pondělí 3. srpna 2026

Japonsko 15. 7. 2026 - Universal Studios Osaka Japan

 Středa 15.7.

Na středu jsme měli dopředu koupené lístky do Universal Studios Osaka Japan, z domu jsem kupovala i express pasy na 4 jízdy, protože realita v parku je naprosto šílená. Běžně se čeká na atrakci dvě až tři hodiny, nejkratší čekací doba na jízdu bez express pasu byla 55 minut. A to byl všední den. S pasy nám to čekání zkrátilo od 10 do 30 minut. Bylo by to méně, ale v parku zhavaroval systém ovládání hned po otvíračce, takže několik hodin nefungovaly některé atrakce, a tak se časové rezervace úplně rozsypaly a čekali všichni všude. Doma jsem se modlila, ať nám neprší. No… stihla nás jiná realita, a to vlna veder, takže jsme byli totálně přehřátí a uvaření dva v jednom. Nevím, co je horší.  Měli jsme časový slot od 10 na Nintendo jízdy, ale když systém nefungoval, šli jsme na Jurský park a později se vrátili, naštěstí na express pasy pouštěli pak v jakýkoliv čas, ale prostě se stála fronta, protože náš časový slot už byl pryč...a totéž se stalo i jiným časům. Stihli jsme nakonec vše, co jsem chtěla, ale už bohužel nic dalšího, protože nás výpadek dost zdržel a ve čtyři odpoledne jsem už odpadala z horka. Do fronty na otvíračku jsme se postavili kolem čtvrt na osm, otvíralo se v devět, tou dobou tam byly už mraky lidí. Pokud se chystáte do Universalu, tak se obrňte trpělivostí a kupte si express pasy, bez nich stihnete velmi málo. My jsme začali s Yoshi’s Adventure, což je pomalá vyhlídková jízda na Yoshiho hřbetě, při které projíždíte nad částí Nintendo světa a hledáte barevná vejce. Drsnější byla horská dráha Mine Cart Madness v části Donkey Kong Country. Jedete v důlním vozíku a dráha vytváří dojem, že přeskakujete přes přerušené koleje, řítíte se džunglí a zlatým chrámem, vozík prudce zatáčí a poskakuje. 

Nostalgicky jsme si zavzpomínali na JAWS, tedy lodní výlet, který se z klidné projížďky změní v napadení obřím žralokem. Nechali se řádně polít v Jurském parku. 






V Minion Parku jsme šli na jízdu Despicable Me: Minion Mayhem s obřím kupolovým plátnem a velmi realistickou projekcí. 


Stihli jsme i dvě show. WaterWorld je velká výpravná show ve zničeném plovoucím městě a je plná filmových kaskadérských scén. Druhá je lehce morbidní, a to muzikálově zpracované Universal Monsters Live Rock and Roll Show. Prošli jsme se ještě po The Wizarding World of Harry Potter, který je postavený kolem Hogwarts a vesnice Hogsmeade. Ale na jízdu jsme už neměli energii, absolvovali jsme ji už v LA, tak nás to nemrzelo. 














Po cestě z parku jsme si udělili ještě zastávku v Sushiro, což je japonský řetězec kaiten-zushi, tedy levnějšího sushi podávaného pomocí pásu. Objednáváte si na tabletu a vybrané dobroty vám přijíždí na páse. No a pak už byl čas jít spinkat…pa zítra.




Japonsko 14. 7. 2026 - Kobe

 Úterý 14.7.

V úterý jsme zase vyrazili na shinkansenové nádraží a svezli se jednu zastávku do města Kobe. Jízdné máme v rámci JR pasu zahrnuté, tak proč to nevyužívat. Jeli jsme zase pouze něco málo přes 10 minut. Kousek od nádraží je dolní stanice lanovky, která vás vyveze nad město. Samotná lanovka je koncipovaná jako vyhlídkový zážitek, jízda nahoru trvá 10 minut. Lanovkou vyjedete nad Kobe a zanoříte se do Nunobiki Herb Garden. Areál je komplex s dvanácti tematickými zahradami a s obrovským množstvím rostlin (řádově desítky tisíc) napříč přibližně dvěma stovkami druhů. Je to příjemná procházka mezi bylinkami, skleníky, výstavkami z přírodnin. V horní části je i "parfémová laboratoř", kde si můžete očichat různé přírodní esence. Z Mount Rokko je krásný výhled na město a přístav. Z lanovky uvidíte i vodopád. Zahrady jsou poskládané jako série tematických prostorů a mají i jasně sezónní tvář: v červenci jsou to kombinace letních květů a bylin – ještě dokvétá levandule (květen až červenec), hortenzie (červen až červenec) a v létě se objevují další výrazné letní výsadby. Zahrada je postavená na smyslech – vůních bylin, teplu na kamenných cestách, stínu pod stromy, drobných zákoutích, kde si člověk sedne a najednou začne vnímat detaily. My si tu dali i čaj z červené růže a namražené prosecco s grepem. Ochutnali jsme levandulovou zmrzlinu a udělali nákup voňavých produktů a čajů.











Pěšky jsme pak sešli z kopce do čtvrti Kitano-cho, kde stojí více než dvacet krásně zachovalých domů, které si zde postavili zámožní zahraniční kupci a diplomaté v dobách, kdy bylo město ustanoveno jedním z hlavních mezinárodních přístavů Japonska. Jde o architektonické památky postavené z kamene a překládaných prken. Většinou byly vily postaveny ve slohu viktoriánské gotiky. Navštívili jsme tři z nich. Ben‘s house, French House a England House. Měli jsme na ně kombinovanou vstupenku, schválně jsme si vybrali jiné domy než při naší minulé návštěvě. England House je zajímavý tím, že není jen „historická rezidence“, ale pracuje s britskou atmosférou a má dokonce zrekonstruovanou místnost Sherlocka Holmese.



Na rozdíl od většiny zdejších vil nebyl French House postaven jako jeden velký rodinný dům. Tvoří jej dva téměř zrcadlově uspořádané byty, které původně sloužily zahraničním obyvatelům Kóbe. Proto budova zvenčí vypadá jako dva spojené stejné domy. Interiéry nejsou zachovány jako přesná rekonstrukce života konkrétní rodiny. Jsou stylizovány do francouzské atmosféry, především ve stylu Art Nouveau. 




Ben’s House patří k nejneobvyklejším domům ve čtvrti Kitano Ijinkan. Zatímco French House připomíná muzeum francouzského dekorativního umění, Ben’s House působí spíše jako kabinet kuriozit dobrodruha a lovce. Dům je spojen s britským cestovatelem a dobrodruhem Benem Allisonem. Interiéry představují jeho sbírky z cest po různých částech světa. Nejde o klasickou ukázku elegantního evropského bydlení, ale o místo plné preparovaných zvířat, loveckých trofejí, motýlů a exotických předmětů. Atmosféra je místy poněkud temná a bizarní.





Ze čtvrti Kitano-cho jsme trochu sestoupali k přístavu, nasedli na metro a popojeli do Nankinmachi (Kobe Chinatown). Nankinmachi je malá, koncentrovaná čínská čtvrť, kde žije více než 40 tisíc obyvatel. Centrální náměstí, park Nankin, na který se vchází čtyřmi branami, lemují čínské restaurace a obchody se suvenýry. V parku stojí skulptury 12 zvířat čínského astrologického kalendáře. My si tu dali na dvou různých místech slavné kóbské hovězí wagyu. 

Pak jsme zamířili k vodě do přístavu, prohlédli si Port of Kobe Earthquake Memorial Park, nenápadné místo v rámci Meriken Parku, kde město ponechalo část nábřeží tak, jak ho Velké hanshinské zemětřesení (17. 1. 1995) zdeformovalo. Podívali jsme se k monumentu „BE KOBE“, který byl instalován v Meriken Parku jako připomínka 150. výročí otevření přístavu. Vyfotili si Kobe Port Tower a přesunuli se zpátky do Ósaky, umírali jsme už vedrem a já pak odpadla s úžehem. Chodíme pod deštníkem, mám s sebou větráček, prolíváme se vodou a stejně je to nesnesitelné. Japonsko se potýká momentálně s vlnou veder a v kombinaci s místní vlhkostí je to přímo labůžo. Po cestě k hotelu jsme se ještě stavili v sushi baru a dali si večeři.