V úterý ráno jsme se odhlásili z hotelu a přejeli metrem na nádraží Seoul Station, což už byla výzva sama o sobě…kufry trochu ztěžkly od příjezdu, plus metro je tady více než nepřátelské k cestujícím se zavazadly. Jezdících schodů a výtahů je málo a jen někde…takže mnohdy musíte zdolávat příkré dlouhé schody směrem nahoru i dolů. Vyjeli jsme schválně o dost dříve, abychom se vyhnuli té největší ranní špičce a dostali se do metra i s kufrem relativně klidně.
Na nádraží jsme byli asi o
dvě hodiny dříve, ale to nevadilo, pozorovali jsme šrumec kolem a celkem to
uteklo. Trochu nás děsilo, že nám zase chodilo varování o extrémních deštích a
vlaky nabíraly velké zpoždění a některé byly zrušené. Stalo se to i vlakům do
Busanu, zrušili spoj před námi i po nás. My naštěstí odjeli včas, ale cestou
jsme nasbírali skoro 45 minut zpoždění. A to jsou to rychlovlaky, u kterých
zpoždění nebývá. Prostě lijáky byly tak strašné, že to nešlo. Cesta obvykle
trvá jen 2 hod 40 min, za které vlak urazí vzdálenost 417 km. Z nádraží jsme se
metrem dostali k našemu hotelu, u východu z metra jsme pochopili, že ta horší
část cesty právě začala. Jsou tu tak šílené lijáky, že za 5 minut chůze s
deštníkem a těžkými kufry jsme byli mokří durch.
Ubytovali jsme se v hotelu Lion, zjistili jsme, že máme krásný velký pokoj s obří vanou… a i když byl hotel pouze dvou hvězdičkový, měl zdarma pračku se sušičkou, takže během psaní tohoto příspěvku zrovna sušíme to, co nám vše zmoklo. I kufry jsou durch.
Odpolední program jsme odpískali, vážně se v tom nedá ven. Zvládli jsme zajít jen na jídlo do nedalekého Lotte Mart, objevili jsme tam zase nějakou "řízkárnu", na rozdíl od Seoulu tady jejich donkatsu nebyly plněné sýrem, ale chutnaly moc dobře. A pak se jen modlili, ať v dalších dnech už tolik neprší, ať z Busanu taky něco vidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat