pumpkintravel: 11. 7. 2019 - Himeji - Himeji Castle, Himeji ZOO, Kokoen garden

Předpověď na středu nebyla moc příznivá, hlásili vytrvalý déšť, tak jsme se rozhodli vyjet z Kyota na výlet do Himeji. Úsměvné bylo, že i v roce 2011 jsme tam jeli na výlet, protože celý den pršelo a chodit jen po venku bylo otravné. No zdá se, že Himeji je nám souzeno jen v dešti. Pršelo teda dost, ale občas na chvilku jen krapkalo nebo mžilo, tak jsme i něco nafotili. Vyjeli jsme v 7:20 z Kyota a do Himeji shinkansen dorazil 8:04. Není to tedy daleko a na polodenní výlet, když jste v Kyotu už "přechrámovaní", je to ideální místo. Plánovali jsme zde původně i výlet do hor a výšlap na Mount Sosha, ale počasí tomu opravdu nepřálo. Díky lijáku zde ale nebyly ráno davy, tak to mělo zase i něco kladného. Neumím si upřímně představit, jak prolézám patra hradu po příkrých schodech s dalšími lidmi.

V Japonsku je běžné, že si do shinkansenu na nádraží koupíte svačinku. Prodávají různé bento krabičky, které mají dlouhou tradici a tak nějak k japonskému cestování patří. Na internetu jsme se dočetli, že krabičky určené na pokrmy konzumované během čajových dýchánků se v Japonsku objevily už v 16. století. V 19. století se na železničních stanicích začaly prodávat ekibeny, forma benta, která je určená cestujícím vlakem. Krabičky s jídlem (obvykle rýží, zeleninou a masem/rybami) jsou v této éře i každodenností studentů a učitelů, neboť většina škol nedisponovala jídelnou, a tak si musel každý zajistit stravování sám. Samozřejmě na nádraží seženete i jiné dobroty, tak hlady během cesty rozhodně neumřete.

colagen, vitamín C a kyselina hyaluronová...kdo by odolal

alegorický vůz na Matsuri festival

fotografie z festivalu

makety jídla na nádraží

nádražní budova

V Japonsku najdete ve městech různé poklopy na kanály, tak jsem je začala "lovit", zde je ukázka z Himeji.

Hrad Himedži (Himeji), známý také jako „Pevnost bílé volavky“ díky své elegantní bílé fasádě, je považován za nejpozoruhodnější japonský hrad pro svou impozantní velikost a krásu a dobře zachovalý hradní komplex. V roce 1993 byl Himedži zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Hrad je zároveň japonským Národním kulturním pokladem. Společně s hradem Macumoto a s hradem Kumamoto tvoří tzv. „Tři slavné hrady“. Je také nejvíce navštěvovaným hradem v Japonsku. Na dřevěných střechách hlavní věže hradu Himedži jsou nakreslené symboly, jež ho mají chránit před ohněm a dalšími nebezpečími. A nejspíš fungují. Hrad v historii unikl několikrát katastrofě.

Himedži prošel několikaletou rozsáhlou rekonstrukcí a byl v březnu 2015 znovu plně otevřen veřejnosti. Tak jsme ho konečně viděli bez lešení, i když v dešti.

Hrad Himedži leží na strategickém místě podél západního přístupu k bývalému hlavnímu městu Kjóto. První opevnění postavené na místě bylo dokončeno v roce 1333 a během staletí bylo rozšiřováno klany, které zrovna region ovládaly. Hlavní hradní komplex byl dokončen v roce 1609 a je složen z více než osmdesáti budov rozmístěných v rozsáhlých systémech opevnění, které jsou spojeny řadou bran a dlouhých cest.

Původní pevnost se dočkala přestavby a rozšíření v roce 1581, kdy zde slavný vojevůdce Tojotomi Hidejoši nechal postavit ikonickou třípodlažní hlavní citadelu. Na počátku 17. století se začalo s další, tentokrát ještě rozsáhlejší, přestavbou a rozšířením do propracovaného hradního komplexu, jehož velká část se dochovala až do dnešních dnů. V 19. století byl komplex opuštěn. Protože v té době byly veškeré symboly připomínající staletí trvající vládu šógunů hojně ničeny a nahrazovány, bylo rozhodnuto o jeho zboření. O záchranu hradu se zasloužil plukovník japonské armády Nakamura Šigeto a komplex tak nadále částečně sloužil k vojenským účelům. Později byl hrad prodán v aukci za 23 tehdejších japonských jenů (necelých 50 tisíc korun). Nový vlastník se opět rozhodl hrad zbořit a využít pozemky pro jiné účely, nicméně demolice měla být tak nákladná, že se od ní nakonec upustilo a hrad byl opět ušetřen.

