Japonsko 27.7. - 28. 7. 2026 - návrat domů a štěňátko

 Pondělí/ úterý 27. 7. – 28. 7. 2026

A je to tady, poslední japonský příspěvek. Jsme doma. Klasicky posunuti v čase, včera jsem vstávala o půlnoci, dneska o půl jedné ráno, takže pozitivní změna. Jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat. Let jsme měli v pondělí dopoledne, takže jsme na letiště jeli prvním Narita Expressem, který jede z Shinjuku v 5.55 ráno. Byli jsme ale za to rádi, protože jsme táhli tři kufry a velký deštník plus tašky do letadla, takže jsme vypadali jako vánořní stromečky. Nákupy se trochu rozrostly. I když náš hotel nebyl daleko nádraží, šli jsme tam dobrých 45 minut, ono Shinjuku nádraží je opravdu velké bludiště. A to ještě nebyly davy a vedro. Odbavení bylo rychlé, ještě něco málo dokoupeno na letišti v Tax Free zóně a pak parádních 14 hodin v letadle. Servis v pohodě, jídlo poživatelné. Krásné výhledy z letadla. Na cestě tam jsme měli problém s motorem, na cestě zpátky se pro změnu ozvalo hlášení, že je pasažér v nouzi… a to byl frmol. Nějaké Japonce se udělalo špatně a chvilku to vypadalo hodně dramaticky, ukázalo se, že na palubě nefungovaly dvě kyslíkové bomby. Naštěstí půlka pasažérů v letadle byla nějaký sportovní tým z Bavorska, takže na palubě i doktor. Vše dopadlo dobře, po přistání jsme všichni museli zůstat sedět a naběhli tam záchranáři a pak i cizinecká policie. Paní ale už byla relativně v pohodě, tak ji ani nebrali do sanitky. 

Kufry dorazily všechny, odpotáceli jsme se na hotel, který je hned vedle letiště, a upadli do kómatu. Ráno klasicky bufetová snídaně, pak nějaké nákupy ve Vídni a hurá domů. Kupodivu dálnice byla ucpaná jen u Vyškova, takže i dojezd ok. Všechny jsem mystifikovala, kdy se vrátíme domů, nějak jsem si pomotala časové posuny a díky tomu, že jsme byli v Japonsku plus sedm hodin, tak při návratu se to logicky odečetlo, takže jsme přiletěli v pondělí, ne v úterý, jak jsem všem tvrdila. Úplný Willy Fog, hned jsme si na něj vzpomněla. Teď je něco kolem třetí ráno a za pár hodin si jedeme pro naše štěňátko. Japonské dobrodružství končí, začíná další…

A je doma... Fluppy třetí :)

USA 2022 - přelet do Bostonu, půjčení auta a přesun do Salemu

V pátek 15. 7. nás čekal přeletový a pak přesouvací den, ráno jsme se odhlásili z hotelu, ach jo, už teď se mi po New Yorku stýská, a vydali jsme se směrem k Bryant Parku, odkud nám jel autobus na letiště v Newarku (New Jersey). Cesta trvá kolem 45 minut. Odbavili jsme kufry, které tou dobou byly už o dost těžší, než když jsme přiletěli 😊 Měli jsme na letišti hodně času, ale nevadilo nám to, protože jsme si našli koutek s wifi a zásuvkou, já doháněla resty s fotkami a Štěpa klimbal, pořád mu nebylo úplně dobře. Let byl naplánovaný na 12.50 a odletěl přesně, kolem druhé už jsme byli na letišti v Bostonu. Je to vážně blízko. V původní verzi cesty jsme si chtěli půjčit auto už v New Yorku a do Bostonu pak jet už autem, ale nakonec jsme to udělali takto, protože vouchery za zrušené lety z 2020 pokryly i vnitro přelety, tak vlastně proč ne. Já jen byla nervózní, aby doletěly kufry, ale stalo se to, že kufry nás dokonce předběhly a přiletěly do Bostonu dřívějším letadlem než my. Tak jsme nemuseli čekat u pásu a trnout, jestli tam budou…po přistání přišla zpráva, ať si je vyzvedneme u pultu Baggage Claim. 😊 Ale nejdříve jsme se samozřejmě lekli, že se s nimi něco stalo. Pořád máme v živé paměti Los Angeles, kde se jeden kufr zpozdil a oba přišly rozbité. Tak tentokrát vše ok.

Na letišti v Bostonu jsme si vyzvedli zamluvené auto, tentokrát jsme ho měli z půjčovny Hertz. Brali jsme to nejlevnější auto (Chevrolet Spark), což znamenalo malinké. Měli jsme ho půjčené na týden, abychom mohli cestovat po pobřeží. Nebyly to žádné dlouhé přejezdy, tak jsme si říkali, že je zbytečné brát velké pohodlné a o dost dražší auto. No ale nějak nám nedošlo, že to bude mít i malý kufr, ale nakonec jsme se nějak naskládali. Zase se nám pak dobře hledalo na parkovištích, bylo o dobrou třetinu menší (nižší) než všechna auta kolem. Podle navigace to bylo z letiště do hotelu v Salemu ani ne hodinu, no realita byla pak hodně jiná. Jak se ukázalo, jednak Boston je totálně „nightmare place“ pro řízení, takže krokem jsme se přesunuli mimo město a pak nás pohltila odpolední špička do Salemu, který je samozřejmě oblíbenou destinací na víkend pro místní. 😊 

Nakonec jsme to zvládli a dorazili na parkoviště našeho hotelu v Salemu. Měl parkování zdarma, ale bez možnosti si místo rezervovat dopředu, to se ukázalo jako trochu problém, jelikož tou dobou tam pořádali v hotelu svatbu. No párkrát jsme objeli parkovací plochu a stal se zázrak, zrovna jedno auto odjíždělo… Urvali jsme doslova jediné volné místo… tou dobou tam kroužilo už několik aut. Další „milé“ překvapení nás čekalo na recepci, hotel o naší rezervaci přes booking neměl žádný záznam. Prostě se jim to nepropsalo do systému, prý se jim to někdy stává. Vypadalo to dost tragicky, ještě ta svatba v hotelu… už jsem nás viděla, jak spíme v našem malém autíčku… Naštěstí slečna na recepci byla hodná, měli jsme s sebou vytištěný papír s rezervací z bookingu, tak nám na místě udělala novou rezervaci přesně podle té staré… a dala nám i starou cenu, hotel jsme objednávali někdy v zimě a teď samozřejmě stál jednou tolik… Ufff, dobře to nakonec dopadlo a my vyfasovali krásný pokoj s vanou a obřími postelemi. Salem Waterfront Hotel and Suites doporučujeme všemi deseti. Poloha byla úplně luxusní, pár kroků do centra a zároveň hned u oceánu. Štěpa byl ale už úplně na odpadnutí, řízení, všechny ty nervy kolem… plus nachlazení, tak jsme jen na skok zašli na promenádu do centra koupit něco k jídlu, nasát trochu atmosféry a zalezli jsme na pokoj s tím, že zítra je taky den a Salem si ještě pořádně užijem. A taky že užili! 😊 

USA 2022 - cesta z Vídně do New Yorku s návštěvou u pandy :)

V červenci jsme strávili skoro měsíc cestováním po USA, původně jsme měli letět už před třemi lety, ale pandemie a následná nemožnost létat do Států zhatily naše plány na cestování do zámoří. Tak to konečně vyšlo letos, bylo vlastně za pět minut dvanáct, protože vouchery na letenky bylo nutno uplatnit do jara 2022, hrozilo tedy, že nám propadnou. Tak jsme v zimě koupili/vyměnili voucher za zpáteční přímý let Vídeň - Newark a k tomu jsme se vešli ještě do zpátečního vnitro přeletu Newark - Boston, takže jsme na tom trochu vydělali. Na všem ostatním už jsme byli hluboko ve ztrátě ve srovnáním s původními plánovanými náklady, protože ceny za vše šly oproti 2020 hodně nahoru, včetně cen za ubytování, pronájem auta v Bostonu, vstupy atd. Ale to se nedalo nic dělat. Těsně před odletem zrušili povinnost mít negativní covid test do letadla při cestě do USA, tak jsme jeli do Vídně o dva dny dřív trochu zbytečně. Vzhledem k tomu, že test nesměl být starší jednoho dne a my letěli v pondělí dopoledne, chtěli jsme si ho původně nechat udělat v neděli ráno na letišti, garantovali tam totiž doručení výsledků do půlnoci. V Ostravě v neděli netestovali a riskovat to, že nedojdou výsledky, jsme opravdu nechtěli. No ale povinnost testovat se před letem pak zrušili, náš letištní hotel se ale zrušit bez poplatků už nedal, tak jsme vyrazili na cesty o dva dny dříve a užili si zas trochu Vídeň. Auto jsme zaparkovali na parkovišti Mazur (parkování tady vyjde o dost levněji než přímo u letiště), zdarma busem jsme pak přejeli k letišti, kde jsme byli opět ubytovaní v hotelu NH Vienna Airport Conference Center. Má úžasnou polohu hned naproti terminálům. Tento hotel je už naše předletová klasika. Je ale dost drahý, pokoje jsou hezké a velké, dobře vybavené, jen bohužel neměl vanu...a taky hotelová bufetová snídaně se ve srovnání s "před covidem" zhoršila, výběr už nebyl tak bohatý, i když byl pořád ucházející.    

Pro přepravu do Schönbrunnu jsme využili CAT, City Airport Train, který za 16 minut dojede na Vídeň Střed, odkud pak jede metro přímo k parku. Den jsem si užili touláním po zahradách a návštěvou ZOO, ve které mají pandu :) Večer jsme pak zašli na letiště a odbavili kufry o den dříve, než byl samotný let. Austrian toto umožňují, byli jsme trochu nervózní, aby pak přiletěli s námi. Ale dobře to dopadlo. My i naše kufry jsme se vymotali z letiště Newark 4. července 2022. Všechny naše lety byly ok, na ty hrůzy, které se teď na letištích dějí, jsme nezažili žádné zpoždění ani ztrátu zavazadla. Jen na let tam jsme byli vybráni k zevrubné kontrole, dokonce i na výbušniny. Nevím, zda to byla náhoda, nebo jsme byli podezřelý let, protože s námi na další kontroly šla tak "půlka" letadla :) Není to nic hrozného, jen znovu procházíte všemi kontrolami, vytáhnou vám věci z příručáku a "ojedou" nějakým lakmusovým papírkem na přítomnost výbušnin. Na dalších letech už jsme nikoho nezajímali. Let přiletěl na čas, ani se dlouho nečekalo na kufry. Byla jsem trochu nervózní, protože Newark byl právě jedním z letišť, které nemá dost zaměstnanců... a panoval tam solidní chaos se spoustou zrušených letů. Těžko říct, jestli už to vyřešili, ale u nás na všech našich čtyřech letech to bylo bez problému. Po přistání jsme pro cestu na Manhattan opět využili bus Newark Airport Express, který nás asi po 40 minutách jízdy vysadil u Bryant parku. A naše poznávání New Yorku mohlo začít :) Pro vstup do USA bylo nutné plně dokončené očkování, u nás to zběžně kontrolovali hned ve Vídni (stačilo z dálky zamávat papírem, nikdo ho nečetl), pak už to nikoho nezajímalo. Rovněž roušky  už na letištích a v letadle nebyly povinné. 

v CAT

Večeře na pokoji... sashimi kam se podíváš :)

naše kufříky

kde je jako vana??