Japonsko 14. 7. 2026 - Kobe

 Úterý 14.7.

V úterý jsme zase vyrazili na shinkansenové nádraží a svezli se jednu zastávku do města Kobe. Jízdné máme v rámci JR pasu zahrnuté, tak proč to nevyužívat. Jeli jsme zase pouze něco málo přes 10 minut. Kousek od nádraží je dolní stanice lanovky, která vás vyveze nad město. Samotná lanovka je koncipovaná jako vyhlídkový zážitek, jízda nahoru trvá 10 minut. Lanovkou vyjedete nad Kobe a zanoříte se do Nunobiki Herb Garden. Areál je komplex s dvanácti tematickými zahradami a s obrovským množstvím rostlin (řádově desítky tisíc) napříč přibližně dvěma stovkami druhů. Je to příjemná procházka mezi bylinkami, skleníky, výstavkami z přírodnin. V horní části je i "parfémová laboratoř", kde si můžete očichat různé přírodní esence. Z Mount Rokko je krásný výhled na město a přístav. Z lanovky uvidíte i vodopád. Zahrady jsou poskládané jako série tematických prostorů a mají i jasně sezónní tvář: v červenci jsou to kombinace letních květů a bylin – ještě dokvétá levandule (květen až červenec), hortenzie (červen až červenec) a v létě se objevují další výrazné letní výsadby. Zahrada je postavená na smyslech – vůních bylin, teplu na kamenných cestách, stínu pod stromy, drobných zákoutích, kde si člověk sedne a najednou začne vnímat detaily. My si tu dali i čaj z červené růže a namražené prosecco s grepem. Ochutnali jsme levandulovou zmrzlinu a udělali nákup voňavých produktů a čajů.

Pěšky jsme pak sešli z kopce do čtvrti Kitano-cho, kde stojí více než dvacet krásně zachovalých domů, které si zde postavili zámožní zahraniční kupci a diplomaté v dobách, kdy bylo město ustanoveno jedním z hlavních mezinárodních přístavů Japonska. Jde o architektonické památky postavené z kamene a překládaných prken. Většinou byly vily postaveny ve slohu viktoriánské gotiky. Navštívili jsme tři z nich. Ben‘s house, French House a England House. Měli jsme na ně kombinovanou vstupenku, schválně jsme si vybrali jiné domy než při naší minulé návštěvě. England House je zajímavý tím, že není jen „historická rezidence“, ale pracuje s britskou atmosférou a má dokonce zrekonstruovanou místnost Sherlocka Holmese.

Na rozdíl od většiny zdejších vil nebyl French House postaven jako jeden velký rodinný dům. Tvoří jej dva téměř zrcadlově uspořádané byty, které původně sloužily zahraničním obyvatelům Kóbe. Proto budova zvenčí vypadá jako dva spojené stejné domy. Interiéry nejsou zachovány jako přesná rekonstrukce života konkrétní rodiny. Jsou stylizovány do francouzské atmosféry, především ve stylu Art Nouveau. 

Ben’s House patří k nejneobvyklejším domům ve čtvrti Kitano Ijinkan. Zatímco French House připomíná muzeum francouzského dekorativního umění, Ben’s House působí spíše jako kabinet kuriozit dobrodruha a lovce. Dům je spojen s britským cestovatelem a dobrodruhem Benem Allisonem. Interiéry představují jeho sbírky z cest po různých částech světa. Nejde o klasickou ukázku elegantního evropského bydlení, ale o místo plné preparovaných zvířat, loveckých trofejí, motýlů a exotických předmětů. Atmosféra je místy poněkud temná a bizarní.

Ze čtvrti Kitano-cho jsme trochu sestoupali k přístavu, nasedli na metro a popojeli do Nankinmachi (Kobe Chinatown). Nankinmachi je malá, koncentrovaná čínská čtvrť, kde žije více než 40 tisíc obyvatel. Centrální náměstí, park Nankin, na který se vchází čtyřmi branami, lemují čínské restaurace a obchody se suvenýry. V parku stojí skulptury 12 zvířat čínského astrologického kalendáře. My si tu dali na dvou různých místech slavné kóbské hovězí wagyu. 

Pak jsme zamířili k vodě do přístavu, prohlédli si Port of Kobe Earthquake Memorial Park, nenápadné místo v rámci Meriken Parku, kde město ponechalo část nábřeží tak, jak ho Velké hanshinské zemětřesení (17. 1. 1995) zdeformovalo. Podívali jsme se k monumentu „BE KOBE“, který byl instalován v Meriken Parku jako připomínka 150. výročí otevření přístavu. Vyfotili si Kobe Port Tower a přesunuli se zpátky do Ósaky, umírali jsme už vedrem a já pak odpadla s úžehem. Chodíme pod deštníkem, mám s sebou větráček, prolíváme se vodou a stejně je to nesnesitelné. Japonsko se potýká momentálně s vlnou veder a v kombinaci s místní vlhkostí je to přímo labůžo. Po cestě k hotelu jsme se ještě stavili v sushi baru a dali si večeři.

