USA 2022 - výlet do Philadelphie

Tak dneska to bylo hodně brzké úterní ráno (12.7.), měli jsme totiž koupené lístky do Philadelphie na 6.00 h. Kupovala jsem je hodně dopředu ještě z ČR a chytla jsem nějakou akci na AMTRAK, že nás zpáteční lístky vyšly na americké poměry na směšný peníz. Tak jsme si říkali, proč vlastně ne. Uděláme si jednodenní výlet vláčkem z New Yorku do Philadelphie, což je zhruba hodinka a půl cesty. No vláčkem, AMTRAK je takové letadlo na kolejích. Co bychom dali za takový komfort v naší economy 😊 Doma se zdál jako výborný nápad koupit lístky na co nejdříve ráno, abychom měli na poznávání Philly co nejvíce času. Zpáteční jízdenku jsme měli totiž až na sedm večer. No už mi tak nějak nedošlo, že jede-li vlak tak brzo ráno, je nutné se na nádraží nějak před tím dostat. A tak jsme si poprvé museli dát budík, abychom vůbec vstali, já, známý časový stresor, jsem vygooglila, že do vlaku je něco jako letištní kontrola a musí se být na nádraží minimálně půl hodiny před (není to pravda, nic se nekontrolovalo). Amtraky v New Yorku mají speciální nádraží Moynihan Train Hall, které ale naštěstí bylo tak 20 minut chůze od hotelu. Jaké bylo ráno ve čtyři překvapení, když jsem zjistila, že na hotelu neteče voda, ne teplá, prostě žádná. Jak si umyju zuby, jak půjdeme na záchod? Ježíííííš, já mám žízeň… No do teď nevíme, co se stalo, ale v našem 31. patře prostě voda netekla, dole na recepci ale o ničem nevěděli, tam tekla. Nafasovali jsme láhev vody na zuby a žízeň, na záchod si zašli do posilovny ve sklepě (do té doby jsem netušila, že má náš hotel posilovnu) a trochu rozmrzele jsme se před pátou ranní šourali na nádraží. Přemýšleli jsme, co budeme dělat, jestli ta voda nepoteče ani večer. Vlak jel přesně a za hodinu a půl jsme vylezli ve Philly.

Amtrakové nádraží Moynihan Train Hall je nově postavené a vzhled tomu odpovídá, krásné, čisté a ráno zase bez lidí :)

Nádraží ve Philadelphii bylo o poznání starší než v New Yorku, Amtraky nejezdí úplně do centra, tak jsme se rozhodli najít metro a přiblížit se ke Zvonu svobody (Liberty Bell), ať ušetříme nějaké kroky, protože nás čekal dlouhý den. Metro bylo řekněme zajímavé, měli jsme trochu problém ho najít, protože jsme si úplně dopředu nezjistili, že se jmenuje SEPTA. Na nádraží sice byly šipky na nějakou SEPTU, ale my si mysleli, že to jsou klasické vlaky. No nic. Nakonec jsme to dali. Jedna jízda je 2,50 dolarů, není přestupní! Strašně dlouho jsme pak čekali na soupravu, která by jela tam, kam potřebujeme a do toho všude sbíječky, prach a kouř. Rekonstruovali linku metra za provozu. Nakonec něco přijelo, nasoukali jsme se spolu s další stovkou mírně nasupených lidí dovnitř a po dost úděsné jízdě se nám podařilo i vystoupit na správné stanici. Měli jsme namířeno ke Zvonu svobody a pak na Independence Hall, kde jsem dopředu bookovala lístky.

Philly, familiární přezdívka pro Philadelphii, je největší město Pensylvánie, bylo založeno v roce 1682, jeho název je z řečtiny a v překladu znamená „bratrská láska“. Město sehrálo obrovskou roli během americké revoluce, no a fanoušci Rockyho mají jasno, na které schody tady musí zavítat. :) A proč je Philadelphie tak důležitá v americké historii? Během bojů o nezávislost se tady setkali otcové zakladatelé a v roce 1776 zde podepsali Deklaraci nezávislosti (v Independence Hall) a Philly byla dokonce i hlavním městem USA v letech 1790 - 1800.

Naše první zastávka byla u Zvonu svobody, který se teď vystavuje v Liberty Bell Centru, původně byl totiž v Independence Hall. Zvon pochází z roku 1752 a používal se při významných příležitostech. Původně sloužil jako upozornění zákonodárcům, že je svoláno legislativní zasedání, a ostatní občany informoval o veřejných schůzích. Zvon se stal slavný poté, co prý zazvonil 4. července po zasedání druhého kontinentálního kongresu, i když zvonit neměl. Prohlídka je zdarma, vystojíte si frontu (ráno tu moc lidí nebylo), projdete bezpečnostní prohlídkou a je to. No nějak mi chybí ten americký duch, nijak mě to neuchvátilo. Prostě zvon s prasklinou 😊

Pak jsme šli na prohlídku Independence Hall, opět je zdarma, respektive platila jsem nějaký malý poplatek cca do 2 dolarů, musí se objednávat dopředu online, je s průvodcem, který zábavnou formou vypráví o historii budovy i samotné Deklaraci nezávislosti. Opět se prochází „letištní kontrolou“. Dostanete se i do místnosti Nejvyššího soudu. Za budovou se nachází náměstí Independence Square, kde byla Deklarace poprvé veřejně přečtena. Svátek se slaví 4. července, ačkoliv Adams chtěl svátek slavit již 2. července, kdy byla Deklarace opravdu podepsána. 😊 Zvon svobody byl také jedním ze symbolů boje proti otrokářství. Po občanské válce se proměnil v symbol smíření, dnes je symbolem svobody. Naposledy se rozezněl v den Washingtonových narozenin roku 1846. Jeho poznávacím znamením je prasklina, o jejímž původu se dodnes spekuluje a neexistuje žádné oficiální vysvětlení.

Congress Hall

Další naše kroky směřovaly k muzeum Betsy Ross House, tato švadlenka prý měla ušít první americkou vlajku. Tato legenda není úplně doložena a zdroj informací pochází pouze z ústní tradice rodiny Rossové. Ušití vlajky si měl objednat v roce 1776 sám George Washington. Nám se tu líbilo, domeček je malý, ale expozice je pěkná a celé to oživila i přítomnost „živé Betsy“, která zrovna něco šila 😊

americká vlajka v procesu :)

Kousek od muzea se nachází ulice Elfreth´s Alley, má to být údajně nejstarší dochovaná ulička v USA. Jsou tady dvou až trojpodlažní cihlové řadové domky pocházející z 18. století. Mají krásně barevné dřevěné okenice a vstupní dveře. Neplatí se žádné vstupné.

Pak jsme se vydali pěšky zpátky k radnici, po cestě jsme narazili na kostel Christ Church z roku 1727, ve kterém se prý modlili George Washington, Benjamin Franklin či Betsy Rossová. To už nám bylo jasné, že jsme to s programem trochu přepískli. Bylo totiž 38 stupňů ve stínu a chodit po sluníčku bez stínu bylo skoro vražedné. Nakoukli jsme do Čínské čtvrti, trochu se ochladili na kryté tržnici Reading Terminal Market, která je stará přes sto let. Skoro jsme se pak doplazili k radnici a začali přemýšlet, jak to zvládneme takhle do večera. Philly je krásná a rozhodně bych se tam vrátila, ale kolem poledne mi začalo být jedno, jestli něco uvidíme, nebo ne. Vedro a sluníčko udělalo své. City Hall byla dokončena v roce 1901 a na výšku má 167 metrů. Dominantou radnice je 11 metrů vysoká socha zakladatele města Penna. Naproti radnici stojí starý zednářský chrám (Masonic Temple) z 2. poloviny 19. století v normanském slohu. 

Christ Church

tržnice

City Hall

Franklin podává Washingtonovi zednářskou zástěru

zednářský chrám

Zednářský chrám

U radnice jsme nasedli do metra a přiblížili jsme se k Eastern State Penitentiary – Státní věznice ve Philadelphii. Já se tam tak těšila, čekala jsem vnitřní klimatizované prostory 😊 Hmmm, no tak nic.  

Možná vám přijde divné jít na prohlídku uzavřené věznice, ale věřte, je to nesmírně zajímavé. V San Franciscu se nám Alcatraz tak líbil, že jsme si říkali, že se podíváme i tady, i když je to trochu něco jiného. Vstupné je 17 dolarů, dostanete audio průvodce a procházíte si místo sami. Eastern State Penitentiary byla otevřena v roce 1829 a jako první na světě byla určena k nápravě vězňů, nikoliv k jejich potrestání. Strávili jsme zde necelé tři hodiny a určitě by to šlo i déle, ale už jsme byli totálně uvaření a věděli jsme, že se chceme ještě jít podívat na Rockyho schody.  

Dočetla jsem se (zdroj:enigmaplus.cz/desiva-veznice-eastern-state-dochazi-v-ni-k-paranormalnim-jevum/), že věznice ve Philadelphii fungovala v letech 1829 až 1971. A je známá tím, že se zde uplatňoval tehdy experimentální „pensylvánský systém“. Byl založen na maximální izolaci vězňů po celou dobu pobytu. V podstatě šlo o samotky, kde každý trávil 23 hodin izolace a 1 hodinu opět na svém izolovaném dvorku. Vycházel z toho, že vězně je možné napravit jen samotou a jejich rozjímáním. No ukázalo se, že se z té samoty vězni zbláznili. A proti těm, kteří se snažili vzdorovat nebo prchnout, byly nasazeny kruté a sadistické tresty. Kromě mlácení byly vymýšleny tresty, které měly i své názvy. Například „šílencova židle“ byl trest, kdy spoutaný vězeň, který se nemohl ani pohnout, byl ponechán bez jídla a pití až do úplného vyčerpání a řada vězňů při něm skutečně zešílela. Nebo „Díra“ byla skutečnou dírou v zemi, kde bez světla a minimem jídla musel strávit několik dní. Pro některé provinilce byla připravena „Vodní lázeň“. Vězeň byl namočen do studené vody a na noc připoután ke zdi. V zimě bylo jeho tělo pokryto ledem. Nejvíce sadistickým byl „Železný roubík“ kdy kovový límec byl přichycen na jazyku a k rukám. Jakýkoliv pohyb způsoboval trhání jazyka, kdy zde mnoho vězňů zemřelo vykrvácením. Říká se, že tu straší a jsou tu vidět stíny a slyšet pláč a křik. 

 

V téhle věznici seděl i slavný Al Capone, který tu pobýval osm měsíců za nošení zbraně. Jeho pobyt se ale rozhodně vymykal zdejšímu systému. Měl luxusní celu s nábytkem, kobercem a rádiem. Taky tu byl zavřený pes, který zabil guvernérovi kočku. U toho by mě vážně zajímalo, jestli měl k dispozici Bibli jako ostatní vězni, aby mohl rozjímat a dojít k nápravě. :)

jeden z nás šel vpravo a druhý vlevo :)

No a z věznice jsme se spíš silou vůle doplazili (totálně uvaření) k Muzeu umění, které je bohužel v úterý zavřeno, což mi bylo líto, ale stejně jsme k němu zašli, protože Rocky, chápejte. Sice se jedná o jedno z nejvýznamnějších muzeí v USA, ale stejně ho všichni znají díky filmu o boxerovi. Rocky je sice fiktivní filmová postava, ale je to neodmyslitelná součást Philly. Mimochodem schodů je 70 a vyběhnout, nebo vyjít…to udělá každý, vedro nevedro. :)

 

No a pak už nás čekala jen úmorná cesta na nádraží, kde jsme zapadli do Prety, dali si čočkovou polévku a seděli v klimatizovaném prostoru čekajíce na náš vlak domů, do New Yorku, kde nás přivítal naprosto luxusní západ slunce. A jo... voda tekla :)