Korea 2023 - Seoul (7.7.) - Bukchon Hanok Village, Gyeongbokgung palace, Folk and Palace Muzea, náměstí Gwanghwamun, Cheongyechon stream a další

Pátek (7. 7.) byl náš první celý den v Seoulu a nepršelo. 😊Sledovat předpověď počasí se ukázalo pro cestování po Jižní Koreji jako zásadní. V červenci je totiž monzunové období a některé dny lilo celé dny, jindy jen pár hodin, pár dní bylo i se sluníčkem. Museli jsme tomu hodně přizpůsobovat program. Sledovali jsme časová okna, kdy nepršelo, nebo pršelo jen málo, a snažili jsme se tomu přizpůsobovat místa, kam jsme šli. Hodně jsme pak jezdili zbytečně "cik cak" po Seoulu, mně se tím úplně rozsypal itinerář, ale bohužel to jinak nešlo. Na pátek byla předpověď optimistická, sice velké horko, ale bez deště. Ráno jsme vyrazili do Bukchon Hanok Village. Tradiční korejská vesnička je ukrytá v centru Seoulu. ,,Bukchon“ znamená v překladu severní vesnice a ,,hanok“ tradiční domy. Je jich tu víc než 900. Tato historická čtvrť začala vznikat již během dynastie Joseon. Umožňuje představit si, jak vypadaly ulice Seulu před 600 lety, jedná se tedy o tradiční korejskou architekturou ze 14. až 18. století. Většina domků prošla kompletní rekonstrukcí, ale při zachování tradičního stylu. Současná podoba hanoků tak odpovídá podobě z doby 14. století. Normálně tu jsou prý davy :))) no ráno nebyly.

Dnes mnohé z hanoků fungují jako kulturní centra, penziony, restaurace a čajovny a poskytují návštěvníkům příležitost zažít, učit se a ponořit se do tradiční korejské kultury. Tradičními hanoky jsou osázené úzké uličky a schodiště klikatící se po strmých svazích. Vzhledem k tomu, že vesnice Bukchon Hanok je skutečná čtvrť, kde stále žijí lidé, návštěvníkům se doporučuje, aby byli vždy ohleduplní a nerušili místní obyvatele. Na to upozorňují i cedule v uličkách.

Hanoky jsou postaveny podle principu zvaného Baesanimsu, tedy aby byl každý dům postavený zády k hoře a čelem k řece. Je v nich speciální podlahové vytápění, tzv. ondol, kdy kouř ze spalovaného dřeva v kamnech proudí přímo pod podlahou celého domu.

Královské paláce byly vybudovány v Seoulu poté, co se na konci 14. století stal hlavním městem Koreje. Se svým okolím tvoří historické centrum Seoulu. Celkem je jich v Seoulu pět a platí do nich kombinovaná vstupenka, pokud je chcete navštívit všechny, je to výhodnější. I když vstupné není moc vysoké.  My se v pátek vydali do Gyeongbokgung palace. Ten byl založen králem Taejo, zakladatelem dynastie Joseon, v roce 1395 po přenesení hlavního města z Kaesongu do Seoulu. Sloužil jako sídlo korejských králů přibližně po dvě staletí a po dobu své největší slávy /16. století/ čítal na 500 budov. Během své existence přečkal hned několik vydrancování a vypálení. V areálu dnešního paláce je zachováno zhruba 40% původní zástavby. Je krásný a velký, ráno nebylo ani tolik lidí. Šli jsme hned na devátou. Pozor na zavírací den, některé paláce byly zavřené v pondělí, tento zase v úterý.

 

Byl prvním a hlavním palácem dynastie Joseon a je někdy nazýván Severní palác, kvůli své poloze vůči ostatním sousedním palácům. Také se mu říká v překladu Palác požehnaný nebesy (Palác zářného štěstí), protože je umístěn dle principu feng-šuej mezi horou Bukhansan a horou Namsan. 

Velkou tragédií v jeho zrekonstruované podobě byl čin Japonců, kteří v jedné z budov paláce zavraždili v r. 1895 tehdejší královnu Min, manželku krále Kodžonga. Poté se tam ani král nemohl cítit v bezpečí, a tak se uchýlil na ruskou ambasádu. Palác byl tedy znovu bez krále. Poslední ranou byla léta japonské koloniální správy, kdy z původních 330 budov byly téměř všechny zničeny či přemístěny, aby "nepřekážely" a zbytečně nepřipomínaly Korejcům jejich vlastní kulturu a historii.

V areálu dnešního paláce jsou zachovány či zrekonstruovány nejdůležitější budovy – tedy hlavní vstupní brána Gwanghwamun (Kanghwamun), také trůnní palác s rozlehlým nádvořím a sloupy, u kterých stáli jednotliví ministři během projednáváni státnických záležitostí. Dále je to několik pavilonů určených pro běžné využití a dvorský život. Mezi nimi je např. Pavilon vzdálených vůní uprostřed jezírka s lotosy, kamenná zahrada atd. Hned u hlavní brány se koná střídání královských stráží. Tento rituál se prý koná v naprosto stejné podobě od roku 1469. My se na něj šli podívat až náš poslední den v Seoulu (probíhá dvakrát denně).

National Folk Museum of Korea. Mapuje historii a tradiční životní styl korejského národa. Součástí muzea nejsou jen interiérové expozice, ale také rozlehlé venkovní prostory, najdete tu model čínského horoskopu, kamenné pagody nebo starodávné dřevěné chatrče. Nachází se tu i jakási Ulička vzpomínek, která je lemovaná replikami budov, obchůdků a kavárnami typickými pro korejský životní styl v letech 1970-1980. To se nám líbilo asi nejvíce. Připomínalo nám to Darma Village ze seriálu Lost. Neplatí se žádné vstupné. A je to hned vedle paláce Gyeongbokgung.  Šli jsme se tam původně ochladit před poledním žárem, a nakonec to byla báječná expozice, hlavně ta venkovní.

