Ve čtvrtek 7. 7. se nad námi smilovala vlhkost a vražedná teplota, a tak jsme toho ráno využili a vyrazili po probuzení na Brooklyn Bridge. Chcete-li mít fotky bez davů, musíte tady opravdu brzo ráno, protože pak už je to hlava na hlavě. Kolem sedmé už tu samozřejmě lidé jsou, ale je to nic ve srovnáním s tím, jak to vypadá odpoledne. Po mostě jsme se pak cárali i v dalších dnech jen tak pro tu atmosféru, jestli něco v New Yorku musíte, tak je to právě toto. :) A vědí to všichni, takže je pak legrační pozorovat celé hloučky zejména asijsky vypadajících slečen, které tu hodiny tráví pózováním a blbnutím se stativem. Točí se tu také klipy, my byli svědky nějaké indické show. A pak točení tanečků na reels.
Brooklynský most spojuje čtvrti Manhattan a Brooklyn přes řeku East River, původně to byla dvě samostatná města. Je to typicky visutý most. Celý jej drží 2 neogotické mostní věže, každá na jednom břehu, ze kterých vedou lana, za která je zbytek mostu zavěšen. Rozpětí mezi pilíři je 486 metrů, celkem se most pyšní délkou 1 825 metrů. Po svém otevření v roce 1883 byly jeho věže dokonce nejvyššími stavbami na západní polokouli. Zajímavé je, že během stavby se mnoho dělníků potýkalo s podivnou nemocí, ze které se brzy vyklubala dekompresní nemoc. Museli totiž ručně pod vodou hloubit základy pro mostní věže. Práce na mostě začaly v roce 1870, ale jeho architekt Röbling/ Roebling se toho vlastně nedožil, při přípravě a vyhledávání lokace pro budoucí věže mu člun rozdrtil nohu a ve snaze ho zachránit mu ihned amputovali prsty, dostal ale stejně tetanus a zemřel. Práce pak převzal jeho syn, kterého ovšem po čase postihla dekompresní nemoc, tak nakonec vyškolil svou ženu Emily, která převzala dohled nad stavbou, říká se, že nikomu jinému nevěřil. Ona také byla prvním člověkem, který se přes dokončený most vydal na druhou stranu. Přejela ho v kočáře a na klíně tehdy prý držela kohouta, což měl být symbol vítězství. Původně se za přechod mostu platila jedna penny, průjezd v kočáře byl dražší. No dnes se tu můžete courat zdarma, ale pozor na běžce, občas dochází ke kolizím. Pokud jdete z Brooklynu, máte hezčí pohled na mrakodrapy, ale pokud jdete opačným směrem, stačí se jen otočit a máte ho taky :)
radnice |
Trinity Church |
Fearless Girl z roku 2017 |
Burza |
Oculus a World Trade Center |
hmmmm |
Pak naše kroky vedly k The Oculus,
je to obrovský krásný prostor, spojuje obchoďák, nádraží, restaurace… Stavba španělského architekta Calatravy má
tvar vypouklého oválu ze skla a oceli, připomíná oko, latinsky oculus. Hala je
107 metrů dlouhá, v nejširším místě má 35 metrů a její nejvyšší bod je ve výšce
29 metrů. Zvenku ji krášlí dvě sady bílých, ostře se zvedajících žeber, které
mají vyvolávat dojem, že je centrální tubus opatřen perutěmi. Je to nejdražší nádraží na světě. :)
Nevynechali jsme v této oblasti samozřejmě ani 9/11
Memorial, byli jsme tu už v roce 2016, tak jsme věděli, co nás čeká. I po
těch letech je to místo se silnou zlou aurou. Jako „novinka“ byly bazény
oploceny a dostanete se k nim jen v době otevření muzea, to mi přišlo
trochu zvláštní. Doporučovat to tu k návštěvě je asi trochu divné, ale patří to k tomu, co dnes dělá New York New Yorkem, a tragédii je třeba si pořád připomínat, lidé zapomínají... a to celkem rychle!
Světové obchodní centrum (World Trade Center) byl komplex kancelářských budov, do 11. 9. 2001 se jednalo o celkem 7 budov, Dvojčata byla dominantou tohoto komplexu (417 metrů vysoké mrakodrapy). Současnou dominantou One World Trade Center s výškou 541 metrů (1776 stop, což je rok vyhlášení Deklarace nezávislosti). Je nejvyšší budovou v USA. Na místě původních Dvojčat se nachází památník teroristického útoku, jedná se o dva velké čtvercové bazény, které přesně kopírují místo původních zničených budov. Z jejich okraje padá do bazénů voda, pokud vám vadí chlor, tak ve vzduchu kolem je ho opravdu velká koncentrace, Štěpán by mohl vyprávět. Na okraji bazénů je uvedeno 2800 jmen lidí, kteří zde zahynuli. V podzemních prostorách pod bazény se nachází samotné muzeum. Opravdu to s člověkem otřese.
Po prohlídce muzea jsme v rámci pasů šli na vyhlídku One World Trade Center, která je ve 102. patře. Musím říct, že je to pro mě "nejhorší" vyhlídka ve srovnání s ostatními v New Yorku, líbilo se mi tu nejméně i co se týče přístupu obsluhy. Pohled na Manhattan je hezký, ale kdybych si musela vybrat jen jednu, určitě by to nebyla tato.
Odpoledne jsme se potloukali po Chinatown a Little Italy. Nasávali jsme atmosféru a dali si také naprosto úžasné knedlíčky a já si koupila domů porcelánové lžičky na polévku, protože těch není nikdy moc. Vlastně si je vozím ze všech "asijských" míst. A mluvila jsem už o těch gyozách? :))) A taky jsme si zašli na zmrzlinu do původní Chinatown Ice Cream Factory, mají tu opravdu úchylné příchutě, ale my moc neexperimentovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat