Zobrazují se příspěvky se štítkemGinkaku-ji. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGinkaku-ji. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 3. srpna 2026

Japonsko 12. 7. 2026 - Kyoto

 

Neděle 12.7.

V neděli ráno jsme vstávali opět brzy a na půl šestou šli na autobusové nádraží, odkud nám jel přímý bus do Kiyomizu-dera temple, který otevíral v šest ráno. Poloha hotelu v blízkosti u nádraží je opravdu výhodná. V chrámovém komplexu jsme zdaleka nebyli sami ani při otvíračce, ale oproti přeplněnosti chrámu v pozdějších hodinách jsme si opravdu neměli na co stěžovat. 😊 Tento chrám, položený v kopcích, byl založen již v 8. století, ale dochované budovy jsou z roku 1633. Představuje symbiózu japonského buddhismu a šintoismu a jeho název doslova znamená “chrám čisté vody”. Přímo na jeho pozemku stojí šintoistická svatyně (zasvěcená lásce a vztahům) a teče tudy posvátný vodopád, jehož voda je považována za léčivou. Srdcem areálu je hlavní hala (Hondō), která je pozoruhodná svou rozlehlou terasou podpíranou stovkami dřevěných sloupů, která ční nad strmým srázem a nabízí krásný výhled na město. Oficiální popis chrámu uvádí, že terasa je přibližně 13 metrů nad zemí (zhruba výška čtyřpatrového domu), a zdůrazňuje tradiční tesařské řešení konstrukce, které je slavné mimo jiné tím, že působí jako „stavba bez hřebíků“ (pevnost je dosažena tesařskými spoji a systémem trámů). Výraz „skočit z Kijomizu“ je japonský ekvivalent českého výrazu „skočit do něčeho po hlavě“. Je to odkaz na pověru z období Edo, podle které se každému, kdo přežije skok z chrámové terasy do údolí, splní jeho přání. Přežít takový skok je možné – bujná vegetace pod terasou může zmírnit pád šťastnějšího poutníka. Ovšem skákat z terasy je dnes zakázáno. Během období Edo zde bylo zaznamenáno 234 skokanů, z nichž 85,4 % přežilo. Otowa Waterfall je pramen přímo pod hlavní halou Kiyomizu-dera a je to jeden z důvodů, proč chrám vůbec vznikl a proč se jmenuje „Kiyomizu“ (čistá voda). Vodopád se dělí do třech proudů, z nichž každý symbolizuje něco jiného. Etiketa říká: vyberte si jen jeden proud, podle toho, co je pro vás nejdůležitější. Pít ze všech tří se považuje za chamtivé (a “příliš si přát”). Když stojíte čelem k vodopádu, je to zleva úspěch ve studiu, uprostřed láska, zprava dlouhověkost a zdraví. Intuitivně jsme si jeden vybrali a napili se z něj, až potom jsme zjistili, že je to ten, který bychom si vybrali i vědomě. 😊




Z Kiyomizu-dera temple jsme sešli dolů kolem Yasaka Pagoda, což je 46 metrů vysoká pětipatrová pagoda, která tvoří ikonickou dominantu historické čtvrti Higašijama v Kjótu. 

Došli jsme až k Yasaka Shrine. Podle oficiálních údajů svatyně sahá její tradice až k roku 656 a je známá jako hlavní pořadatel slavného festivalu Gion Matsuri. Jako šintoistická svatyně funguje primárně pro „uvedení do souladu“ a lidé přijdou, vhodí minci, zazvoní, ukloní se, tlesknou a v tichu si něco řeknou.



Z Yasaka Shrine jsme se vydali na procházku čtvrtí Gion. Jen jsme se tak toulali a kochali, v neděli ráno tu ještě nebylo moc lidí, tak to mělo příjemnou atmosféru – voda, vrby, mostky, tradiční domy. Uličky jsou lemované dřevěnými domy, které dříve sloužily jako čajovny, dnes se tady nachází řada velmi drahých restaurací, obchody s luxusním zbožím a samozřejmě čajovny.






 


Před desátou jsme dojeli ke Ginkaku-ji. Bylo už takové teplo, a to jsme chodili pod deštníkem, že jsme vyhledávali opravdu každou možnost ochlazení. Japonska zasáhla nebývalá vlna veder, tak máme radost. Pobyt venku se vůbec nedoporučuje. 😊 V překladu Chrám Stříbrného pavilonu je buddhistický chrám, postavený v roce 1482 jako klidné místo, kam se mohl uchýlit šógun Ašikaga Jošimasa, pokud si chtěl odpočinout a uniknout hrůzám zuřící občanské války. Jméno je poněkud matoucí, neboť šógunův záměr pokrýt pavilon stříbrem se nepodařilo uskutečnit. Z celého chrámového komplexu se dodnes dochoval pouze Stříbrný pavilon. Mimo něj je součástí chrámu zalesněná plocha pokrytá různými druhy mechu a japonská zahrada. Kamenná zahrada v Ginkaku-ji je obzvláště známá – hromada písku, zřejmě tam zanechaná dělníky, když byla jejich práce přerušena, se stala součástí zahrady a říká se, že symbolizuje horu Fudži.




Kousek od Ginkaku-ji se vine Philosopher’s Path. Stezka filozofů je v červenci prakticky dar: je tu víc stínu, voda v kanálu dává vzduchu jiný nádech. Zastavujete se u mostků, díváte se do vody, zvuk cikád a kroků po cestě vytvoří zvláštní rytmus. Tento asi dvou kilometrový chodník se vine kolem vodního kanálu, který je lemován sakurami. Začíná kousek od Stříbrného pavilonu a ústí u chrámu Nanzen-ji. Stezka byla pojmenována podle Nišidy Kitara, profesora filozofie na Kyotské univerzitě, který se po ní pravidelně vydával na procházku. Došli jsme až na konec a nahlédli ještě do chrámu Nanzen-ji. Nanzen-ji byl postaven jako sídlo odstoupivšího císaře Kamejama, po jeho smrti v roce 1291 byl vysvěcen jako zenový chrám. Nyní je chrám sídlem představitelů školy zenového buddhismu Rinzai. Chrám byl prakticky zničen během občanské války v 15. století, současná podoba je ze století 17. století.  Velmi přitažlivou turistickou atrakcí v komplexu je akvadukt z červených cihel z roku 1890. Byl postaven v západním stylu jako součást ambiciózního projektu, přiváděl vodu a zboží ze sousední prefektury Šiga do Kyota. 


No a pak jsme se doplazili na metro a hurá na večeři. Tentokrát byl tonkatsu řízek.


 

středa 7. srpna 2019

13. 7. 2019 - Kyoto - Kiyomizu-dera, Stříbrný pavilón, Nanzen-ji, Heien, Yasaka, Gion, Kennin-ji


Další den jsme strávili celý v Kyotu, přezdívali jsme mu "chrámový" den, jelikož jsme měli  v plánu navštívit několik chrámových komplexů. Brzy ráno jsme vyrazili autobusem k chrámu Kiyomizu-dera. Z autobusového nádraží (je hned před vstupem do vlakové stanice) je pěkný výhled na dominantu města, Kyoto Tower, ale bylo zataženo, tak na vyhlídku jsme ani nešli. Ráno byl autobus prázdný, později už tak příjemné cestování nebylo. Autobusová doprava je v Kyotu celkem přátelská, když víte, jak na to. Už z minula jsme věděli, že se nenastupuje předními dveřmi, ty slouží pouze pro výstup. Platí se u řidiče při vystupování, hodíte do kasičky přesnou částku, řidič nevrací. Měli jsme one day pass, který se dá koupit i v kombinaci s metrem. Pokud hodláte navštívit víc míst, určitě se vyplatí. Zastávky jsou v autobusu hlášeny, pokud chcete vystoupit, musíte zazvonit, že budete na další vystupovat, jinak ji řidič přejede, pokud nebudou venku čekat lidé. 







Ranní Kiyomizu-dera


 Po ránu uličky ještě bez lidí, občas sprchlo, ale nic dramatického.





Tento chrám byl postavený v roce 798, dochované budovy jsou z roku 1633. Patří ke škole buddhismu Hossó, pocházející z Nary. Nádherný v kopcích položený chrám představuje zároveň krásnou symbiózu japonského buddhismu a šintoismu. Přímo na jeho pozemku stojí šintoistická svatyně (zasvěcená lásce a vztahům) a teče tudy posvátný vodopád, jehož voda je považována za léčivou. 










 













Hlavní budova chrámu je pozoruhodná svou rozlehlou terasou podpíranou stovkami dřevěných sloupů, která ční nad svahem a nabízí krásný výhled na město. Výraz „skočit z Kijomizu“ je japonský ekvivalent českého výrazu „skočit do něčeho po hlavě“. Je to odkaz na pověru z období Edo, podle které se každému, kdo přežije skok z chrámové terasy do údolí, splní jeho přání. Přežít takový skok je možné - bujná vegetace pod terasou může zmírnit pád šťastnějšího poutníka. Ovšem skákat z terasy je dnes zakázáno. Během období Edo zde bylo zaznamenáno 234 skokanů, z nichž 85,4% přežilo. Výška pádu je „jen“ 13 metrů, ale i to je na dřevěnou konstrukci značná hodnota.

 











hlavní část je stále rekonstruována


pohled na Kyoto z vyhlídky Kiyomizu-dera

v pozadí Kyoto Tower








 

 Pod hlavní budovou se nachází vodopád Otowa-no-taki - tři proudy vody padající do jezírka. Chrámoví návštěvníci si nabírají vodu do kovových hrníčků, protože věří, že má léčebné účinky. Říká se, že pití vody ze třech proudů dodává zdraví, dlouhověkost a úspěch při studiu.





 Ginkaku-ji – Stříbrný pavilón





V překladu Chrám Stříbrného pavilonu je buddhistický chrám, postavený v roce 1482 jako klidné místo, kam se mohl uchýlit šógun Ašikaga Jošimasa, pokud si chtěl odpočinout a uniknout hrůzám zuřící občanské války. Jméno je poněkud matoucí, neboť šógunův záměr pokrýt pavilon stříbrem se nepodařilo uskutečnit. Z celého chrámového komplexu se dodnes dochoval pouze Stříbrný pavilon. Mimo pavilonu je součástí chrámu zalesněná plocha pokrytá různými druhy mechu a japonská zahrada, pravděpodobně navržená slavným zahradním architektem Soamim. Kamenná zahrada v Ginkaku-ji je obzvláště známá – hromada písku, zřejmě tam zanechaná dělníky, když byla jejich práce přerušena, se stala součástí zahrady a říká se, že symbolizuje horu Fudži.



Překvapilo nás, jak málo lidí zde bylo, chrám je sice trochu dál od ostatních, ale jede k němu autobus. Za mě velmi příjemné místo, pokud si chcete vychutnávat klid a trochu rozjímat.











 



V kopci nás v dálce zaujal červený kužel, zjistili jsme, že je to "čínský deštníkový strom"  (opravdu ten  název existuje), který je potomek stromu, který byl vystavený radiaci při výbuchu atomové bomby v Hiroshimě.







 Matcha zmrzlinka a pohoda.... já na zmrzliny vlastně ani moc nejsem, ale té se zeleným čajem neodolám.



Filozofova stezka
Tento asi dvou kilometrový chodník se vine kolem vodního kanálu, který je lemován sakurami. Začíná kousek od Stříbrného pavilonu a ústí u chrámu Nanzen-ji. Stezka byla pojmenována podle Nišidy Kitara, profesora filozofie na Kyotské univerzitě, který se po ní pravidelně vydával na procházku.





Stezku filozofů rámovaly různé kavárničky a obchůdky, tady nás zaujala žába u vchodu.







Po stezce jsme došli k chrámovému komplexu Nanzen-ji. Občas sprchlo, tak byl celkem příjemný vzduch. Tady jsem chrámy nenavštívili, šli jsme si cíleně prohlédnout akvadukt, který přece jen v chrámovém komplexu v Japonsku nečekáte. Moc se mi tu líbilo a nebylo tu ani moc lidí, přece jen autobus tady nejezdil a ne všichni (zejména Číňani) navštěvovali místa, kam se nedalo dojet k hlavní bráně. :)



Nanzen-ji byl postaven jako sídlo odstoupivšího císaře Kamejama, po jeho smrti v roce 1291 byl vysvěcen jako zenový chrám. Nyní je chrám sídlem představitelů školy zenového buddhismu Rinzai. Chrám byl prakticky zničen během občanské války v 15. století, současná podoba je ze století 17. století.  Velmi přitažlivou turistickou atrakcí v komplexu je akvadukt z červených cihel z roku 1890. Byl postaven v západním stylu jako součást ambiciózního projektu, přiváděl vodu a zboží ze sousední prefektury Šiga do Kyota. 





 





Nahlédli jsme i do komplexu Heien - džingů. Svatyně postavená v roce 1895 u příležitosti 1100. výročí založení Kyota. Stavba i přilehlá zahrada má připomínat atmosféru slavného období japonských dějin zvanou právě Heian. Přes komplexem probíhal víkendový trh a uvnitř nějaké focení v kimonech, tak to byla zas příjemná změna...každý "chrám" byl jiný...











Svatyně Yasaka je jednou z Kanpei-taisha, což znamená, že je vládou silně podporována. Její historie sahá až do roku 656. Svatyně organizuje Gion Matsuri Festival.  Skládá se z mnoha menších svatyní a celý komplex je otevřen non-stop. 
















Odpoledne už jsme byli hodně uchození, ale nedalo nám to a ještě na chvilku jsme se zastavili ve čtvrti Gion. Dýchne na vás správná atmosféra starého Kyota. Skrývají se tu malé čajovny, restaurace, místa, kde je možné vidět maiko.














Posledním chrámem dne byl Kennin-ji, ten jsme před lety objevili tak, že jsme se ztratili a narazili na něj. Draci nám učarovali, tak jsme zde byli nostalgicky vzpomínat. :)



V Kennin-ji se nachází pozoruhodné obrazy Tawaraya Sōtatsu. Na levé straně je Raijin, bůh blesku, hromu a bouře. Vpravo je Fūjin nebo Futen, japonský bůh větru a jeden z nejstarších bohů šintoismu. Je zobrazen jako děsivý kouzelnický démon, nesoucí na ramenou velký pytel větrů. 










Kennin-ji je jedním z hlavních zenových chrámů v Kyotu a skládá se z několika budov. Nachází se v krásné zahradě se spoustou stromů a rybníků. Nejstarší zenový chrám Kennin-ji v Kjótu byl založen roku 1202. K jeho 800. výročí založení vytvořil japonský umělec Koizumi Junsaku dramatický souboj draků „Twin Dragons“ přes celý chrámový strop. Malba má úctyhodné rozměry 11,4 m na 15,7 m a je nakreslena nejkvalitnějším inkoustem na tradičním japonském papíru. 

















Využili jsme ještě toho, že jsme měli one day pass i na metro a nahlédli jsme k Nishiki market, jelikož byl ale víkend odpoledne, byly všude mraky lidí.






Stavba alegorického vozu za těch pár dní notně pokročila. 



Večeři jsme si dali kousek od našeho hotelu ve vyhlášeném Coco Curry, což byl náš jediný přešlap, co se týče jídla za více než tři týdny našeho putování po Japonsku. Maso bylo výborné (vlastně něco jako náš řízek), ale omáčka byla trochu nepoživatelná. V kombinaci s rýží to bylo velmi zvláštní. Ještě že prodávali všude sushi a sashimi :)