Zobrazují se příspěvky se štítkemChina Town. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemChina Town. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 3. srpna 2026

Japonsko 14. 7. 2026 - Kobe

 Úterý 14.7.

V úterý jsme zase vyrazili na shinkansenové nádraží a svezli se jednu zastávku do města Kobe. Jízdné máme v rámci JR pasu zahrnuté, tak proč to nevyužívat. Jeli jsme zase pouze něco málo přes 10 minut. Kousek od nádraží je dolní stanice lanovky, která vás vyveze nad město. Samotná lanovka je koncipovaná jako vyhlídkový zážitek, jízda nahoru trvá 10 minut. Lanovkou vyjedete nad Kobe a zanoříte se do Nunobiki Herb Garden. Areál je komplex s dvanácti tematickými zahradami a s obrovským množstvím rostlin (řádově desítky tisíc) napříč přibližně dvěma stovkami druhů. Je to příjemná procházka mezi bylinkami, skleníky, výstavkami z přírodnin. V horní části je i "parfémová laboratoř", kde si můžete očichat různé přírodní esence. Z Mount Rokko je krásný výhled na město a přístav. Z lanovky uvidíte i vodopád. Zahrady jsou poskládané jako série tematických prostorů a mají i jasně sezónní tvář: v červenci jsou to kombinace letních květů a bylin – ještě dokvétá levandule (květen až červenec), hortenzie (červen až červenec) a v létě se objevují další výrazné letní výsadby. Zahrada je postavená na smyslech – vůních bylin, teplu na kamenných cestách, stínu pod stromy, drobných zákoutích, kde si člověk sedne a najednou začne vnímat detaily. My si tu dali i čaj z červené růže a namražené prosecco s grepem. Ochutnali jsme levandulovou zmrzlinu a udělali nákup voňavých produktů a čajů.











Pěšky jsme pak sešli z kopce do čtvrti Kitano-cho, kde stojí více než dvacet krásně zachovalých domů, které si zde postavili zámožní zahraniční kupci a diplomaté v dobách, kdy bylo město ustanoveno jedním z hlavních mezinárodních přístavů Japonska. Jde o architektonické památky postavené z kamene a překládaných prken. Většinou byly vily postaveny ve slohu viktoriánské gotiky. Navštívili jsme tři z nich. Ben‘s house, French House a England House. Měli jsme na ně kombinovanou vstupenku, schválně jsme si vybrali jiné domy než při naší minulé návštěvě. England House je zajímavý tím, že není jen „historická rezidence“, ale pracuje s britskou atmosférou a má dokonce zrekonstruovanou místnost Sherlocka Holmese.



Na rozdíl od většiny zdejších vil nebyl French House postaven jako jeden velký rodinný dům. Tvoří jej dva téměř zrcadlově uspořádané byty, které původně sloužily zahraničním obyvatelům Kóbe. Proto budova zvenčí vypadá jako dva spojené stejné domy. Interiéry nejsou zachovány jako přesná rekonstrukce života konkrétní rodiny. Jsou stylizovány do francouzské atmosféry, především ve stylu Art Nouveau. 




Ben’s House patří k nejneobvyklejším domům ve čtvrti Kitano Ijinkan. Zatímco French House připomíná muzeum francouzského dekorativního umění, Ben’s House působí spíše jako kabinet kuriozit dobrodruha a lovce. Dům je spojen s britským cestovatelem a dobrodruhem Benem Allisonem. Interiéry představují jeho sbírky z cest po různých částech světa. Nejde o klasickou ukázku elegantního evropského bydlení, ale o místo plné preparovaných zvířat, loveckých trofejí, motýlů a exotických předmětů. Atmosféra je místy poněkud temná a bizarní.





Ze čtvrti Kitano-cho jsme trochu sestoupali k přístavu, nasedli na metro a popojeli do Nankinmachi (Kobe Chinatown). Nankinmachi je malá, koncentrovaná čínská čtvrť, kde žije více než 40 tisíc obyvatel. Centrální náměstí, park Nankin, na který se vchází čtyřmi branami, lemují čínské restaurace a obchody se suvenýry. V parku stojí skulptury 12 zvířat čínského astrologického kalendáře. My si tu dali na dvou různých místech slavné kóbské hovězí wagyu. 

