Pátek 10. 7.
V půl šesté ráno jsme seděli
v prvním možném vláčku do Arashiyamy a doufali, že nám vyjde to, co
včera…pokud přijedete dost brzy, můžete zažít atmosféru místa bez lidí. A
podařilo se. Za to ranní vstávání to opravdu stojí, v poledne se
v bambusovém háji totiž už nedalo hnout. Naše první kroky tedy směřovaly
do jednoho z nejikoničtějších míst v Japonsku, do Arashiyama
Bamboo Forest. Vysoké bambusy zde dorůstají výšky až
25 metrů
a vytvářejí dojem přírodní katedrály, kde se
světlo jemně filtruje mezi zelenými stvoly. Bambus byl považován za symbol
čistoty, síly a ochrany proti zlým duchům. Je velice silný, pevný a
stabilní.
 |
| rozdíl pár hodin... |
Jen pár minut chůze od bambusového háje se nachází umělecká instalace Kimono Forest, tvořená více než 600 sloupy potaženými tradičními látkami kimona. Každý válec představuje unikátní vzor vytvořený technikou Kyoto Yuzen, která se zde rozvíjela po staletí.
Pak jsme sestoupili k řece a chvilku relaxovali u Togetsukyo Bridge, jehož název znamená „Most přechodu měsíce“. Legenda praví, že císař při pohledu na odraz měsíce na hladině řeky prohlásil, že měsíc po mostě kráčí. Most zde stojí již od 9. století a dnešní konstrukce z roku 1934 zachovává jeho tradiční vzhled. Z mostu se otevírají úchvatné výhledy na řeku Katsura, zalesněné svahy hor Arashiyamy i tradiční lodě, které se tiše pohybují po hladině.
Další z navštívených chrámů
byl chrám Tenryu-ji. Je to jeden z nejvýznamnějších zenových chrámů Japonska,
zapsaný na seznam UNESCO. Chrám byl založen roku 1339 a jeho zahrada zůstala
téměř nezměněna po více než 700 let. Kompozice jezírka, kamenů, stromů a hor v
pozadí vytváří dokonalou harmonii přírody a architektury.
Z posledních sil jsme se
doplazili (navigace se nám zbláznila, tak jsme si dali pár kiláků přes louky,
zahrady, silnice…) na Otagi Nenbutsu-ji a zpětně jsem za to opravdu ráda, bylo
to jedno z nejhezčích míst, kde jsme byli. Chrám byl založen už v roce 770 n.
l., což z něj činí jeden z nejstarších buddhistických chrámů v oblasti. Původně
se nacházel blízko centra města, ale opakované povodně a požáry vedly k jeho
postupnému chátrání. V 50. letech 20. století byl chrám přesunut do zalesněných
kopců Arashiyamy. Zlom v jeho historii nastal v roce 1955, kdy se zde usadil
buddhistický mnich Nishimura Kōchō, který měl odvážnou a netradiční vizi, že
vytvoří místo, kde se buddhismus propojí s lidskou radostí, humorem a
individualitou. Dnes chrám proslul především díky více než 1200 kamenným sochám
rakanů – žáků Buddhy – které vytvořili obyčejní lidé z celého Japonska. Každá
socha je originál, má jiný výraz a vyjadřuje jedinečnou emoci nebo povahu.
Skrytým
klenotem Arashiyamy je Adashino Nenbutsu-ji, chrám obklopený lesem, kde se
nachází přes 8 000 kamenných soch a stél představujících duše mrtvých bez
hrobů. Není to smutné místo v negativním smyslu – spíše prostor klidu, přijetí
a smíření. Chrám založil v 8. století slavný mnich Kūkai a jeho cílem nebylo
vytvořit velkolepý chrám, ale místo modlitby za ty, na které svět zapomněl.
Celý areál je plný zeleně, porostlý mechem, obklopený stromy a prostoupený
světlem. Zvlášť působivá je bambusová stezka za chrámem, která patří mezi
nejklidnější bambusové cesty v celé Arashiyamě. Bez davů, bez hluku.
Na nádraží jsme se svezli taxíkem, protože už jsme měli v nohách skoro 30.00 kroků a bylo úmorné vedro. Vlakem jsme dojeli zpět na Kyoto station a tam si dali další ramen. Tentokrát jsme zašli do „Ramenová uličky“ - Kyoto Ramen Koji. Jídlo si navolíte v automatu, obsluha vás pak usadí a přinese ramen. Restaurace jsou maličké a mají skvělou atmosféru. Vybrali jsme si Hakata Daruma Zenbu-nose Ramen, je to kjótská speciální varianta - bohatě obložený tonkotsu ramen, několik druhů vepřového, ochucené vejce, wontony a další toppingy.
Žádné komentáře:
Okomentovat