Japonsko 21. 7. 2026 - Kamakura

Úterý 21.7.

V úterý jsme jeli na výlet do Kamakury. Nejdříve JR vlakem a pak jsme přesedli na Enoden Line, což je malá železniční trať spojující Kamakuru, Hase, Enoshimu a Fujisawu. Vláček jede částečně po pobřeží, tak je to hezká vyhlídková jízda. Náš první navštívený chrám byl Hasedera. Je to buddhistický chrám na západní straně Kamakury. Stojí na svahu hory Kannon-zan a areál je rozdělen do více úrovní propojených schodišti a chodníky. V areálu se nacházejí zahrady, vyhlídkové terasy směrem k pobřeží, menší náboženské objekty, najdete tu také malou jeskyni. Se Štěpánem jsme se shodli, že je to pro nás ten nejhezčí chrám, ve kterém jsme byli, a nechali jsme tu na tajném místě zelený kamínek pro naši Fluppy, který jsme si přivezli z domu za tímto účelem. Je to náš způsob, jak dušičku navázat.

Z chrámu Hasedera jsme došli asi k nejznámějšímu místu Kamakury, k chrámu Kotoku-in, který je známý především díky obrovské bronzové soše Velkého Buddhy Kamakury- Daibutsu. Pak jsme přejeli do Kamakury, prošli si Komachi-dori, což je hlavní nákupní ulice v centru Kamakury. Nacházejí se tu obchody se suvenýry, keramikou, hůlkami, noži, módou, sladkostmi… Dali jsme si matcha zmrzlinu, já si koupila náušnice a neodolali jsme ani krekrům z místní speciality, ze shirasu, tedy malých bílých rybek. 

Ulicí jsme došli až k areálu Tsurugaoka Hachimangu, je to hlavní šintoistická svatyně Kamakury a historické centrum města spojené s rodem Minamoto a vznikem kamakurského šógunátu. V Kamakuře je spousta svatyň a chrámů, známe je z minulosti, ale opět jsme už byli tak uvaření z vedra, že jsme to prostě vzdali a nešli dále, bylo nám to líto, ale to opravdu nešlo.

Vlakem jsme se vrátili zpět do Tokya, já si udělala radost v Lush a koupila si slavné žluté boty s černými pruhy v Onitsuka Tiger, model je MEXICO 66 – Yellow/Black. Často se jim přezdívá „Kill Bill“. Proslavila je Uma Thurman jako Nevěsta ve filmu Kill Bill. Žluté boty s černými pruhy ladily s jejím ikonickým žlutočerným kostýmem. Celý její vzhled byl poctou Bruci Leemu, který měl podobný žlutočerný kostým a boty ve filmu Game of Death. Na večeři jsme se rozšoupli a zašli do Gyukatsu Kyoto Katsugyu, což je japonský řetězec specializovaný na gyūkatsu – hovězí řízek v tenké křupavé strouhance. Uvnitř bývá maso růžové až téměř syrové a jednotlivé plátky si můžete krátce dopéct na malé rozpálené plotýnce u stolu. Dali jsme si prémiové wagyu a chrochtáme ještě dnes.

Japonsko 19. 7. 2026 - přejezd do Tokya

Neděle 19.7.

Neděle byla přejezdový den. Ráno jsme o dost dříve vyrazili na nádraží, bála jsem se zase jízdy metrem ve špičku, naštěstí ráno to nebylo tak hrozné. Shinkansen do Tokya z Osaky jel cca tři hodiny. Koupili jsme si do vlaku naši první bento krabičku a ochutnávali různé dobroty. Dojeli jsme na Tokyo Station, odtud pak přejeli JR Chuo line na Shinjuku a zahráli si známou únikovou hru, „dostaň se z nádraží Shinjuku ven“. No potrápila nás dost, ale nakonec jsme to zvládli a došli k hotelu. Shinjuku Station je nejrušnější dopravní uzel na světě, zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Denně jím projde přibližně 3,5 milionu cestujících. Nádraží je extrémně rozsáhlé, má přes 200 východů a tvoří ho labyrint linek pěti různých železničních společností. Bydlíme strategicky kousek od něj kvůli rannímu cestování. HOTEL MYSTAYS Nishi Shinjuku jsme objevili při naší minulé cestě a zůstali jsme mu věrni. Pokoj není naštěstí tak malinký jako v Osace.  Nechali jsme kufry na recepci a zajeli jsme si na Tokyo Skytree, která měří 634 metrů, což z ní dělá nejvyšší stavbu v Japonsku. Podle oficiálních stránek je také nejvyšší vysílací věží na světě. Otevřena byla v roce 2012 a hlavní funkcí je vysílání televizního a rozhlasového signálu, vedle toho ale slouží i jako obrovská turistická atrakce s vyhlídkami, restauracemi a nákupním komplexem v podnoži věže. Pro návštěvníky jsou zpřístupněné dvě vyhlídkové části. První je Tembo Deck ve výšce 350 metrů, který nabízí 360° panoramatický výhled a obrovská skla vysoká asi 5 metrů. Druhá je Tembo Galleria ve výšce 450 metrů. Bylo tu ale šíleně moc lidí, protože víkend plus nějaký pivní festival. Vyhlídka krásná, ale dostávala jsem panické záchvaty z množství namačkaných lidí, že jsme museli odejít. V přilehlém nákupáku jsme si dali bibimbap a já zašla do Onitsuka Tiger a ulovila jsem si své japonské ikonické baleríny. Večer jsme pak zašli do Donkiho na nákupy a koupili i další kufr, protože bychom to neodvezli. A podívali jsme se i ke Godzille, protože ji máme kousek od hotelu. Slavná hlava Godzilly v Tokiu je obří, 12 metrů vysoká replika hlavy filmového monstra, která vyčnívá z terasy budovy Shinjuku Toho Building v zábavní čtvrti Kabukičó v Shinjuku. Nachází se ve výšce 50 metrů nad zemí, což odpovídá skutečné velikosti monstra z filmů.

23. 7. 2019 - přesun do Tokya, Tokyo Sky Tree, Lush Shinjuku

Ráno po snídani v Hiroshimě nás čekal poměrně dlouhý přesun do Tokya. Přestupovali jsme na Shin Osaka, takže jsme jeli dvěma shinkanseny. Přímý spoj nabízel jen NOZOMI a na ten neplatil náš JR pas. Ráno jsme vyjeli o půl deváté a po jedné odpoledne jsme dorazili do Tokya. Čekal nás pak přesun ještě městským vlakem na Shinjuku a pak slušná půlhodinka bloudění a hledání cesty z nádraží na hotel. I když jsme měli navigaci, přesto jsme se ztratili. Ono vymotat se z největšího nádraží na světě, které spojuje metro, vlaky, shinkanseny, obchodní domy a spoustu "nadlezů a výlezů", není jednoduché. Ztratili jsme se ještě několikrát, než jsme už zvládali bezchybně dojít na správné nástupiště/výlez ven. :) A k tomu jsme táhli už slušně nadité kufry. A venku bylo slušně přes 35 stupňů s 80% vlhkostí. 

snídaně v hotelu Flex v Hiroshimě

ve vlaku

HOTEL MYSTAYS Nishi Shinjuku v Tokyu byl přesně to, co jsme hledali. Skvělá lokace, pár minut chůze od největšího nádraží na světě. V ceně pokoje byla i servírovaná snídaně, kterou jsme dokonce i několikrát stihli. Bydleli jsme ve čtvrtém patře s výhledem na hřbitov, takže až na to patro jsme si připadali jako doma. :) A hotel měl i pračku se sušičkou, tak jsme si opět mohli za pár yenů vyprat, což bylo příjemné. Pokud budeme mít v budoucnu možnost do Japonska znovu jet, určitě v Tokyu využijeme právě tento hotel. Je levnější než okolní a služby jsou zcela dostačující. Na recepci byl zdarma espresso kávovar a v okolí spousta restaurací a obchodů. Já mám celkově Shinjuku asi z Tokya nejraději, je tu vše, takové lidské mraveniště.

Po krátkém restartu na pokoji jsme šli prozkoumávat okolí hotelu. Na programu jsme měli jen Sky tree věž, protože bylo slunečno, tak jsme chtěli využít volný čas a podívat se na město z výšky, i tak byl trochu opar a Fuji samozřejmě vidět nebyla. Mimochodem japonské toalety mi chybí už teď, všechny vymoženosti od vyhřívání prkýnka, různé oplachy, zurčení potůčků a zpěv ptáků, abyste neděsili zvuky okolí... Bomba!

 Tokyo Sky Tree

Tahle japonská kráska je vysoká 634 metrů, je to tedy nejvyšší vysílací věž na světě. Veřejnosti byla otevřena v roce 2012. Město potřebovalo novou telekomunikační věž zejména kvůli nedostatečné výšce současné Tokijské věže (333 m), kterou obklopují výškové budovy, takže nešíří signál v dostatečném rozsahu a kvalitě. Unikátní stavba, která je druhou nejvyšší na světě hned po dubajském mrakodrapu Burdž Chalífa, se jmenuje příznačně Tokyo Sky Tree neboli Tokijský nebeský strom. Výška 634 m byla zvolena pro snadné zapamatování. Číslice 6 (japonsky mu), 3 (sa) a 4 (ši) spolu tvoří jméno Musaši, což je starý název oblasti, kde věž stojí. Vyhlídkové plošiny se nachází ve výšce 350 a 450 metrů. Stojí to za to. 

 

 

 

 

Večer jsme zašli do relativně nově otevřeného obchodu Lush v Shinjuku, kde prodávají spoustu produktů, které se dají sehnat jen tady a v Liverpoolu. No... byla jsme v sedmém nebi a ano, pak jsme tam byli ještě několikrát...a pak jsem objevila, že mají pro cizince tax free... :))))

Večeři jsme si dali v nějakém lokálním sečuánském bistru a bylo to dobré, mastné, ale dobré. A úplně jsme koukali, jak se mezitím venku setmělo. V sedm už se smrákalo a v osm totální tma...i když tady mezi neony asi úplně nehrozila.