úterý 31. července 2018

USA - začátek California road trip 2018

Kalifornie (3.) 4. - 26. 7. 2018

Na cestu jsme vyjeli o den dříve a půlden strávili ve Vídni, kde jsme měli zajištěný krásný hotel přímo na letišti (pro ranní lety je to ideál). Auto jsme zaparkovali, jako již tradičně, na parkovišti Mazur (88 euro na 24 dní) a odtud se zdarma svezli shuttlem na terminál, kde jsme se rovnou odbavili a získali boarding passy, což bylo výhodné, protože online checkin jim moc nefungoval. Vyměnili jsme si počítačem přidělená místa za dvojičku v zadní části letadla. Tradičně jsou v tomto typu vedle sebe tři sedačky, jen v zadní části je pár "dvojiček" a radovali jsme se, že se nám podařilo zbavit kufrů dřív a ráno půjdeme rovnou na bezpečnostní kontrolu bez nutnosti vystát si další frontu. No naše radost, že všechno jde jak po másle, byla hodně předčasná, protože jak se později ukázalo, ne všechna naše zavazadla s námi doletěla do LA.


Výsledek obrázku pro nh hotel vienna airport conference center

NH Hotel Vienna Airport Conference Center


Pokoj byl opravdu moc pěkný, shodli jsme se, že byl vlastně nejhezčí z celé cesty. V ceně byla bohatá bufetová snídaně, čehož jsme ráno rádi využili a nafutrovali si bříška před odletem. Já nemám "letadlová" jídla ráda, takže na dalších minimálně 16 hodin to muselo stačit  :)





příslušenství na kávu a čaj

















a přímý let do LA v 10.05


Procedury na letišti proběhly hladce a let odstartoval na čas. Čekalo nás skoro 12 hodin v letadle, ale servis byl naprosto příkladný, Austrian jsou v tomto trochu nevypočitatelní, protože zpáteční let byl otřesný. Posádka již od startu trpěla syndromem vyhoření :) 






kdesi nad Grónskem
















slavný nápis Hollywood byl vidět z letadla






A jsme v USA, pohovor byl víceméně formální, přesto jsme hodinku postáli v řadě. Ukázalo se, že není kam spěchat, protože ve Vídni naložili do letadla jen jeden kufr, druhý tam zůstal. Zažili jsme tak cestovatelskou noční můru, kdy po pásu jezdilo jen jedno naše zavazadlo (a to ještě s velkou dírou, protože ho rozbili) a na druhé jsme čekali marně. Střídaly se pocity údivu, vzteku, marnosti, zoufalství... Nakonec jsme asi po dvou hodinách front, vyplňování formulářů a hledání přepážek ke stížnostem (LA letiště je celkem nepřehledné) narazili na někoho, kdo konečně zjistil, že náš kufr zůstal ve Vídni a nikdo ho zatím neukradl :) Napsali si naši LA adresu s tím, že nás budou kontaktovat a kufr doručí následující den. No nakonec se tak stalo, ale následující den byl pro ně vlastně až další den pozdě večer (22.00), protože v LA je tak děsný "traffic", že kufr pak postál ještě půl den na letišti v Los Angeles, než nám ho dovezli na motel se slovy, že přece nebudou přes den trčet někde v zácpách. Být dva dny bez věcí je vážně prima, obzvlášť ve vedru v oblečení do letadla, no nakonec jsme to zvládli, co jiného nám také zbývalo. I druhý kufr dorazil celý rozbitý, tak jsme nakonec museli v průběhu cesty pořizovat oba kufry nové, jelikož v původních byly obří díry. Ani nechci vědět, co se zavazadly na letišti dělali, protože takové poškození nevznikne jen hozením někam do prostoru. Mám-li uplatnit pozitivní myšlení, přivezli jsme si neplánovaně z Kalifornie dva nové kufry :)




Po peripetiích na letišti jsme se nechali zdarma shuttlem zavézt do půjčovny aut (Alamo), kde jsme měli zamluvené auto. Sice nám vnucovali na "roadtrip" větší vozidlo, ale nám stačil tenhle "na americké poměry" malinký brouček. Na obřích parkovacích plochách se pak dobře hledal, jelikož většina aut byla veliká a v barvě bílá, černá a stříbrná. V ceně zapůjčení byla i GPS navigace, kterou jsme pak ještě rádi využili, protože si Štěpán "upekl" svůj mobil, ve kterém jsme měli naši navigaci, v obřím vedru, které tu panovalo. Trochu mě překvapilo, jak probíhalo půjčování auta. Vyplnili jsme nějaká lejstra a pak si prostě šli vybrat auto, které chceme. Není to tak, že každý má přidělený jeden vůz, prostě do něčeho "nalezete" a jedete. 


Hollywood Inn Express North





V Los Angeles jsme byli ubytovaní 6 nocí ve stejném motelu v západním Hollywoodu. Na první zběžný pohled vypadal dobře, z blízka už tolik ne. Na pokoji byl šváb (byl poslán na lepší místo, buddhistka ze mě nebude) a čisto tam také příliš nebylo, klimatizace moc nefungovala, o to víc dělala strašný hluk, nejspíš proto, abychom nezapomněli, že ji máme. Na druhou stranu poloha hotelu byla geograficky výborná vzhledem k tomu, co jsme chtěli v LA všechno navštívit. V reálu kolem hotelu bydleli na ulici ve stanech (ti movitější) nebo prostě jen v krabicích bezdomovci a feťáky a pomatené lidi jsme tam potkávali taky. Bohužel to je realita ulic v Los Angeles, pokud nebydlíte zrovna v Beverly Hills nebo v jiných bohatých částech, tak prostě všude jsou tito lidé, odpadky a smrad. Jak se ukázalo, jinde to bylo mnohem horší, takže kolem motelu bylo vlastně celkem bezpečno. Navíc hned naproti byla vynikající thajská restaurace, kde jsme chodili  na phad thai s krevetami.






zastávka autobusu kousek od motelu
Thai restaurant

thajské nudle s krevetami

tom yum soup

2 komentáře:

  1. No, začátek cesty teda nic moc, ale vzhledem k tomu,co následovalo (teda i s Yosemity), musím konstatovat, že teď jste dobrodruzi až do morku kostí, kteří si se vším poradí.-) A líbí se mi tvůj pozitivní přístup, taky jsem jej na letošní dovči uplatňovala, jinak by byl člověk akorát naštvaný a cestování by si neužil:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) počkej na vyprávění z Yosemite... já myslela v tu dobu, že kufry budou ten nejhorší zážitek...

      Vymazat