Japonsko 16. 7. 2026 - Nara

 Čtvrtek 16.7.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili vláčkem na výlet do Nary. Doporučujeme přijet co nejdříve, protože jsme jelínky i chrámy navštívili relativně bez lidí. Kolem desáté už bylo všude plno lidí a zájezdových autobusů. Starověké město Nara, které se stalo kolébkou japonského buddhismu, je dnes hlavně známé kvůli obrovské koncentraci jelenů sika a historickým památkám i klidnému zenovému prostředí. V parku Nara Koen je soustředěna většina cenných chrámů a mnoho dalších významných buddhisticko-šintoistických staveb. Jedná se o velký městský park v centru Nary, který byl oficiálně založený v roce 1880. Jakmile do něj vstoupíte, uvidíte, že je to taková kombinace širokých trávníků, jemně zvlněných cest a lesních úseků, kde se najednou ocitnete mezi vysokými stromy a kamennými lucernami. To nejtypičtější pro něj jsou jelínci sika, kteří se pohybují úplně volně a často přicházejí sami, protože jsou zvyklí, že lidé kupují „shika senbei“ sušenky. Místními obyvateli jsou jeleni považováni za posly bohů. Za pár jenů se tu prodávají speciální jelení sušenky a jeleni je celkem drsně vymáhají, když je u vás vidí. Celkově je tu spousta jelenů, ale také davy turistů, kteří si svého jelena chtějí nakrmit a vyfotit. Varovné cedule, že jeleni jsou divocí a můžou vás pokousat nebo potrkat, nelžou. Zastavili jsme se u chrámu Kófukudži, zdejší pagoda je ale momentálně v rekonstrukci.

 

Pak jsme navštívili největší dřevěnou stavbu na světě – chrám Todaiji, uvnitř kterého se schovává 15 metrů vysoká bronzová socha Velkého Buddhy, která je největší svého druhu na světě, na její dlaň se prý vejde 14 lidí. Pozlacená socha Buddhy je odlitá ze stovek tun bronzu, rtuti a rostlinného vosku.

Před polednem jsme se prošli k Velké svatyni Kasuga Shrine. Původní budova byla dokončena roku 701, ale aby byly dodrženy principy rituální čistoty, musela být každých 20 let zbourána a nově přestavěna. Svatyni obklopuje původní nedotčený prales a přístupová cesta k ní je lemována kamennými a bronzovými lucernami, kterých má být 3000.

Poslední zastávkou v Naře byla Isuien garden, je to nádherný příklad tradiční japonské zahrady s jezírky. Je tu poměrně drahé vstupné, ale stojí za to. Bylo velmi příjemné, že tu skoro nikdo nebyl, všichni lovili fotky s jeleny v nedalekém parku. Zahrada se skládá ze dvou odlišných částí, přední vznikla v období Edo pro bohatého obchodníka s textilem. Jsou zde menší jezírka, tradiční vila a čajové pavilony. Zadní je mladší, pochází z období Meidži a je koncipována jako rozlehlejší procházková zahrada. Nejvýraznějším prvkem je technika shakkei – „vypůjčená krajina“. Do kompozice zahrady jsou opticky začleněny vzdálené kopce, hora Wakakusa a jižní brána chrámu Tódaidži. Díky tomu zahrada působí mnohem větší, než ve skutečnosti je. Název Isuien lze přibližně přeložit jako „zahrada založená na vodě“. Jezírka jsou napájena vodou z nedaleké řeky Yoshikigawa. 

Po návratu do Osaky jsme se stavili na slavnou Dotonbori, trochu se prošli, zašli si na running sushi a byl večer. Dotonbori je čtvrť soustředěná kolem stejnojmenného kanálu, který lemuje promenáda, restaurace, bary, herny, obchody a hlavně obří „3D“ reklamy restaurací, které vám napoví, co která nabízí. Jednou z věcí typických pro tuto oblast je světelný billboard Glico zobrazující běžce probíhajícího cílovou páskou. Slavný billboard byl poprvé rozsvícen v roce 1937, tehdy jako jediný svého druhu. Jinak firma vyrábí POCKY tyčinky :)