pumpkintravel: Road trip Polsko 2021 (5. 7. - 24. 7.)

A je to konečně tady. Vyrážíme/ teda vyrazili jsme zase pryč na delší cestu... Covid19 stále blokuje naše americké putování, ale budu optimista a příští léto už snad odletíme. Tyto prázdniny jsme se rozhodli trávit u našich severních sousedů a tentokrát jsme vzali i Fluppy, takže opravdu rodinná dovolená. Nevěděli jsme, co od toho tak úplně čekat. Nakonec Polsko mile překvapilo a Fluppy se ukázala jako pes "travel approved". Hlavním cílem bylo město Gdaňsk, ale bylo nám jasné, že tam na jeden zátah s hafanem nedojedeme. Tak jsme začali plánovat místa i po cestě...a nakonec se z 5 dnů (tak to bylo původně naplánované na loňské podzimní prázdniny) stala bezmála tří týdenní cesta. Celkem jsme najeli 2500 km. Dálnice A1 je tak rozkopaná v obou směrech, že se ani nevybíralo mýtné, takže za celé putování jsme platili jen jednou (už ani nevím kde). Pokud vás čeká cesta na sever, připravte se na to, že Poláci rozkopali opravdu sto – sto padesát kilometrů najednou, takže pojedete místy krokem, nebo vůbec…a hlavně nenatankujete a nezajdete si na záchod, jelikož u toho zrušili i veškeré další věci. Jinak jsou cesty veskrz v pohodě, ale všude jsou "tisíce" světelných křižovatek, takže mám pocit, že půlku cesty jsme někde stáli na světlech. Polští řidiči jsou kapitolou samou pro sebe, určitě nelze zobecňovat, neurvalí řidiči jsou všude na světě, ale tak nějak máme pocit, že jejich koncentrace v Polsku byla o dost vyšší. Červená nebo dvojitá plná není zeď, rychlost nedodržují snad nikde, nepoužívají blinkry, z pruhu jezdí sem a tam. No několikrát nás někdo někam vytlačoval, málem nás sejmul autobus. Jo a ještě jedno kulturní specifikum, oni strašně, ale opravdu strašně nahlas mluví, nebojím se říct: řvou…a to všude.

Ať to nezní tak, že se nám tam nelíbilo, líbilo, ne teda všechno, ale tak to na cestách je vždy, zážitky mají být intenzivní, ne vždy jsou pozitivní. :) Suma sumarum dovolená to byla příjemná a hlavně jsme si ověřili, že Fluppy po Evropě můžeme brát s sebou. Byla mazlíček, na apartmánech byla v pohodě, nevyváděla, když jsme šli někam bez ní. A celkově byla, myslím, v pohodě. To, že jsme ji brali s sebou, hodně ovlivnilo výběr ubytování. Krom možnosti parkování a relativní polohy v centru jsme museli vybírat tak, aby tam mohl hafan. Ne všude to bylo možné. Většinou je povolen za poplatek, někde vysoký, někde symbolický, v Gdaňsku byl dokonce hafan zdarma, což nás mile překvapilo. Totéž platí o parkování, ale to je nutnost, zejména v historických jádrech měst.

Místa, kde jsme spali: Toruň - 4 noci, Gdaňsk - 9 nocí, Poznaň - 3 noci, Lodž - 3 noci. Chtěli jsme být víc času na jednom místě i kvůli Fluppy, ať si nemusí zvykat na pořád nové ubytování.

Začněme tedy prvním místem, historickou Toruní. Bydleli jsme přímo v historickém jádru uvnitř hradeb a můžeme ho doporučit. Parkování bylo zdarma ve dvoře, byt byl prostorný, měl klimatizaci, pračku i myčku nádobí. Kousek od něj bylo krásné venčící místo pro Fluppy a hned vedle řeka. A i když byl v centru, bylo v něm ticho, což se pak ukázalo jako problém na jiných místech, neb evidentně polská zlatá mládež tráví léto tím, že si jako parta pronajme nějaký apartmán a v něm chlastá a huláká, zpívá a řve každý den do ranních hodin. A to chcete, když bydlí kousek od vás. :)

pár desítek metrů od ubytování jsme objevili restauraci s rameny...