Pak jsme zamířili k vodě do přístavu, prohlédli si Port of Kobe Earthquake Memorial Park, nenápadné místo v rámci Meriken Parku, kde město ponechalo část nábřeží tak, jak ho Velké hanshinské zemětřesení (17. 1. 1995) zdeformovalo. Podívali jsme se k monumentu „BE KOBE“, který byl instalován v Meriken Parku jako připomínka 150. výročí otevření přístavu. Vyfotili si Kobe Port Tower a přesunuli se zpátky do Ósaky, umírali jsme už vedrem a já pak odpadla s úžehem. Chodíme pod deštníkem, mám s sebou větráček, prolíváme se vodou a stejně je to nesnesitelné. Japonsko se potýká momentálně s vlnou veder a v kombinaci s místní vlhkostí je to přímo labůžo. Po cestě k hotelu jsme se ještě stavili v sushi baru a dali si večeři.


neděle 4. února 2024

Korea 2023 (12. 7.)- výlet do Incheon, Seoul Sky Observatory, večerní Cheongyechon stream

Ve středu jsme brzy ráno vyrazili na výlet mimo Seoul (nepršelo), metrem jsme za více než hodinu dojeli do Incheonu (ne na letiště), ale tentokrát na Wolmido Island. No vlastně takhle to ukazovala mapa metra. Ukázalo se, že linka metra číslo 1 je malinko zákeřná v tom, že se po cestě trochu štěpí a ne každé metro jede do cílové stanice. Na to jsme přišli celkem záhy, ale to už bylo pozdě. Takže nám cesta trvala skoro dvě hodiny. Zase jsme měli možnost jet úplně natřískaným vagónem, kdy jsme opravdu nemohli ani dýchat, a za pár minut zcela prázdným metrem. :)  No aspoň už budeme příště chytřejší. Ráno jsme ještě stihli vyzkoušet hotelovou pračku a sušičku, což je příjemné vybavení hotelů v Asii oproti evropským ubytováním. Tady byla za poplatek, v Busanu pak dokonce zdarma včetně pracího prášku.

Wolmido je velmi oblíbené odpočinkové letovisko u moře. Ostrov je maličký, asi jen 3 km dlouhý. Přestože je 1 kilometr od pobřeží, již dnes vlastně není ostrovem a je spojený s pevninou. K dopravě sem od nádraží v Incheonu jsme využili Wolmi Sea Train, tedy monorail, který jede rychlostí 10 kilometrů za hodinu a jeho trať je dlouhá 6,1 kilometru. Báli jsme se, že bude vyprodaný, ale ukázalo se, že ve všední den ráno (cca v 10.00) je prázdný. Je to prý nejdelší městská turistická jednokolejka v Koreji. Z výšky byla krásně vidět největší nástěnná malba v Koreji. Obrovská obilná sila jsou 48 metrů vysoká, 168 metrů dlouhá a 31,5 metrů široká. Město Incheon pověřilo 22 umělců, kteří spotřebovali 865 400 litrů barvy, aby vytvořili příběh o chlapci, který vyrostl a prochází obdobími života zobrazenými po stranách sila, které jsou namalovány jako 16 knih.


























Nakoukli jsme i do „old school“ lunaparku, ale atrakce dopoledne ještě nefungovaly.








Z přístavní části jsme se přesunulo do čínské čtvrti v Incheonu. Ta vznikla otevřením přístavu již v roce 1883. V minulosti se v této oblasti nacházelo mnoho obchodů se zbožím dováženým z Číny, ale v současnosti jsou tady většinou čínské restaurace. Dnes jsou obyvatelé čínské čtvrti Číňané druhé, nebo dokonce třetí generace, potomci prvních čínských osadníků. Nakoukli jsme i do parku Jayu Park, kde v horní části stojí korejsko – americký památník postavený v roce 1982 na památku 100. výročí smlouvy o míru, obchodu a plavbě mezi Korejí a USA. V parku se potloukalo poměrně dost zvláštních lidí, někteří působili zfetovaní, jiní zase vyložené bojovali s nějakou duševní poruchou. Jen jsme to proletěli a rychle pryč.



















Hned za Čínskou čtvrtí na nachází svérázné místo s malovanými obrázky na stěnách. Korejci jsou vlastně opravdoví kýčaři ve velkém stylu. Dítě ve Vás tady prostě musí plesat. Jméno Songwol-dong Fairy Tale Village bylo prý inspirováno výhledem na Měsíc mezi borovým lesem v této oblasti. Otevření přístavu Incheon v roce 1883 vedlo k tomu, že do této oblasti přicházelo mnoho cizinců za účelem osídlení. Brzy se z ní stala bohatá vesnice a mnoho mladých lidí se postupně odstěhovalo do Seoulu, čímž se obec ocitla ve stavu stagnace. A tak vznikl projekt, který měl zlepšit rozvoj obce tím, že se na fasády domů namalovaly a instalovaly pohádkové motivy. Tady se mi moc líbilo. 





































Když jsme se vrátili odpoledne do Seoulu, kupodivu nepršelo, tak jsme toho využili a vyjeli na Seoul Sky observatoř. Je to 6. nejvyšší budova na světě. Výhledy jsou 360°. Zatažený deštivý Seoul má také atmosféru. Okolí jsme se prošli už v předchozích dnech, tak jsme cíleně jen vyjeli na observatoř. Pak jsme si dali večeři na trhu (já opakovaně chodila na jehněčí na grilu,  Štěpa si zas oblíbil smažené nudle... aneb jak autisti chodí pořád na stejné jídlo) a večer si šli sednout k Cheongyechon streamu a jen tak lelkovali a vychutnávali si pohodovou atmosféru. 




















jehněčí špízy...těch bych se užrala...