Japonsko 27.7. - 28. 7. 2026 - návrat domů a štěňátko

 Pondělí/ úterý 27. 7. – 28. 7. 2026

A je to tady, poslední japonský příspěvek. Jsme doma. Klasicky posunuti v čase, včera jsem vstávala o půlnoci, dneska o půl jedné ráno, takže pozitivní změna. Jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat. Let jsme měli v pondělí dopoledne, takže jsme na letiště jeli prvním Narita Expressem, který jede z Shinjuku v 5.55 ráno. Byli jsme ale za to rádi, protože jsme táhli tři kufry a velký deštník plus tašky do letadla, takže jsme vypadali jako vánořní stromečky. Nákupy se trochu rozrostly. I když náš hotel nebyl daleko nádraží, šli jsme tam dobrých 45 minut, ono Shinjuku nádraží je opravdu velké bludiště. A to ještě nebyly davy a vedro. Odbavení bylo rychlé, ještě něco málo dokoupeno na letišti v Tax Free zóně a pak parádních 14 hodin v letadle. Servis v pohodě, jídlo poživatelné. Krásné výhledy z letadla. Na cestě tam jsme měli problém s motorem, na cestě zpátky se pro změnu ozvalo hlášení, že je pasažér v nouzi… a to byl frmol. Nějaké Japonce se udělalo špatně a chvilku to vypadalo hodně dramaticky, ukázalo se, že na palubě nefungovaly dvě kyslíkové bomby. Naštěstí půlka pasažérů v letadle byla nějaký sportovní tým z Bavorska, takže na palubě i doktor. Vše dopadlo dobře, po přistání jsme všichni museli zůstat sedět a naběhli tam záchranáři a pak i cizinecká policie. Paní ale už byla relativně v pohodě, tak ji ani nebrali do sanitky. 

Kufry dorazily všechny, odpotáceli jsme se na hotel, který je hned vedle letiště, a upadli do kómatu. Ráno klasicky bufetová snídaně, pak nějaké nákupy ve Vídni a hurá domů. Kupodivu dálnice byla ucpaná jen u Vyškova, takže i dojezd ok. Všechny jsem mystifikovala, kdy se vrátíme domů, nějak jsem si pomotala časové posuny a díky tomu, že jsme byli v Japonsku plus sedm hodin, tak při návratu se to logicky odečetlo, takže jsme přiletěli v pondělí, ne v úterý, jak jsem všem tvrdila. Úplný Willy Fog, hned jsme si na něj vzpomněla. Teď je něco kolem třetí ráno a za pár hodin si jedeme pro naše štěňátko. Japonské dobrodružství končí, začíná další…

A je doma... Fluppy třetí :)

Japonsko 26. 7. 2026 - Tokyo

 Neděle 26.7.

Náš poslední plný den v Japonsku. Ráno jsme zašli k Hanazono Jinja. Hanazono Shrine je hlavní šintoistická svatyně čtvrti Shinjuku. Je fascinující tím, že se nachází uprostřed mrakodrapů, obchodních domů a nočního života Kabukičó, přesto si zachovává klidnou a duchovní atmosféru. Pro mnoho obyvatel Tokya je místem modliteb za úspěch v podnikání, kariéře i umění. 

Dopoledne jsme pak strávili v Shinjuku Gyoen National Garden. Areál je běžně otevřený od devíti, ale zrovna tuto neděli měl již od sedmi, tak to bylo naprosto báječné. Byli jsme tam skoro sami, a navíc se zatáhlo a ochladilo, shodli jsme se oba na tom, že to pro nás bylo jedno z nejhezčích míst tady. Seděli jsme na lavičce v platanové aleji a mudrovali o Japonsku, o životě, o Fluppy. Je to bývalý areál šlechtického sídla z období Edo, později císařská zahrada, a veřejnosti byl otevřen až v roce 1949. V centru rušného Shinjuku se najednou ocitnete v prostoru, kde zmizí hluk města, slyšíte ptáky a mezi stromy se objevují výhledy na mrakodrapy. Je to kombinace tří typů zahrad: japonské tradiční zahrady, formální zahrady a krajinářské zahrady s velkými trávníky. Strávili jsme tu tři hodiny. 

