V pátek 15. 7. nás čekal přeletový a pak přesouvací den, ráno jsme se odhlásili z hotelu, ach jo, už teď se mi po New Yorku stýská, a vydali jsme se směrem k Bryant Parku, odkud nám jel autobus na letiště v Newarku (New Jersey). Cesta trvá kolem 45 minut. Odbavili jsme kufry, které tou dobou byly už o dost těžší, než když jsme přiletěli 😊 Měli jsme na letišti hodně času, ale nevadilo nám to, protože jsme si našli koutek s wifi a zásuvkou, já doháněla resty s fotkami a Štěpa klimbal, pořád mu nebylo úplně dobře. Let byl naplánovaný na 12.50 a odletěl přesně, kolem druhé už jsme byli na letišti v Bostonu. Je to vážně blízko. V původní verzi cesty jsme si chtěli půjčit auto už v New Yorku a do Bostonu pak jet už autem, ale nakonec jsme to udělali takto, protože vouchery za zrušené lety z 2020 pokryly i vnitro přelety, tak vlastně proč ne. Já jen byla nervózní, aby doletěly kufry, ale stalo se to, že kufry nás dokonce předběhly a přiletěly do Bostonu dřívějším letadlem než my. Tak jsme nemuseli čekat u pásu a trnout, jestli tam budou…po přistání přišla zpráva, ať si je vyzvedneme u pultu Baggage Claim. 😊 Ale nejdříve jsme se samozřejmě lekli, že se s nimi něco stalo. Pořád máme v živé paměti Los Angeles, kde se jeden kufr zpozdil a oba přišly rozbité. Tak tentokrát vše ok.
Na letišti v Bostonu jsme si
vyzvedli zamluvené auto, tentokrát jsme ho měli z půjčovny Hertz. Brali
jsme to nejlevnější auto (Chevrolet Spark), což znamenalo malinké. Měli jsme ho půjčené na týden,
abychom mohli cestovat po pobřeží. Nebyly to žádné dlouhé přejezdy, tak jsme si
říkali, že je zbytečné brát velké pohodlné a o dost dražší auto. No ale nějak nám nedošlo, že
to bude mít i malý kufr, ale nakonec jsme se nějak naskládali. Zase se nám pak dobře hledalo na parkovištích, bylo o dobrou třetinu menší (nižší) než všechna auta kolem. Podle navigace
to bylo z letiště do hotelu v Salemu ani ne hodinu, no realita byla
pak hodně jiná. Jak se ukázalo, jednak Boston je totálně „nightmare place“ pro
řízení, takže krokem jsme se přesunuli mimo město a pak nás pohltila odpolední
špička do Salemu, který je samozřejmě oblíbenou destinací na víkend pro místní.
😊
Nakonec jsme to zvládli a dorazili na parkoviště našeho hotelu v Salemu. Měl parkování zdarma, ale bez možnosti si místo rezervovat dopředu, to se ukázalo jako trochu problém, jelikož tou dobou tam pořádali v hotelu svatbu. No párkrát jsme objeli parkovací plochu a stal se zázrak, zrovna jedno auto odjíždělo… Urvali jsme doslova jediné volné místo… tou dobou tam kroužilo už několik aut. Další „milé“ překvapení nás čekalo na recepci, hotel o naší rezervaci přes booking neměl žádný záznam. Prostě se jim to nepropsalo do systému, prý se jim to někdy stává. Vypadalo to dost tragicky, ještě ta svatba v hotelu… už jsem nás viděla, jak spíme v našem malém autíčku… Naštěstí slečna na recepci byla hodná, měli jsme s sebou vytištěný papír s rezervací z bookingu, tak nám na místě udělala novou rezervaci přesně podle té staré… a dala nám i starou cenu, hotel jsme objednávali někdy v zimě a teď samozřejmě stál jednou tolik… Ufff, dobře to nakonec dopadlo a my vyfasovali krásný pokoj s vanou a obřími postelemi. Salem Waterfront Hotel and Suites doporučujeme všemi deseti. Poloha byla úplně luxusní, pár kroků do centra a zároveň hned u oceánu. Štěpa byl ale už úplně na odpadnutí, řízení, všechny ty nervy kolem… plus nachlazení, tak jsme jen na skok zašli na promenádu do centra koupit něco k jídlu, nasát trochu atmosféry a zalezli jsme na pokoj s tím, že zítra je taky den a Salem si ještě pořádně užijem. A taky že užili! 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat