Japonsko 9. 7. 2026 - Kyoto, Uji

 

Čtvrtek 9.7. – náš první celý den. Nějak mi při plánování itineráře doma nedošlo, že po náročném letu a přesunu není úplně nejlepší volbou vstávat další den ve čtyři ráno. Ale zvládli jsme to a o půl šesté už seděli ve vláčku na Fushimi Inary, kde se nachází slavné červené torii. Vyplatilo se, sice tam pár lidí už bylo, ale nic hrozného, a tak jsme měli čas nejen fotit, ale i si vychutnávat krásnou atmosféru a zvuky přírody. Zapálili jsme za Fluppy svíčku a ztratili deštník (už máme nový), používáme ho jako obří slunečník, protože tady je to sluníčko spalující a každá minuta na něm je večer poznat… Z hlavního nádraží Kyoto Station je nejrychlejší cesta vlakem JR Nara Line, který jede směrem na Nara. Po přibližně pěti minutách jízdy vystoupíte na stanici Inari, která se nachází doslova pár kroků od vstupní brány svatyně. Fushimi Inari Taisha je hlavní svatyní božstva Inari, ochránce rýže, zemědělství, prosperity, obchodu a plodnosti. Inari patří mezi nejuctívanější japonská božstva a v celém Japonsku existuje více než 30 000 svatyní zasvěcených právě tomuto bohu, přičemž Fushimi Inari je jejich hlavním centrem. Svatyně byla založena roku 711, což z ní činí jednu z nejstarších svatyní v Kjótu. Nachází se na úpatí posvátné hory Inari, vysoké 233 metrů, která je považována za sídlo božstva.

Senbon Torii je nejslavnější část svatyně. Více než 10 000 jasně oranžových bran torii vytváří tunely, které se vinou po horských stezkách. Každá brána byla věnována firmou, rodinou nebo jednotlivcem jako prosba nebo poděkování bohu Inari. Cena za darování torii: malé brány: cca 150 000 ¥, velké brány: až 1 300 000 ¥. Na zadní straně každé brány je jméno dárce a datum věnování. Okružní stezka dlouhá cca 4 km vede lesem kolem menších svatyní, kamenných lišek (poslů boha Inari), studánek a oltářů. 

Cesta na vrchol a zpět trvá přibližně 2,5 – 3 hodiny. Celou cestu stráží sochy lišek s červenými bryndáky yodarekake. Ty v Japonsku představují mytologickou postavu kitsune, která je inteligentním tvorem s magickými schopnostmi. Tyto lišky jsou také považovány za posly či přímo vtělení božstva Inari, typicky se zobrazují v páru, kde představují muže a ženu. Většinou drží v tlamě nebo pod přední tlapou nějaký symbolický předmět, kterým je nejčastěji klíč, šperk, svazek rýže nebo papírový svitek.

Po prohlídce Fushimi Inarari jsme sešli zpět ke stanici Inari a nastoupili znovu na JR Nara Line, tentokrát směrem na Nara. Cesta do města Uji trvá přibližně dvacet minut. Uji patří k nejstarším městům v oblasti Kansai a je považováno za kolébku japonské čajové kultury. Již více než 800 let se zde pěstuje a zpracovává nejkvalitnější matcha v zemi. Hlavním magnetem města je buddhistický chrám Byōdō-in, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho ikonická Síň Fénixe se nachází na desetijenové minci, což z ní činí jednu z nejznámějších staveb Japonska. Chrám byl založen v 11. století původně jako venkovská vila šlechtice Fujiwary no Yorimichi. O rok později byla přestavěna na buddhistický chrám. Budova se zrcadlí v klidné hladině jezírka, obklopená pečlivě komponovanou zahradou. Interiér skrývá pozlacenou sochu Buddhy Amidy a jemné nástěnné malby, které vyprávějí příběh o Čisté zemi – buddhistickém ráji. Prohlídka vnitřních prostor probíhá pouze s průvodcem a kapacita je omezená, proto je vhodné přijít co nejdříve. Nám se to tentokrát podařilo, před devíti lety byl vnitřní prostor v rekonstrukci. Vevnitř se ale nesmí fotit, tak zdokumentováno jen v hlavě 😊 Jen pár kroků od chrámu se rozprostírá řeka Uji, která protéká srdcem města. Dřevěný most Uji patří k nejstarším mostům v Japonsku, první konstrukce zde stála již v 7. století.  Nabízí krásné výhledy na proudící vodu, hory v pozadí a tradiční domy podél břehu.

Uji je považováno za nejlepší oblast pro pěstování čaje v Japonsku. Produkce se zaměřuje především na matcha a gyokuro. Dali jsme si matcha zmrzlinu a já si koupila matchu domů, plus k tomu set na přípravu, tak jsem na sebe zvědavá. Z Uji jsme pak přejeli zpátky na Kyoto Station, trochu tu zevlovali, podívali se z vyhlídky na KyotoTower. K večeři byl, jak jinak, zase ramen, tentokrát wagyu a maso se opravdu rozplývalo na jazyku.

Odpoledne jsme zašli do TeamLab Biovortex Kyoto, což je permanentní muzeum digitálního umění vytvořené japonskou uměleckou skupinou teamLab, známou svými inovativními světelnými, prostorovými a interaktivními instalacemi. Jde o největší týmLab museum v Japonsku.  Instalace propojují světlo, prostor, zvuk a lidskou interakci tak, že návštěvník není jen divákem, ale stává se součástí díla. Vstup do muzea je organizován pomocí časových slotů, které je nutné rezervovat předem. Po vstupu vás nečeká žádná jasně daná trasa ani mapka. Procházíte prostorem intuitivně. V jedné místnosti jsme nafasovali roušky a prodírali se mýdlovou pěnou, v jiné jsme hopsali mezi balóny, v další zase sledovali květiny, cítili vůně… prostě opravdu doporučujeme, vstupné není úplně levné, ale stojí za to.