

Odpoledne jsme se toulali po Dubaj Marině, což je vlastně pokračování čtvrti Jumeira. Vine se tu umělý kanál, ve kterém se zrcadlí mrakodrapy. Celý umělý přístav je zatím ještě ve výstavbě, ale to vlastně celá Dubaj 😊   Nachází se tu velké množství obchůdků, restaurací a celkově je to moc příjemná procházka.

V pondělí ráno jsme si po snídani zašli do Creek Parku, na který jsme se vlastně přes vodu dívali z našeho pokoje. Bylo to takové hodně nostalgické. Jednak to byl náš poslední celý den v Dubaji a pak také tohle byl park, kde jsme byli v roce 2009 poprvé. Tenkrát tu dokonce jezdila lanovka, ale teď už tady nebyla. Byli jsme z toho zmatení, protože jsme ji pořád neuměli najít… a přeci jen lanovka je něco, co není možné úplně přehlédnout. Nakonec pomohl chat a zahradník v parku…oba nás uklidnili, že lanovka tady skutečně byla a nejsme blázni. Byla uzavřena v roce 2015 a vše z její infrastruktury bylo demontováno. Do parku se platí symbolické vstupné a teď ráno tu nikdo skoro nebyl. Park má plochu téměř 100 hektarů s botanickými zahradami, piknikovými a grilovacími místy, dětskými hřišti, cyklostezkami a dalšími atrakcemi pro rodiny. Uvnitř se nachází i Delfinárium a Children’s City. 

Z Creek Parku jsme přejeli taxíkem do The Green Planet Dubai, což je takový tropický deštný prales uprostřed města. Tento bio-dóm vytvořený jako uzavřený ekosystém, který simuluje prostředí skutečného deštného pralesa s vlhkostí, světlem a teplotou jako v přírodě, byl otevřen v roce 2016. Najdete tu více než 3 000 rostlin a živočichů, včetně ptáků (tukani, papoušci), savců, plazů (těm se vyhýbám obloukem), obojživelníků, hmyzu a ryb. Postupujete po chodníčku ze čtvrtého patra dolů, vidíte tak čtyři „vrstvy“ pralesa – od vodní spodní části až po korunu stromů. Je to opravdu moc hezky udělané, jen je to za to přepálené vstupné trochu malé, čekali jsme něco většího, ale vlastně je to hezké. Znovu asi nenavštívíme, ale nelitujeme, že jsme sem šli. Viděli jsme krmení velkých netopýrů a tukana (oba baštili hroznové víno). Uvnitř je i velký umělý strom a vodopád, které dotváří atmosféru deštného lesa.

Poslední odpoledne jsme strávili v Dubai Mallu, dali si jídlo v China Town, trochu nakupovali, dívali se na kluziště a rozloučili se z Burj Chalifou. A taky jsme našli dinosaura, a to jsem hledala toaletu. 😊

A jsme doma… let se strašně táhl, vzlétli jsme se zpožděním a kvůli počasí jsme ještě nějaké další nasbírali. Ale letadlo nebylo plně obsazeno, tak jsme měli pro sebe volnou trojičku, což bylo příjemné. Byl to trochu šok vrátit se z tepla (26 °C) do zamrzlého Krakowa. Na letiště nás odvezl zdarma náš hotel, bylo to odškodné za to, že mě pokousaly u nich štěnice. Long story short… původně jsme měli pokoj ve druhém patře, kde jsme poté, co jsem se celá osypala, otekla a měla teploty, našli pod matrací spoustu štěnic. Výsledek bylo: přestěhování do 11. patra s výhledem na záliv, gratis pokojová služba a odvoz na letiště, zděšená reakce v lékárně i na recepci z toho, jakou mám reakci na jed od štěnic…vypadalo to děsivě (prý to lidem za chvilku zmizne, no já mám fleky doteď), antibiotika a kortikoidy nasazeny Naštěstí se to postupně zlepšuje, tak snad to brzo zmizí. Jo holt zážitky z cest mám intenzivní. V hotelu byli upřímně zděšení a snažili se to různě odškodnit, třeba mi nabízeli masáže zdarma…. V té době jsem syčela bolestí při dotyku, tak jsme nazvala hotelového manažera bláznem. Máme z toho poučení, od teď budeme všude koukat pod matraci. Ale hotel (až na tu příhodu) doporučujeme, pokud tam pojedete, jukňete pod peřiny, když bude čisto, užijete si pobyt. Luxusní bufetové snídaně, skvělá poloha hotelu, prostorné a vybavené apartmány… Pozor, pokoj 205 měl štěnice. Náš další pokoj 1111 byl bez spolunocležníků. Doma šlo všechno včetně kufrů na balkón, ty mrazy se hodily… a postupně jsem prala na 60 a sušička si docela mákla. Snad jsme si s sebou domů nepřivezli žádné černé pasažéry. A občas se v noci budím, že po mně něco leze...psychika je sviňa.

Home sweet home.