Aix en Provence je
univerzitní město na úpatí vápencové hory Sainte Victoire, vysoké 1012 m. V 15.
stol. bylo město hlavním městem Provence a dodnes si zachovalo jedinečné kouzlo
a architektonickou jednotu inspirovanou italským barokem, říká se mu
provensálská Florencie. Je postaveno z vápencového kamene s typickými
provensálskými střešními taškami ve zvláštních teplých odstínech. Je to město
Paula Cézanna, Emila Zoly a Victora Vaserlyho. Ve městě se mísí římské
pozůstatky s tradiční středověkou sítí ulic, fasádami z 18. století, fontánami
a zřídly.
Základy
města byly postaveny na pramenech minerální vody a Aix je dodnes městem vody,
která tryská z četných fontán, z nichž největší je Fontaine de la Rotonde (Rotunda) z r. 1860 ve slohu art deco na
nejfrekventovanějším náměstí Place de
Gaulle.
Další fontána s teplou vodou obrostlá mechem nazvaná podle krále Reného je na Cours Mirabeau. Tento proslulý bulvár je umístěný na starobylých hradbách, lemovaný elegantními domy ze 17. a 18. století a posetý nádhernými kašnami. Mezi nejznámější patří: La fontáne des Neuf Canons (1691), La fontáne d´Eau Chaude (Mechová), La fontáne du Roi René (1819), La fontaine Expélugue (15. století), La fontaine des quatre dauphins (1667), La fontaine de l´Hotel de Ville (1756) a další. Tato hlavní ulice je 440 m dlouhá a 42 m široká, spojuje staré město s novou čtvrtí a je celá skrytá pod platany, které ji z obou stran lemují a vytvářejí nad ní ochranu před sluncem. Pod nimi jsou umístěny terasy kaváren, kde je příjemné v letním horku posedět a dát si na osvěžení třeba panaché - pivo smíchané s limonádou.
Hodinová věž se čtyřmi dřevěnými sochami představujícími roční období pochází z r. 1661, radnice je sídlem provensálského parlamentu, na náměstí před ní se koná pravidelně květinový trh.
Procházka barokní částí města kolem půvabné katedrály a kláštera Saint-Sauveur (Svatého Spasitele), postavené na pozůstatcích Apollonova chrámu, tudíž zde můžete vidět rozdílnost stylů od 12. do 16. stol., každá ze tří lodí je v jiném slohu, románském, gotickém a barokním. Na triptychu od Nicolase Fromenta Hořící křoví je vyobrazen král René, dveře jsou vyřezány z ořechového dřeva.
 |
| sídlo parlamentu |
V Aix si můžete zakoupit také místní specialitu calissons, sladké mandlové oválky z kandovaného ovoce – melounů a pomerančů s cukrovou polevou. 
 |
| macarons speciálka |
Cestou necestou ke klášteru Silvacane...
Nejmladší z trojice
zachovalých cisterciáckých opatství v Provence. Byl založen mnichy z
Morimondu v r. 1144 na opuštěném místě na břehu řeky Durance v bažinatém
terénu, který mu dal své jméno (silva cannes = les rákosu). Mokřady řeky Durance byly poněkud pusté, nejbližším
stavením byl hostinec, který v 11. století založili a provozovali mniši u brodu
přes řeku. Mniši z Morimond však měli hluboké znalosti zemědělství a
odvodňování a pustou zem brzy zúrodnili. Postupně se také začaly množit dary od
šlechticů a už v roce 1175 začal Bernard des Baux se stavbou kostela. Duchovní
a hospodářský rozvoj kláštera na sebe nenechal dlouho čekat. Úpadek kláštera
přišel s koncem 13. století. Klášter byl kompletně
později zrenovován v duchu cisterciáckého řádu v románském slohu s prvky gotiky
– žebrová klenba. Krása opatství spočívá
v jeho masivnosti a ve hře světla a stínu přes různé průhledy. Jedná se o
strohou a přísně funkční stavbou zbavenou všech okras, které by mohly mnichy
odvádět od modliteb. Klášter byl postaven z masivních opracovaných kamenů,
skládá se z trojlodního opatského
kostela Notre-Dame a ze severu
přilehlých klášterních budov s křížovou chodbou, která sloužila k četbě a
meditaci. V kapitulní síni, kde se mniši shromažďovali, se každý den četla
jedna kapitola z řádu sv. Benedikta, opat zde projednával záležitosti
společného života, mniši se zde veřejně zpovídali. Klášterní zahrada je osázena
cypřiši.
Žádné komentáře:
Okomentovat