I když pršelo a teploměr neukazoval více než 25 stupňů, potili jsme se nehorázně. Vlhkost v létě v Japonsku je pro našince téměř nezvladatelná. Pořád jsme jenom pili vodu a stejně jsme měli žízeň.

Na konci druhé světové války byl Himedži cílem bombardování spojeneckých bombardérů, a i když celé jeho okolí bylo spálené na popel, samotný hrad zůstal nedotčen. Jedna ze zápalných pum dokonce dopadla přímo na střechu věže, ale selhala a nevybuchlá propadla do vrchního poschodí. Hrad později prošel rozsáhlými opravami a zatím naposled, opět jako zázrakem nedotčen, přežil masivní zemětřesení v roce 1995. Stavba tak demonstrovala neobyčejnou odolnost a pokročilé inženýrství, když se údajně ani nepohnula láhev saké položená na oltáři v posledním patře věže.

interiér hradu

Vysoké kamenné základy, nabílené zdi a rozmístění budov uvnitř komplexu bylo charakteristické pro všechny japonské hrady. Rovněž rozmístění palebných postavení, otvorů pro vrhání kamenů a podobně je ukázkou typického japonského hradního designu. Na mnoha místech jsou také „licí otvory“, které umožňovaly lít vroucí olej či vodu na hlavy útočníků. Lomenicové štíty vytvářejí společně s čínskými střechami zvlněný efekt. Na střeše jsou umístěny motivy „šači gabra“, které mají podobu delfínů. Ve skutečnosti jde o bájná zvířata, jež měla za úkol ochránit hlavní věž před požárem. Z nejhořejší místnosti se naskýtá nádherná panoramatická podívaná na město a okolí.

fotky z rekonstrukce hradu

Dominantou hradu je dnes stále pětipatrová hlavní věž stojící na kamenných, zhruba 15 metrů vysokých základech a mající 31,5 metru vysokou dřevěnou konstrukcí. I když se zvenčí zdá, že má pět podlaží, ve skutečnosti jich má šest a navíc suterén. Hlavní věž v minulosti využívali feudální páni během obléhání nebo cvičení. Uvnitř hradu se původně nacházelo skladiště zbraní, proto interiér do značné míry postrádá jakoukoliv výzdobu. Jsou zde soustředěny exponáty přibližující život na hradě.

a na chvilku je po dešti

V hradním areálu se také nachází tzv. Věž marnosti. Ta byla přistavěna v 17. století a podle legendy do ní někdejší majitel hradu Honda Tadamasa na noc zamykal svou budoucí snachu, princeznu Sen. Součástí areálu je i místnost, jež byla v případě dobytí určená pro rituální sebevraždy, později ji ale proměnili v zásobník vody.

Když jsme se vymotali z hradu, proudily proti nám davy, počasí se trochu umoudřilo, pršelo pořád, ale už ne tak vydatně. Řekli jsme si, že se podíváme do malé ZOO hned vedle hradu. U vchodu do ZOO jsme byli nadšení, měli mláďata kapybar. Nadšení netrvalo dlouho, ZOO je malá, prostor pro zvířata naprosto nevyhovující a nikomu nedoporučuji tam chodit. Měli jsme z toho pak slušnou depresi, medvěd nás doslova prosil, ať ho pustíme. Nevím, jak je možné, že v dnešní době může ZOO vypadat takto. Neměli jsme v plánu ji navštívit, tak jsme neměli informace dopředu, což mě mrzí, zpětně z recenzí je jasné, že stejný pocit měli i jiní návštěvníci. Tato ZOO opravdu ne!

Po prohlídce ZOO jsme se ještě podívali do Kokoen garden, což je elegantní kompozice devíti zahrad postavená ve stylu období Edo. Otevřena byla v roce 1992 a vystavěna byla na půdorysu bývalých samurajských domů. Jsou tu různé mostky, čajovna, kapříci... a čínští turisté, kteří se náhle vyrojili v houfech :)