Rakousko 2023 - cesta do Grazu přes Laxenburg, Semmering, Oberkapfenberg, Frohnleiten

Prázdniny Koreou ještě nekončily, a tak jsme vyrazili ještě v srpnu na pár dní s Fluppy do Rakouska. Cíl cesty byl Graz, ale chtěli jsme si cestu autem rozdělit (ty zácpy u Brna jsou fakt peklo... plus také u Vyškova... děkujeme tímto navigaci a mapy.cz za to, že Štěpán nenásledoval děj filmu Volný pád), a proto jsme dneska strávili den v Laxenburgu, který doporučujeme všemi deseti. Kousek od něj ve vesničce Maria Lazendorf jsme našli přijatelné ubytování na jednu noc. Může pes (zdarma), parkování (zdarma) a pokoj má klimatizaci, což je už bohužel v takovém létě, jako je teď, opravdu nutnost. Hotel je relativně nový, pokoje jsou jednoduché, ale na přespání to bohatě stačí.

Laxenburg leží asi 15 km jižně od Vídně. Najdete tady obří zámecký park, kam může za poplatek i pejsek. Park je ukázkovým příkladem historické zahradní architektury 18. a 19. století. Najdete tady letohrádky, jeskyni, chrám nebo působivé středověké kolbiště, na které se ale nedá vstoupit. Jezdí tu i vyhlídkový vláček. Nejznámější budovou v areálu zámeckého parku Laxenburg je bezpochyby hrad Franzensburg, který byl vybudován v letech 1798 až 1801 a dostavěn roku 1835. Je to napodobenina středověkého rytířského hradu postavená na umělém ostrůvku uprostřed zámeckého rybníka. Císařovna Sisi s císařem Františkem Josefem zde strávili líbánky. Bylo známo, že Sisi milovala dlouhé vyjížďky na koni po laxenburských lesích. Na zámku Laxenburg se také narodil její syn, korunní princ Rudolf, a jeho sestra, arcivévodkyně Gisela. Kdyby nebylo takové teplo (33 ve stínu), tak bychom tu asi strávili celý den, ale Fluppy už odpadávala, tak jsme se přesunuli do klimatizovaného pokoje a těšili se na Graz.

Druhý den ráno jsme se přesouvali do Grazu, a proto jsme si udělali po cestě zastávku v horském Semmeringu. Nachází se tu první horská dráha na světě a je zapsána i na seznam UNESCO. Otevřená byla už v roce 1854 za účasti Franze Josefa I. a císařovny Sissi. Dráha měří 41 km a vede z Gloggnitz do Mürzuschlag. Překonává 550 výškových metrů, má 14 ručně ražených tunelů bez výbušnin a 16 viaduktů. Na stavbě pracovalo přibližně 20 000 dělníků pod vedením konstruktéra Carla von Ghega. Každý, kdo ve Vídni něco znamenal, musel mít v Semmeringu svou vilu. Vily připomínaly pohádková horská stavení. Vznikaly tu i obrovské grand hotely pro smetánku. Měly bazény, plesové a koncertní sály. Tento obrovský rozmach na přelomu 19. a 20. století byl přerušen válkou.

Naše další zastávka byla na hradě Oberkapfenberg, původně jsme si mysleli, že si ho jen vyfotíme zvenku a možná nás pustí na nádvoří, protože jsme měli s sebou Fluppy. Jaké bylo překvapení, když nás uvítal kastelán s konvičkou na květiny, a nejen že nás pustil do hradu (na celou prohlídku i s Fluppy), ale ještě dostala pamlsek, který prostě vytáhl z kapsy. Byl trochu jako Marry Poppins. Hned jsem googlila, jestli to třeba není původní majitel… vypadal tak noblesně, ale hrad je v držení města…tak nevím 😊 Tedy první dog friendly castle. 😊 U hradu je bezplatné parkoviště, a to ocení zejména lemry jako my, protože leží ve výšce 592 metrů a šlapat do toho krpálu ve vedru opravdu nechcete!

A protože naše ubytování v Grazu bylo až od 15.00, měli jsme ještě chvilku čas, a tak jsme si udělali ještě třetí zastávku v městečku Frohnleiten. Proč? No bylo to po cestě a Štěpán našel, že tam mají promenádu u řeky, tak jsme si říkali, že to bude pro Fluppy příjemné. Tou dobou už bylo zas vedro na padnutí. Podívali jsme se na náměstí, mají tady morový sloup a pěkný Pfarrkirche a pak jsme zakotvili u řeky a relaxovali. Do Grazu to bylo odtud jen 20 minut autem.

A jsme v Grazu. Máme apartmán v Park Suites Apartments Graz, který je asi 5 minut chůze od centra. Je moderně zařízený, má parkování zdarma a přímo naproti velký park, kam chodíme s Fluppy. Má i malou terásku, ale v tom vedru jsme rádi za klimatizaci uvnitř. Pes je ubytovaný za poplatek 10 euro na den. Sehnat v centru něco s parkováním, klimatizací a psem za rozumnou cenu je téměř nemožné. Tady je to skoro ideální. Jediná výtka, nemá vanu 😊 Po ubytování jsme se šli na chvilku projít a zašli na večeři do Brot & Spiele, na který jsme narazili po cestě. Dali jsme si rib eye steak a spokojeně zakončili další den.

Jižní Korea 2023 (29. - 31.7.) - Jeju - Hwanguji Natural Pools, vodopád Cheonjiyeon, Jeongbang Waterfall, Seogwipo, Sanbangsan Bomunsa Temple a návrat domů

 

Hwanguji Natural Pools – ranní zastávka u přírodních mořských „bazénků“ ve skalách na pobřeží. Když už se nám to podařilo najít, zjistili jsme, že kvůli počasí a rozbouřenému moři, plus období dešťů…se k nim stejně nedá sestoupat. Chodník a schody byly zatarasené. Tak jsme jen tak nakukovali z útesu dolů. Třeba někdy příště... :)

 

Pokračovali jsme k dalšímu vodopádu, který je zapsaný na seznamu UNESCO Global Geoparks. Dvaadvacet metrů vysoký Cheonjiyeon (Cheonjiyeonpokpo) Waterfall je součástí rozsáhlejšího parku. Tomu dominuje průzračně čistý potok spojující vodopády s mořem lemovaný z obou stran pěšinami pro návštěvníky. Narozdíl od včerejších vodopádů, ke kterým se v tom vedru došplhat byl celkem záhul, tohle byla pohodová procházka. I tady se platí vstupné, není nijak velké, ale spíš překvapující, že vodopády mají otevírací dobu.

Další zastávka pak bylo městečko Seogwipo. Odtud se dá jet na výlet ponorkou, ale do toho jsme nešli. Další atrakcí je relativně nový Saeyeongyo Bridge, který bývá v noci nasvětlený. Jen jsme se trošku prošli po okolí, z přístavu jsou hezké výhledy a vyrazili k dalším vodopádům.

vybavení nádechových potápěček

Jeongbang Waterfall je jediný vodopád v Jižní Koreji, kde voda padá přímo do moře. Nejprve se musí sejít schody a pak přelézt množství kamenů, aby byly fotky u vodopádu. Byly tu davy, strašně to klouzalo a byli jsme hned mokří. :) Po cestě jsme potkali malý chrám.

 

Naše poslední zastávka byla u Sanbangsan Bomunsa Temple se zlatým Buddhou a Buddhou v jeskyni, kam se ovšem musíte vyškrábat po mnoha schodech...🤣 

a je to tady...konec....poslední večer na Jeju jsme šli zase grilovat a znovu na čajové plantáže, protože matcha zmrzlina před odletem prostě musí být. Tentokrát jsme si stihli prohlédnout i pidi muzeum o zpracování čaje na plantážích O'sulloc. 

Ráno jsme vrátili auto a pak nás čekal asi hodinový let do Seoulu, kde jsme přespali kousek od letiště v hotelu Best Western. Ráno jsme se přesunuli na letiště a před polednem nám to letělo do Vídně. Na letišti jsem byla odvolána k inspekci kufrů, kde jsem musela otevírat zavazadlo. Nelíbil se jim Štěpánův gel na holení. Mladý jinoch, který mi prohrabával bez rukavic věci, se šel dokonce zeptat své moudřejší kolegyně, jestli je to v pořádku mít v odbaveném kufru gel. No ukázalo se, že to v pořádku je, kufr mohl být řádně přepraven s námi 😊 Takže žádné drama. Let byl v klidu, ale strašně se to táhlo. 

korejské wony

A po návratu domů jsem napsala: Tak jsme doma. Peru třetí pračku a znovu sama sobě nadávám, proč tahám tolik oblečení do Asie, když se dá všude levně, na hotelech i zdarma vyprat. Mám jet lag a nejsem schopna se přepnout do našeho času. Vstávám v jednu ráno…takže pokud něco chcete, jsme na příjmu v jiné hodiny než vy. Po Koreji už nikdy nebudu jíst mandarinky a pomeranče, které se dají koupit u nás. Mám nastavenou laťku úplně jinde. Teď vážně...budete-li někdy na Jeju, musíte si koupit mandarinky, a hlavně si dát místní odrůdu pomeranče hallabong.  Jen vás varuji, připojíte se ke mně, už nikdy si citrusy nekoupíte v Česku 😊 metro v Seoulu je něco, co mi bude chybět v přepravě u nás. Můžete ho začít prázdné, ale i stát na jedné noze… Koreo, už teď mi chybíš… ale bohužel, Korejci, vy se nemůžete rovnat Japoncům. Já vím, je to jiný národ, ale stejně… jich je taky hodně, a přesto se nechovají jako hovada. Tak nějak jsme čekali, že budete stejně ohleduplní a vychovaní… no nejste. Ale to je vám evidentně jedno. Pro mě kulturní šok, pro návštěvníky Koreje poučení, neočekávejte stereotypy…je to blbost. Hawk. Jo a korejské BBQ by mělo být na seznamu UNESCO.

a hádejte, kam letíme letos zase???? :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))