Zobrazují se příspěvky se štítkemholidays. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemholidays. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. července 2025

Taiwan 2025 - přílet

A začíná tajwanské dobrodružství, klasicky ubytování v letištním hotelu ve Vídni, dobrá snídaně a za pár hodin letíme, teda doufáme, protože dnešní předpověď počasí pro Taipei se omezila na slovo typhoon.  Jojo…. Tak nám přeju šťastný let a hlavně přistání. Taipei, už jedem!



Když jsem doma plánovala, co budeme po příletu dělat, tak nějak jsem nepočítala, že už jsme mladé vykopávky, plus můj nedoléčený zánět šlach v noze…. No suma sumarum po skoro 13 hodinách v letadle v basic economy jsme ráno o půl šesté přistáli v Taipei. Báječná vidina toho, že máme celý den na program ještě před tím, než se budeme ubytovávat, byla okamžitě přetransformována na noční můru. Bylo nám jasné, že to prostě nedáme. Nespali jsme, Štěpán se potácel jako zombie a měl krvavé oči, já pro změnu nohu nateklou jako špekáček s bolestivostí level milion. Byli jsme stateční a přiznali si, že highlight dne bude přesunout se na hotel a škemrat o early checkin. Emigračním jsme prošli za pár minut, na kufry ale čekali skoro hodinu, no naštěstí přišly. Koupili jsme si easy card na metro, lístek na vlak do Taipei, letiště je rychlovlakem asi 40 minut od centra města. Na hotelu jsme byli před devátou, naštěstí za poplatek umožňovali ubytování hned ráno. Mimochodem jídlo na palubě bylo celkem poživatelné. China Airlines mile překvapila. Servis sice nic moc, ale poživatelnost 8/10. Po pár hodinách spánku jsme si na trhu koupili slavnou Ah Chung Flour Rice Noodles (tenké „flour rice“ nudle ve výrazně hustém vývaru připraveném z bonito vloček (sušené tuňákové vločky), nakrájená vepřová střeva… no Taiwan), zblajzli ji na hotelu a usnuli na dalších pár hodin. Bydlíme v hotelu Green World Hotel – Zhonghua, máme krásný výhled z pokoje v 10. patře a celkově pokoj ok, obří vlastní onsen, já jsem spokojená. 😊 Hned u hotelu je stanice metra a pár kroků od slavného Ximendingu. 





No a po vydatném odpočinku jsme se prostě jen tak do setmění toulali, čistě náhodou jsme zavítali do Pop Martu, kde jsem doplnila sbírku Hirono figurek do mého obludária. Ulovila jsem i novou Skullpandu. Stihli jsme ještě večer Rainbow Crosswalk v Ximendingu, teď už je až do konce července „under constration“. Duhový přechod byl instalován v září 2019 po legalizaci manželství osob stejného pohlaví na Taiwanu  v květnu téhož roku. No a nechyběl ani ikonický Red House, což byl první veřejný trh tady. Budova je charakteristická svým osmibokým tvarem a červenými cihlami, které jí daly název. Navrhl ji japonský architekt Kondo Juro, který zkombinoval západní a japonské architektonické prvky. Uvnitř budovy se nachází obchody s originálními řemeslnými výrobky, kavárny a galerie.






 


úterý 17. srpna 2021

Rakousko 2021 - Melk, Schallaburg

Pandemická situace ve světě a restrikce nahrály tomu, že i srpen jsme trávili u našich sousedů. Volba padla tentokrát na Rakousko, které jsme měli v hledáčku už dlouho, jen vždy nakonec zvítězila Asie nebo Amerika. Řekli jsme si, že se podíváme do oblasti jezer Solné komory a Salzburgu s tím, že pokud se nám tam bude líbit, tak někdy příště tam budeme směřovat velkou cestu. Naše první zastávka byl Melk, kde jsme měli zamluvenou jednu noc. V Melku jsme už kdysi byli. Podívali jsme se do kláštera, prozkoumali zahrady a přidali jsme si k tomu ještě zámek Schallaburg, o kterém se doteď přeme, jestli jsme ho navštívili už v minulosti, nebo ne. Zdál se nám povědomý, ale nedokázali jsme si vzpomenout. 😊 Ubytování jsme měli přímo na náměstí v Melku (Hotel Stadt Melk), pokoj byl maličký, ale měl vanu a parkování zdarma, což bylo příjemné. Na přespání to stačilo. Měl balkon směřovaný přímo na náměstí, což byla romantika večer, ale v noci, kdy kostel bimbal každou půl hodinu, to zas tak bezvadná poloha nebyla.








   



















Město Melk leží v Dolním Rakousku na řece Dunaj na hranici údolí Wachau, které je zapsané na seznam UNESCO. Dominantou je benediktinský klášter, který shlíží na město ze skály. Jeho dnešní podoba pochází z přestavby v 18. století, ale benediktini zde žijí už přes devět set let. O jeho dnešní vzhled se zasloužili stavitelé Jakob Prandtauer a Joseph Munggenasta. Dominantou komplexu je kostel sv. Petra a Pavla se 2 věžemi a kupolí. Klášter je známý i díky knize Jméno růže od Umberta Eca, právě postava mnicha Adsa pocházela tady z Melku, ale je to bohužel fikce. V rámci vstupenky se dostanete do zahrad, do Císařských pokojů, Mramorového sálu, knihovny, klášterního kostela a vyhlídkového severního bastionu. Bohužel v interiérech se nesmí fotit. Knihovna je opravdu nádherná. 





















v současnosti cukrárna

interiér cukrárny







































Za nejkrásnější renesanční zámek severně od Alp se prý považuje Schallaburg, nás rozhodně mile překvapil. Vypadalo to trochu jako zřícenina ze strany, odkud jsme k němu došli…no a pak taková nádhera. Na zámku se konají různé putovní výstavy, my měli štěstí na cestovatelskou "Odjezd do Nových světů". Schallaburg je taková kombinace středověkého paláce a terakotového arkádového nádvoří s nádhernými zahradami. Hradní komplex je rozdělený do dvou částí. Starší, vystavěná ještě v románském období a postupně stavebně upravována, a mladší renesanční část, která je doplněna o barokní opevnění. Výstavbou renesančního zámku byl prostor hradu více než dvojnásobně zvětšen. Tím se stal nejvýznamnější renesanční stavbou na území Dolního Rakouska. Jeho arkádový dvůr patří prý mezi nejkrásnější v Evropě, je opravdu nádherně vyzdobený.












mumie




blboun nejapný





























Po prohlídkách jsme se ubytovali a vyrazili do "města", překvapilo nás, jak je centrum Melku vlastně maličké. Bylo dost teplo a my už byli uondaní, tak jsme pak relaxovali s vínkem na balkóně, mimochodem balkonek byl skoro polovina našeho pokoje :). Kochali jsme se výhledem na náměstí, všude bylo plno Čechů a Slováků, jsou tady různé cyklostezky a vinice, takže Melk je dobrá základna pro "kolařskou dovolenou". Dali jsme si tu náš první a poslední Wiener Schnitzel (nebyl z telecího) a konstatovali, že maminčin klasický hrubý řízek je mnohem lepší.











radnice









náš balkon s truhlíky