Pak jsme zajeli do Ginzy. Je to jedna z nejznámějších nákupních čtvrtí v Japonsku. Zašli jsme do Itoya, prý jedno z nejlepších papírnictví v Japonsku. Firma byla založená v roce 1904 a hlavní obchod poznáte podle velké červené kancelářské sponky. Každé patro je plné originálních produktů, sešitů, kožených drobností, přání, psacích potřeb a designového papírnictví. No a pak jsme se přesunuli zpátky do naší čtvrti, nakupovali, zašli na jídlo, tentokrát do „německé pivnice“, a byl čas balit, protože zítra letíme do Evropy.

Japonsko 25. 7. 2026 - Tokyo

Sobota 25.7.

Ráno jsme jeli do oblasti Asakusa a podívali se do Senso-ji Temple. Daní za to, že jezdíme všude brzy ráno, aby nebyly ještě davy lidí a vedro, je to, že jsou obchůdky a třeba vyhlídky ještě zavřené. Prostě něco za něco. Chrám je nejstarším a nejvýznamnějším buddhistickým chrámem v Tokyu, prý ho ročně navštíví přibližně 30 milionů lidí. Nachází se ve čtvrti Asakusa a je zasvěcen Kannon, buddhistické bohyni milosrdenství. Kaminarimon s obrovskými lampiony je vstupní branou do celého areálu, ve středu pod střechou visí obrovský červený lampion s černými znaky, který dominuje celé bráně a vyplňuje téměř celý průhled mezi sloupy. Vytáhli jsme si tady své omikuji, tedy předpovědi štěstí. Z předpovědí, kterých je mnoho, si můžete vytáhnout jak dobrou, tak i tu špatnou. Na dřevěném pultu jsou kovové boxy, zatřesete s nimi a vyndáte si jednu dřevěnou hůlku. Na hůlce je vyraženo japonské číslo v kanji. Najdete váš znak vyražený na šuplíku, vložíte hůlku zpět do kovového boxu a vytáhnete si jeden papírek ze svého šuplíku. Na jedné straně je japonská kaligrafie a na druhé japonský, čínský a anglický přepis, který vám předpoví, jaký bude váš rok a co nového se může udát ve vašem životě. Při špatné předpovědi papírek složíte do proužku a uvážete ho na šňůru k dalším nechtěným předpovědím, tímto věštbu odmítnete a nemusí se vyplnit. My si své věštby odnesli, protože byly pozitivní. 

Pak jsme se jeli podívat na slavnou Shibuya Crossing, nejrušnější křižovatku na světě, ale v sobotu dopoledne tam moc lidí nepřecházelo. Kousek odtud stojí bronzová socha psa Hačikó, který je symbolem věrnosti a oddanosti. Zobrazuje akitu, který 9 let čekal na svého zesnulého pána. Současná socha z roku 1948 je replikou původní z roku 1934, jež byla roztavena za války. Je to jedno z nejznámějších míst setkávání ve městě. 

Přejeli jsme pak do další čtvrti, do Harajuku. Zašla jsem si tu do Lush, Uniqla, Daisa…prošli jsme se s davem lidí po Takeshita Street. Je to úzká, 400 metrů dlouhá ulice plná butiků, obchodů s bizarními doplňky a stánků s pouličním jídlem. Je srdcem módních trendů pro teenagery. Podívali se ke svatyni Meiji Jingu. Je to rozlehlý šintoistický chrámový komplex obklopený hustým lesem, který nabízí oázu klidu hned vedle nádraží. I přes množství lidí tady je tu velmi příjemně.