Před hradbami města protéká řeka Wisla, kolem které je udělaný prostorný bulvár. Nechybí ani zámečky lásky, které fascinovaly naši Fluppy.

Město bylo založeno na březích řeky Visly a díky obchodu se solí vzkvétalo již od svých počátků. Toruň je nejen jedním z nejstarších polských měst, je rodištěm slavného polského astronoma Mikuláše Koperníka. Díky jedinečně dochovanému vnitřnímu městu byla Toruň zapsána v roce 1997 na seznam UNESCO. Během osvobozovacích bojů na konci 2. světové války měla jako jedno z mála polských měst velké štěstí a nestihly ji téměř žádné škody. Všechno je u sebe blízko, historická místa prozkoumáte hravě pěšky bez nutnosti využívat dopravu.

Ve městě najdete spoustu parků, kostelů a křivolakých trochu ošuntělých zákoutí.

Křivá věž

Trestná koza (někdy též osel, oslice) patří k mučícím nástrojům, používaným ve středověké a raně novověké Evropě. Nástroj byl užíván i jako jedna z forem pranýře. Jedná se o hranatou kládu nebo ostře přitesané prkno, které bylo upevněno na dřevěném podstavci, připomínajícím kozu na řezání dřeva, někdy opatřeném kolečky. Celková výška bývala nejméně 150 cm, aby člověk, sedící na kládě, nemohl dosáhnout nohama na zem. Celé zařízení bylo někdy opatřeno dřevěnou oslí hlavou, zejména v případě použití jako tělesného trestu na veřejném prostranství. Někdy mělo zařízení dokonce tvar skutečného, realisticky provedeného osla s ostrým hřbetem, vyrobeného ze dřeva či kovu. Tento typ reprezentuje moderní replika původního bronzového osla z 18. stol. na náměstí.

trestná koza - osel

My jsme oslíka používali jako orientační bod, věděli jsme, kam jít, podle toho, zda jsme vyšli u hlavy nebo ocasu. :)

Fontána dole představuje voraře, který se jmenoval Iwo. Podle pověsti Toruň zasáhl obrovský mor žab. Obojživelníci tak obtěžovali město, že starosta určil značnou částku peněz a ruku své dcery jako odměnu pro toho, kdo město žab zbaví. Byl to právě vorař, žáby poslouchaly jeho hru na housle, shromáždily se kolem něj a pak odešly přes Chelmskou bránu do současné čtvrti Mokre. Tam vorař přestal hrát a žáby zůstaly v mokřadech.

V centru starého města se nachází Staroměstské náměstí, jehož dominantou je radnice, jedna z největších cihlových staveb tohoto druhu v Evropě. Již od středověku bylo náměstí přirozeným centrem dění ve městě – pořádaly se zde ceremoniály, rytířské turnaje, ale i popravy. Radnice byla postavena ve 14. století a navazovala na radniční věž, která na tomto místě stála o sto let dříve. Radnice sloužila v průběhu historie mnoha účelům, kromě zasedání rady zde bylo i vězení či provizorní nemocnice.

Před radnicí se nachází pomník pravděpodobně nejslavnějšího rodáka města – Mikuláše Koperníka.

Dnes je na radnici muzeum, z radniční věže je pěkný výhled na náměstí.

Vystoupali jsme na věž a kochali se Toruní z výšky. Stojí to za těch pár schodů.

Dům Pod Hvězdou

Měšťanský dům Pod Hvězdou je vyzdoben rytými ornamenty, charakteristickými pro slučování kamenných a cihlových prvků a portálů. Má krásně zdobenou žlutou fasádou štukovými ornamenty s motivy květin a ovoce a vyobrazením osmicípé hvězdy.

Univerzita Mikuláše Koperníka

Planetárium bylo otevřeno 17. února 1994, o dva dny později, přesně na výročí Koperníkových narozenin, bylo uspořádáno první veřejné představení.

Šikmá (křivá) věž patří k turistickým atrakcím Toruně. Je součástí starého městského opevnění a pravděpodobně byla vztyčena v první polovině 14. století. Od kolmice se sice výrazně odchyluje, ale později zhotovené stropy jsou dokonale vodorovné.
budova sýpky

Hrad německých rytířů v Toruni spatřil světlo světa v 13. století a o sto let později byl rozšířen. V roce 1454, kdy se obyvatelé Toruně vzbouřili proti rytířům, byl pobořen. Zůstala stát pouze latrínová věž nad potokem. Dochovala se také část sklepů a podloubí. V pozdně gotickém domě, který na tomto místě vznikl, v roce 1489 se setkávalo Bratrstvo sv. Jiří. Z hradu, který němečtí rytíři v Toruni vybudovali, zbylo jen o málo více než rozvaliny.

My jsme se na hrad dívali z okna našeho ubytování, bydleli jsme hned za vnitřní zdí. Ve sklepení mají strašidelnou výstavu a také vystavují mučící nástroje.

V letech 1878–1914 byla Toruň přestavěna na pevnost a dodnes je obehnána dvojitou obrannou zdí, vnější nízkou a vnitřní vysokou, mezi nimiž je vodní příkop. Do města se vjíždělo pouze branami, z nichž se dodnes několik dochovalo. Jednou z nich jsme vjížděli k ubytování i my. Je pravda, že parkování bylo trochu obtížné, vejít se do brány, vytočit se v křivolakých uličkách, to nebylo asi pro každého.

Rodný dům astronoma Mikoláše Koperníka na první pohled upoutá pozornost svým štítem. Jedná se o komplex dvou spojených měšťanských domů z 15. století.Tento dům sice patřil Koperníkově rodině, ale přesto není zcela jistě prokázáno, že se Mikuláš narodil právě zde. :) V domě je dnes muzeum, jehož jedna část mapuje život v Toruni v 15. až 18. století a druhá část představuje jednotlivé etapy života slavného astronoma. Kromě artefaktů Koperníkovy rodiny jsou zde vystavena různá vydání jeho prací. Ve sklepě domu je jako bonus zřízeno Muzeum toruňského perníku.

Koperník se narodil v Toruni v roce 1473 do poměrně zámožné rodiny. Jeho otec však zemřel dříve, než se chlapec dostal do puberty. Byl to jeho strýc, kdo v mladém Mikolášovi poznal touhu po vzdělání. Kromě studia astronomie a matematiky dokončil studia práv a lékařství. Jeho zřejmě nejznámější práce je heliocentrická teorie, jež tvrdí, že Slunce je středem sluneční soustavy. Je opakem geocentrismu, tedy názoru, že ve středu soustavy se nachází Země. Na Koperníkovu práci později navázal Galileo Galilei, který teorii obhajoval před mnoha náboženskými i filozofickými odpůrci.

Toruň se neproslavila jen jako rodiště Koperníka, ale je slavná i díky toruňskému perníku. Muzea tady najdete dvě, jedno tradiční, kde jsou třeba původní středověké formy, a pak to druhé, živé muzeum, kde si svůj perník vyrobíte sami. Byli jsme v obou. Dozvíte se, co se přidávalo do perníku (třeba i pepř), že je to perník ozdobný, protože rychle tvrdne...a mě překvapilo, že se v těch formách nepeče, jen se tak tvaruje. Já si vyrobila psí tlapku a Štěpán parodii na podkovu. :) Muzeum bylo moc pěkně udělané, včetně instalací toho, jak se v minulosti perník prodával. No a pečení perníku je pojato jako show, trvá zhruba hodinu, nejprve vám kostýmovaní herci představí historii perníku a vtahují vás do děje, no a pak už vyrábíte sami.

kupovaná podkova

přísady do perníku

naše výrobky/nepodary

Gotická katedrála svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty byla ve středověku nejdůležitějším kostelem v Toruni. Její chloubou je sedmitunový Boží zvon o průměru 217 cm, jenž byl odlit v roce 1500, kdy se jednalo o největší zvon v Polsku.

Kostel svatého Jakuba je považován za nejkrásnější sakrální stavbu v celé Toruni. V době naší návštěvy byl v rekonstrukci, ale nahlédli jsme do něj.

Kostel svatého Jakuba na Novoměstském námětí

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Toruni je jeden ze tří dochovaných gotických kostelů Starého Města a byl postavený ve 14. století. V době naší návštěvy probíhaly rozsáhlé rekonstrukce.