National Folk Museum of Korea má tři hlavní expozice a celkem zde naleznete téměř 100 000 předmětů: Historie korejského lidu, Korejský způsob života a Životní cyklus Korejců. 

Další z muzeí bylo National Palace Museum of Korea, které je také zdarma a nachází se hned vedle paláce Gyeongbokgung. Expozice se týká paláce a císařů. Tohle muzeum se mi ale moc nelíbilo. Folk Muzeum je mnohem lepší. 

Od paláce jsme se vydali na náměstí Gwanghwamun, které je 555 m dlouhé a 34 m široké a je rozděleno do šesti sekcí. Projít ho od jihu na sever zabere minimálně 10 minut. V jeho středu stojí sochy krále Sejonga a admirála Yi Sunshina. Na severní straně se v pozadí tyčí hora Bugaksan a před ní majestátní Gwanghwamun Gate a Gyeongbokgung Palace. 

Náměstí Gwanghwamun se nachází v samotném centru Seoulu a je to něco jako naše Václavské náměstí. Jeho výstavba začala v roce 2008 a trvala 15 měsíců a stála prý téměř 42 miliónů dolarů. Zóna určená pouze pro pěší byla navržena tak, aby fungovala v souladu s okolní scenérií. 

Král Sejong Veliký byl čtvrtý král dynastie Joseon a je tvůrce korejské abecedy. U obří zlaté sochy krále Sejonga sedícího na trůně se skrývají schody do podzemí, kde se nachází prostory s výstavou o jeho životě, tu tvoří celkem šest různých částí o celkové ploše 3200 metrů čtverečních. Výstava je zdarma. Samotná socha je 6,2 metru, ulitá z bronzu, král má na tváři jemný úsměv a v ruce drží knihu. Král Sejong byl nazýván „hrdinou lidu“, jehož poddaní milovali kvůli jeho snaze zlepšit jejich životy a království. Před sochou leží nebeský glóbus, srážkoměr a sluneční hodiny, to vše jsou prý vynálezy krále Sejonga. Za sochou se nachází šest sloupů se zlatými řezbami znázorňujícími královy hlavní úspěchy a také podzemní chodba do výstavní síně.

Admirál Yi Sun-shin byl námořní velitel známý svými vítězstvími proti japonskému námořnictvu během japonských invazí do Koreje (1592-1598). Socha je vysoká 17 metrů a je odlita z bronzu, v pravé ruce drží meč jako symbol ochrany a patriotismu. Před sochou je miniaturní „želví loď“, kterou postavil admirál a v každém předním rohu jsou dva bubny, které sloužily ke zvýšení morálky vojáků na bojiště.

Z náměstí jsme pak odbočili k takové odpočinkové zóně. Byli jsme tu pak několikrát v dalších dnech. Nejhezčí je večer. Cheongyechon stream je přes 10 km dlouhá rekreační zóna, která vznikla přímo v centru podél stejnojmenného potoka/řeky tekoucího z hor. Během masivního rozvoje města v 60. a 70. letech 20. století se původně přírodní říčka musela zanořit do betonového koryta a po dlouhá léta byla spíš stokou a ostudou města. Dokonce na ní vedla vyvýšená dálnice. Na přelomu tisíciletí však proběhl rozsáhlý urbanizační projekt, který kompletně celé betonové koryto přetvořil v pěší promenády. Upraveno bylo celé koryto od západu poblíž radnice až na východ, kde se park ještě rozšiřuje a končí fakticky až u hlavní soulské řeky Han. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2005. Díky tomu, že park je po celé délce zanořen zhruba 5 metrů pod okolním terénem, je zde výrazně klidněji než na okolních ulicích. I proto čisté koryto říčky přitahuje nejrůznější vodní ptáky, kteří se zde vyskytují po celý rok.

Líbí se mi, jak je Seoul zelený, barevný, hravý, moderní a zároveň tradiční...a kolem ty hory...je to prostě krásné velkoměsto. Jen podnebí tu není pro nás. Připadám si tu jako v sauně, v obličeji připomínám dobře uzrálé rajče, nonstop splavená...

Cheonggye Plaza se rozkládá zhruba na ploše 2 500 metrů čtverečních a nachází se u výchozího bodu proudu Cheonggyecheon. Oblíbená je Candlelight Fountain, která se vyznačuje nádhernou synchronizací tří různých svítidel a 4 m vysokým dvoupatrovým vodopádem. 

Hadongkwan...od streamu jsme se vydali pěšky k hotelu (není to daleko) a trochu jsme zabloudili a omylem zabočili do vedlejší uličky vedle hotelu a ejhle… další restaurace, která má Michelinskou hvězdičku. Opět vypadala jako závodní jídelna. Ale tím se nesmíte nechat zmást. Tato se specializuje na velmi silný hovězí vývar s nasládlou chutí, podávají ho v mosazných miskách už od roku 1939. Je v něm hovězí, dršťky a rýže. K tomu dostanete cibulku a kimchi. Toť vše. Chuťově zajímavé... :)

a pak ještě něco z trhů u hotelu a toulky v Myeongdongu... Já si dala chobotnici na grilu a Štěpán kromě ní také měl Egg Bread, což se ukázalo jako mírný přešlap pro jeho chuťové buňky zvyklé stále na evropské chutě. Byla to sladká buchta, ve které bylo vajíčko natvrdo. :)