25. 7. 2019 - Nikkó

a jdeme na nádraží kolem Cocoon Tower

Jedno japonské přísloví praví: „Dokud neuvidíš Nikkó, nevíš, co je krásné“. Toto město leží v horách prefektury Točigi, na severu ostrova Honšú. A tak i my jsme se vydali na výlet... i když mělo opět pršet, většina dne byla bez srážek, tak jsme si užili jednodenní výlet do hor :)

toaleta ve vlaku

přestup ze shinkansenu na lokální vlak

automat na zmrzlinu na nástupišti

ranní špička

sice trochu pršelo, ale i tak hořelo...

Červeně lakovaný dřevěný most Shinkyo se klene přes řeku Daija. Podle legendy ho vytvořili hadi, kteří se do sebe propletli, aby mohl mnich Shōdō Shōnin v roce 766 přejít přes řeku. Byl ve své době určený výhradně pro šóguna a císařské posly. Je 28 metrů dlouhý, 7,4 metrů široký a nad řekou Daija se klene ve výšce 10,6 metrů.

 

 Jedním z nejnavštěvovanějších míst v Nikkó je svatyně Toshogu. Místo posledního odpočinku Tokugawy Iejasa stavělo po dobu dvou let kolem 15 000 řemeslníků ze všech koutů Japonska. Dekorováno bylo snad vše, co bylo jen trochu možné. V období Meiji bylo sice toto mauzoleum vysvěceno na svatyni, ale podařilo se zde uchovat mnoho buddhistických prvků, jako je třeba pětipatrová pagoda, knihovna se sútrami a brána. Stavba byla dokončena v roce 1617, značně ji však rozšířil jeho vnuk Iemitsu v roce 1634. Velice neobvyklá je její výrazná zdobenost, barevnost a okázalost, která měla demonstrovat bohatost rodu. 

ke svatyni vede cesta lemovaná cedry

Asi nejznámější stavbou svatyně je Posvátná stáj, uvnitř stával dřevěný kůň darovaný novozélandskou vládou, kterému sloužili opice. Právě opice jsou totiž v legendách popisovány jako strážci koní už od pradávných časů. Stáj je zdobena osmi panely s dřevěnými plastikami znázorňujícími opice chovající se jako lidé.

 Nejznámější z nich je řezba se třemi moudrými opicemi zakrývajícími si uši, ústa a oči. První opice, která si zakrývá oči a nevidí zlo, se jmenuje Mizaru. Druhá, zakrývající si uši a nenaslouchající zlým řečem, se jmenuje Kikazaru. Třetí opice, která si zakrývá ústa a nepomlouvá, se jmenuje Iwazaru. Opice mohou symbolizovat, že nemáme strkat nos do cizích věcí, nikoho pomlouvat a nečinit jiným příkoří. V západní civilizaci převládá spíše symbolika opic, jakožto symbolu klamu, neupřímnosti a ignorance.

 

 

Nad branou Kugurimon visí slavná dřevořezba spící kočky (Nemuri-Neko). Ta jeho dílem řezbáře a architekta Hidari Jingora, který byl kočkami fascinován natolik, že osm let svého života zasvětil jejich podrobnému studiu a snaze vytvořit co nejvěrnější sochu kočky. 

cestou k urně

automat na čaj

K samotné hrobce se musí vystoupat po kamenném schodišti (207 schodů), které lemují cedry, funěli jsme sice dost, ale přesto nás překvapilo, že si při výšlapu do kopce můžeme zakoupit chlazený zelený čaj z automatu. Tokugawa Iejasu by jistě koukal také, kdyby věděl, že vzdát hold jeho ostatkům je osvěžující.   

urna s ostatky

 

 

Štěpán paroduje japonské turisty při focení

 

realita japonských Nikkó svatyň, davy a davy a davy...

 

Hned před hlavním vchodem do svatyně stojí vysoká pětipatrová pagoda Gojunoto, která byla darem od feudálního vládce Sakaje Takacua. Byla postavena roku 1650, avšak vyhořela, znovu postavena byla v roce 1818. Její hlavní pilíř se jakoby vznáší deset centimetrů nad zemí. Tento zvláštní architektonický prvek má symbolizovat natahování a smršťování dřeva v průběhu času. Každé její patro potom reprezentuje jeden přírodní živel, tedy odspodu země, voda, oheň, vítr a nebe. Zajímavostí je, že uvnitř je od střechy zavěšen mohutný cedrový kmen. Má stabilizační funkci při zemětřesení. Úplně stejný koncept, jako se používá pro tento účel v dnešních mrakodrapech.

Další naší zastávkou byla svatyně Futarasan, kterou v roce 782 založil mnich Shōdō Shōnin. Svatyně je zasvěcena božstvům hor Nantai a Njótai a jejich dítěti jménem Taró. Po kamenném chodníčku vedoucím lesem se dostanete ke svatyni Takinoo. Jelikož je zasvěcena ženskému božstvu, přitahuje ženy a všechny ty, kdo touží po lásce. 

Futarasan shrine

 

 

Svatyně Taiyuinbyo je mauzoleem Tokugawy Iemitsu, vnuka Tokugawy Iejasa, žijícího v letech 1603 – 1651. Iemitsu byl mocným šógunem, který na více jak 200 let uzavřel celé Japonsko před okolním světem. Taujún je jeho posmrtným jménem. Svatyně byla dokončena v roce 1653 a vyjímá se v háji japonských cedrů. Pyšní se několika bohatě zdobenými branami stoupajícími až ke svatyním Haiden a Honden. Popel šóguna Iemitsu je uložen za šestou a poslední branou. 

 

 

stylový vláček z Nikkó zpět

otevírání dveří do vlaku

 Sashimi k večeři....