Japonsko 9. 7. 2026 - Kyoto, Uji

 

Čtvrtek 9.7. – náš první celý den. Nějak mi při plánování itineráře doma nedošlo, že po náročném letu a přesunu není úplně nejlepší volbou vstávat další den ve čtyři ráno. Ale zvládli jsme to a o půl šesté už seděli ve vláčku na Fushimi Inary, kde se nachází slavné červené torii. Vyplatilo se, sice tam pár lidí už bylo, ale nic hrozného, a tak jsme měli čas nejen fotit, ale i si vychutnávat krásnou atmosféru a zvuky přírody. Zapálili jsme za Fluppy svíčku a ztratili deštník (už máme nový), používáme ho jako obří slunečník, protože tady je to sluníčko spalující a každá minuta na něm je večer poznat… Z hlavního nádraží Kyoto Station je nejrychlejší cesta vlakem JR Nara Line, který jede směrem na Nara. Po přibližně pěti minutách jízdy vystoupíte na stanici Inari, která se nachází doslova pár kroků od vstupní brány svatyně. Fushimi Inari Taisha je hlavní svatyní božstva Inari, ochránce rýže, zemědělství, prosperity, obchodu a plodnosti. Inari patří mezi nejuctívanější japonská božstva a v celém Japonsku existuje více než 30 000 svatyní zasvěcených právě tomuto bohu, přičemž Fushimi Inari je jejich hlavním centrem. Svatyně byla založena roku 711, což z ní činí jednu z nejstarších svatyní v Kjótu. Nachází se na úpatí posvátné hory Inari, vysoké 233 metrů, která je považována za sídlo božstva.

Senbon Torii je nejslavnější část svatyně. Více než 10 000 jasně oranžových bran torii vytváří tunely, které se vinou po horských stezkách. Každá brána byla věnována firmou, rodinou nebo jednotlivcem jako prosba nebo poděkování bohu Inari. Cena za darování torii: malé brány: cca 150 000 ¥, velké brány: až 1 300 000 ¥. Na zadní straně každé brány je jméno dárce a datum věnování. Okružní stezka dlouhá cca 4 km vede lesem kolem menších svatyní, kamenných lišek (poslů boha Inari), studánek a oltářů. 

Cesta na vrchol a zpět trvá přibližně 2,5 – 3 hodiny. Celou cestu stráží sochy lišek s červenými bryndáky yodarekake. Ty v Japonsku představují mytologickou postavu kitsune, která je inteligentním tvorem s magickými schopnostmi. Tyto lišky jsou také považovány za posly či přímo vtělení božstva Inari, typicky se zobrazují v páru, kde představují muže a ženu. Většinou drží v tlamě nebo pod přední tlapou nějaký symbolický předmět, kterým je nejčastěji klíč, šperk, svazek rýže nebo papírový svitek.

Po prohlídce Fushimi Inarari jsme sešli zpět ke stanici Inari a nastoupili znovu na JR Nara Line, tentokrát směrem na Nara. Cesta do města Uji trvá přibližně dvacet minut. Uji patří k nejstarším městům v oblasti Kansai a je považováno za kolébku japonské čajové kultury. Již více než 800 let se zde pěstuje a zpracovává nejkvalitnější matcha v zemi. Hlavním magnetem města je buddhistický chrám Byōdō-in, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho ikonická Síň Fénixe se nachází na desetijenové minci, což z ní činí jednu z nejznámějších staveb Japonska. Chrám byl založen v 11. století původně jako venkovská vila šlechtice Fujiwary no Yorimichi. O rok později byla přestavěna na buddhistický chrám. Budova se zrcadlí v klidné hladině jezírka, obklopená pečlivě komponovanou zahradou. Interiér skrývá pozlacenou sochu Buddhy Amidy a jemné nástěnné malby, které vyprávějí příběh o Čisté zemi – buddhistickém ráji. Prohlídka vnitřních prostor probíhá pouze s průvodcem a kapacita je omezená, proto je vhodné přijít co nejdříve. Nám se to tentokrát podařilo, před devíti lety byl vnitřní prostor v rekonstrukci. Vevnitř se ale nesmí fotit, tak zdokumentováno jen v hlavě 😊 Jen pár kroků od chrámu se rozprostírá řeka Uji, která protéká srdcem města. Dřevěný most Uji patří k nejstarším mostům v Japonsku, první konstrukce zde stála již v 7. století.  Nabízí krásné výhledy na proudící vodu, hory v pozadí a tradiční domy podél břehu.

Uji je považováno za nejlepší oblast pro pěstování čaje v Japonsku. Produkce se zaměřuje především na matcha a gyokuro. Dali jsme si matcha zmrzlinu a já si koupila matchu domů, plus k tomu set na přípravu, tak jsem na sebe zvědavá. Z Uji jsme pak přejeli zpátky na Kyoto Station, trochu tu zevlovali, podívali se z vyhlídky na KyotoTower. K večeři byl, jak jinak, zase ramen, tentokrát wagyu a maso se opravdu rozplývalo na jazyku.

Odpoledne jsme zašli do TeamLab Biovortex Kyoto, což je permanentní muzeum digitálního umění vytvořené japonskou uměleckou skupinou teamLab, známou svými inovativními světelnými, prostorovými a interaktivními instalacemi. Jde o největší týmLab museum v Japonsku.  Instalace propojují světlo, prostor, zvuk a lidskou interakci tak, že návštěvník není jen divákem, ale stává se součástí díla. Vstup do muzea je organizován pomocí časových slotů, které je nutné rezervovat předem. Po vstupu vás nečeká žádná jasně daná trasa ani mapka. Procházíte prostorem intuitivně. V jedné místnosti jsme nafasovali roušky a prodírali se mýdlovou pěnou, v jiné jsme hopsali mezi balóny, v další zase sledovali květiny, cítili vůně… prostě opravdu doporučujeme, vstupné není úplně levné, ale stojí za to.