Neděle 13.7.
Cestovat po Taiwanu je
jednoduché, až na pár výjimek. Trochu bojujeme s autobusy, některé
zastávky je opravdu kumšt najít, chybí jízdní řády, seznam zastávek je jen
čínsky atd. V autobuse pak jde trochu o život, protože řidiči jezdí jako
blázni, navíc se moc nečeká, takže občas někdo vyskakuje skoro za jízdy. Při
nástupu a výstupu si musíte pípnout easy card, což je mnohdy v narvaném
buse trochu problém. Na zastávkách se nezastavuje automaticky, musíte si
dopředu zazvonit. Tenhle systém naštěstí známe, tak už se nám nestává, že se
divíme, že to řidič přejel. Používáme google maps, ale ty moc nepomůžou
v tom, jestli nestojíme na zastávce v opačném směru, což se nám
přesně povedlo dneska. Vyrazili jsme ráno do Guandu temple a skončili
v nějakých koťehůlkách, navíc frenkvence některých busů je velmi malá,
takže to bylo výživné. Ale nakonec se nám tam povedlo dostat, i když jsem už to
chtěla odpískat. Guandu temple ale za návštěvu stojí. Areál je obrovský, a
navíc s krásnými výhledy.
Guandu
temple je buddhisticko-taoistický chrám, ve kterém je uctívána Mazu, bohyně
moře. Legenda říká, že uctívání na tomto místě se datuje k roku 1661, ale
v té době tu chrám ještě nestál. V roce 1712 jistý buddhistický mnich
s sebou na Taiwan přivezl sošku již zmiňované Mazu, aby ji mohli lidé
uctívat. A postupně (i s větším počtem čínských imigrantů) zde vznikl tento chrám
z cihel a s taškovou střechou. Jeho původní název byl Lingshan temple
(Duchovní hora), chrám byl několikrát v minulosti rekonstruován.
Sulfur Valley (Liuhuang Valley) v
národním parku Yangmingshan je rozsáhlá oblast s horkými vulkanickými sirnými
prameny s turistickými stezkami, parními otvory, ložisky síry a velkými
přírodními horkými prameny. Sirné prameny dosahují teploty až 90–100 °C. Ihned
zaznamenáte bublající vodu a jezírka plná minerálů. Typická sirná vůně je
výsledkem sopečné aktivity pod povrchem. Unikátní krajina připomíná měsíční
povrch. Můžete se ale také kochat krásnými výhledy na okolní hory a zeleň
Národního parku Yangmingshan. Oblast je domovem několika druhů rostlin a ptáků,
které se přizpůsobily unikátním podmínkám. Sírová vůně je intenzivní, ale
rychle si na ni zvyknete. Mně to vlastně voní 😊
Čtvrť
Beitou se nachází na předměstí Taipei a je známá především díky horkým pramenům
a lázním. Pekelné údolí je vlastně prastarým sopečným kráterem – termální voda
dosahující téměř bodu varu v něm vytvořila celé jezero. Ve vodě je kromě radia
a dalších prvků rozpuštěna především zelená síra, která dodává jezeru
charakteristickou barvu. Obrovské jezírko horké zelené sirné pramenité
vody. Při procházce poblíž ucítíte štiplavé „vůně“ shnilých vařených
vajec…Horké sirné kameny způsobují, že pramenitá voda se neustále vaří a vydává
tuto věčnou páru/mlhu.
Linka
Xinbeitou byla původně otevřena v roce 1916, aby umožňovala přístup k horkým
pramenům Beitou metrem, odbočuje z červené linky do Tamsui. Se svými 1,2
kilometry je to jedna z nejkratších železničních tratí na Taiwanu. Stanice se
nachází v malém parčíku na jižní straně nádraží (hned vedle MRT). Byla
postavena v roce 1916, stanice byla rozebrána v roce 1988, aby se uvolnilo
místo pro novou stanici metra. V roce 1988 byla prodána za symbolický dolar do skanzenu,
který ale časem zavřel. Budova stanice byla tedy vrácena zpět do Beitou a plně
obnovena v roce 2017. V budově jsou historické expozice, k dispozici je také
bezplatná lázeň s horkou vodou pro ruce před budovou historického nádraží.
No a
pak už byl čas se vrátit zpět do Taipei, „drobné“ nákupy a bašta. Dneska jsme
poprvé byli v restauraci, kde si objednáte hlavní jídlo a k tomu máte
přístup do samoobslužného koutku, kde si naberete, co chcete, rozuměj polévky
(měli kukuřičnou a vývar), nápoje, sladké dezerty a sami si točíte zmrzlinu. 😊 Mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat