Botanická zahrada se rozkládá v meandru řeky
Mahawela Ganga na ploše 150 akrů a oplývá neuvěřitelným množstvím cizokrajných
rostlin. Roste zde asi deset tisíc stromů a patří k nejhezčím zahradám
planety. Historie parku je dlouhá, sahá až do 14. století, kdy zde měl sídlo
jeden z králů. Rozvoj parku nastal hlavně v roce 1821, až byl
přeměněn Brity na botanickou zahradu. Angličané ji prohlásili za majetek
britské koruny a rozhodli se ji přebudovat na typicky anglickou zahradu.
Naštěstí člověk, který byl pověřen tímto úkolem, měl obdivuhodný vztah k
přírodě a prakticky celou původní zahradu zachoval, pouze ji rozšířil o
anglický park a provedl drobné úpravy. Britové byli na „svoji“ botanickou
zahradu jaksepatří pyšní a ukazovali ji každé významné zahraniční návštěvě. Pak
někdo přišel na geniální nápad - vzácní hosté by zde měli vlastnoručně zasadit
svůj strom či keř. Jako první se zapsal do historie zahrady v roce 1875 princ
Waleský, budoucí britský král Edward VII., který zde zasadil smokvoň Ficus
religiosa. Dalšími osobnostmi byli rakouský princ Rudolf, car Mikuláš II a
stovky dalších více či méně známých osobností. Za zmínku určitě stojí, že svůj
strom zde má i kosmonaut Jurij Gagarin.
Zahrada má svůj neopakovatelný ráz. Je rozčleněna pečlivě udržovanými cestami do mnoha ploch, na nichž při průměrné roční teplotě 24 stupňů C a srážkách, kterých za 160 až 200 deštivých dnů naprší celkem přes 2000 milimetrů, divoce bují rostliny tropů a subtropů celého světa.
Blízko vchodu na břehu jezírka rostou obří bambusy, které jsou nejrychleji
rostoucí tráva, roste v tropech jihovýchodní Asie a je nejrozšířenější a
nejvyužitelnější rostlinou. Staví se z něho domy, lodě, slouží k výrobě
nábytku, slunečníků, papíru, hudebních nástrojů, dýmek, rohoží, zbraní. Mohutný
bambus Dendrocalamus giganteus zde dorůstá výšky až 40 metrů a průměr stébla má
až 30 centimetrů. Roste závratnou rychlostí, až 40 centimetrů za den. Stébla
obsahují kyselinu křemičitou, jež slouží k léčení astmatu, Číňané z ní připravují
likér, Barmánci šípový jed a Vietnamci palivo do letadel. Práškové dřevěné uhlí
z bambusu najdeme třeba v elektrobateriích. Když Graham Bell v roce 1876 poprvé
zaznamenal tóny svého fonografu, použil k tomu bambusovou jehlu. Naproti tomu
Kambodžané Pol Potova režimu ho využívali k popravám! Odsouzenci byli
připoutáni za nohy a ruce do vodorovné polohy nad záhon klíčícího bambusu.
Výhonky ostré a pevné jako kopí pak nezadržitelně pronikaly do těla oběti -
každou hodinu o jeden až dva centimetry.
 |
| spousta kaloňů |
Žádné komentáře:
Okomentovat