budova radnice a knihovny na Seoul Plaza |
Krásné nedělní ráno
(9. 7.), nic nenasvědčovalo tomu, že se začne plnit předpověď počasí. Dnes jsme
poprvé měli zažít monzunové lijáky. Modrá obloha, teplo, malá vlhkost na místní
poměry. Vstali jsme brzo a šli si sednout ke Cheongyechon a příjemně lelkovali
a čekali, až se nám otevře další z paláců, kam jsme chtěli. Před devátou
se obloha zatáhla a začalo pršet. Trochu jsem brblala, že to bude opruz, chodit
s deštníkem. Zpětně se směju, že jsem neměla ani tucha, že pokud se dá
chodit v dešti s deštníkem, tak vlastně ani neprší… 😊 Kolem poledne jsme zažili první liják, kdy na vás padají kyblíky
s vodou, a já pochopila, že je opravdu monzunové období. 😊
Deoksugung palace je
nejmenší ze všech pěti velkých paláců dynastie Joseon a nám se líbil asi
nejméně. Tvoří ho hlavní pavilon,
několik dalších budov a malý park, je tu dokonce i fontána. Působí to strašně přeplácaně, kombinuje
typické stavby z éry Joseon se stavbami z první poloviny 20. století v
evropském stylu. Hala Seokjojeon byla postavena v roce 1910 a je v
neoklasicistním stylu, pozornost poutají dlouhé kolonády a trojúhelníková
střecha. Je to opravdu dost nápadně odlišné od většiny budov v areálu. Ráno tu ale v dešti skoro nikdo nebyl, takže to zas mělo trochu jiný nádech než známější a větší paláce.
radnice a knihovna |
Palác Deoksugung je obehnán známou kamennou zdí /Deoksugung Stone Wall/, která ho vlastně chrání od rušného velkoměsta kolem. Navíc zeď o délce přibližně 900 m byla prvním úspěšným korejským pokusem o vytvoření komplexního městského prostoru, kde lidé a příroda koexistují v dokonalé harmonii. Podél cesty je přes 20 laviček a 130 stromů, které nabízejí skvělé místo k odpočinku a vychutnání si jedinečné atmosféry.
Gyeonghuigung je poslední z pěti královských paláců, který jsme navštívili. A budeme ho mít navždy spojený s monzunovým lijákem, který jsme ještě nezažili. Tady se neplatí žádné vstupné, byl oříšek ho i trochu najít, evidentně tu moc cizích turistů nezavítá. Gyeonghuigung je nejmladším z královských paláců. Byl postaven králem Gwanghaegunem v roce 1617 jako sekundární královská vila pro pobyt během výletů. V době nouze sloužila i jako úkryt. Pobývalo tu během 200 let na deset králů. Na počátku 20. století se v celém komplexu nacházelo asi 100 budov. Během japonské okupace Koreje byla většina těchto budov buď zničena, nebo odstraněna. V 90. letech 20. století byly zahájeny rekonstrukční práce, které měly zchátralému královskému sídlu vrátit zašlou slávu. Areál byl znovu otevřen veřejnosti v roce 2002.
na těchto schodech jsme asi hodinu seděli a čekali, až bude pršet trochu méně :) |
A protože k večeru už nepršelo, dali jsme
si svačinku u Izáka, který je vyhlášený svými toasty (měli jsme jednu pobočku
hned u hotelu) a zajeli jsme se podívat na Seoullo 7017. V roce 2006 byl
z bezpečnostních důvodů původní nadjezd u vlakového nádraží pro auta uzavřen
a postupně byl přeměněn v krásnou zahradu vysoko nad rušnými ulicemi. Název
„Seoullo 7017“ vznikl spojením čísel 70 (původní nadjezd byl postaven
v roce 1970) a čísla 17, což odkazuje k roku, kdy byla dálnice
rekonstruována v roce 2017. Dnes stezka nabízí 5 různých chodníků, některé z
cest jsou až 17 m vysoké a najdeme zde přibližně 24 000 sezónních květin a
rostlin.
Žádné komentáře:
Okomentovat