Je pochopitelné, že skála,
čnící nad krajinou a poskytující rozhled do širokého okolí, poskytovala velice
strategickou polohu. A tak není divu, že byla nepřetržitě osídlena už od
pravěku. Nicméně dochované zmínky o hradu pocházejí až z 10. Století, kdy byl
majetkem pána Ponse Mladého. Jeho potomci později přijali jméno "Les
Beaux" a svůj původ odvodili od biblického krále Baltazara, jednoho ze Tří
králů. Na svůj erb umístili hvězdu, která měla symbolizovat hvězdu betlémskou a
odmítali poslušnost králi i císaři. Hrad během jejich vlády
doznal velkých stavebních úprav. Byly postaveny velké obranné věže, tzv.
donjony, zveleben panský dům a postaveny hospodářské budovy a domky pro stráže
a služebné. Dodnes můžeme obdivovat například nádheru částečně zachovalé kaple sv. Kateřiny, vtesané přímo do
skály. A protože na hradě nebyla studna, skála byla opatřena důmyslným systémem
okapů, které do obrovských nádrží na hradě sváděly dešťovou vodu. O další se
pak museli postarat osli, kteří nepřetržitě nosili vodu ze vzdáleného Vallon de
la Fontaine. Skálu, na které stál hrad, obklopily domky řemeslníků a zemědělců
a okolní políčka, vinice a pastviny zajišťovali, aby páni měli všeho dostatek.
Po vymření rodu hrad
připadl koruně, střídavě byl bořen a zase honosně obnovován, podle toho, komu
ho právě králové přidělili. V polovině 17. století jej získali Grimaldiové. (Titul je samozřejmě dědičný, proto i
současný monacký kníže Albert má titul "Les Baux"). Nicméně 17.
století znamenalo pro hrad zkázu. Grimaldiové ho sice obývali, ale to už byly
hrad i město bez hradeb, které nechal zbořit kardinál Richelieu. Po revoluci na
konci 18. století hrad definitivně opustili. Také původních 6 tisíc lidí, kteří
obývali vesnici u hradu, se v 18. století snížilo na polovinu a začátkem 20.
století tu zbylo pouhých 300 obyvatel. Hrad i část vesnice rozkládající se
přímo pod ním se začaly nazývat mrtvým městem a místo přitahovalo už jen
romantické básníky.
Tarascon
Ohromný feudální hrad s vodním příkopem a cimbuřím jak z pohádky je opravdu neuvěřitelnou stavbou. Legenda praví, že město bylo nazváno podle obludy Tarasque, napůl zvíře a napůl ryba, která zastrašovala okolní kraj. Zkrotila ji až svatá Marta, která je pohřbena ve zdejším kostele. V roce 1400 vévoda z Anjou a sicilský král Ludvík II. na břehu řeky Rhôny, v místě, kde už stála pevnost, nechal postavit gotický hrad. Měl střežit vstup do jeho panství Provence. Architektonickou předlohou mu byla samotná pařížská Bastille. Od 16. století byl objekt využíván jako vězení. Z vybavení hradu se bohužel nic nedochovalo. Uvnitř se ale nachází vlámské gotické nádvoří a vřetenové schodiště. Dále je zde 14 malovaných dřevěných modřínových stropů. Zdobí je malby zvířat, lidí, bájných bytostí, scény z reálného života i scény zakázaných hříchů. Tarascon plnil funkci vojenskou i obytnou a tomu odpovídá i výzdoba. Panoramatickou střechu lemují chrliče, patky sloupů a žebroví zdobí figury lidí, zvířata, grimasy tváří, květiny i bojové scény. Gotické kamenné ornamenty najdete pod střechou, na oknech i klenbách. Italština, němčina, španělština, holandština, dánština, finština i švédština vypovídají na zdech pevnosti o mužích, kteří zde byli zajati, stejně jako o jejich lodích.
Žádné komentáře:
Okomentovat