Zobrazují se příspěvky se štítkemUeno ZOO. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemUeno ZOO. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 4. srpna 2026

Japonsko 20. 7. 2026 - Tokyo

Pondělí 20.7. - státní svátek v Japonsku

Dneska jsem se poprvé skoro rozplakala z horka a z té frustrace, že se nedá být dlouho venku. Věděli jsme, že je v létě v Japonsku na chcípnutí. Byli jsme tu už dvakrát, ale letos se Japonsko potýká s nebývalou vlnou veder a my vyloženě trpíme a krátíme program, pak je nám to líto, že jsme mohli ještě tam a tam, ale fyzicky to nezvládáme. Snažíme se dělat všechna opatření, abychom aspoň nekončili s úžehem, ale je to boj s větrnými mlýny. Ráno jsme šli před šestou na nákupy do Donkiho, pomalu se mi plní nový kufr 😊 Na devátou jsme se přesunuli do Imperial Palace East Gardens. Jsou to veřejně přístupné zahrady ve východní části areálu císařského paláce v Tokyu, neplatí se žádný vstup. Zahrady vznikly na místě někdejšího hradního komplexu Edo Castle a dnešní návštěvnický prostor zahrnuje historické pozůstatky hradu, otevřené travnaté plochy, stromy, sezónní výsadby, kamenné zdi, vodní prvky a zahradní úpravy rozložené na několika úrovních bývalého hradního areálu. Jde o místo, kde se spojuje japonské hradní historie s parkově upraveným veřejným prostorem v samém centru Tokya. Udělali jsme si zastávku na tzv. Císařského náměstí, z tohoto prostranství je nejlepší možný výhled na Císařský palác, ale také na dvou obloukový kamenný most Nijubashi, který tvoří hlavní vchod do paláce.







Pak jsme přejeli do Ueno parku, zašli na chvilku do ZOO, ve většině pavilónu zvířata nebyla, všude byly cedule, že je takové horko, že nemohou být ve výběhu. Šli jsme tam cíleně na šmírování shoebilla, kterého jsem nikde jinde než v Japonsku neviděla. Panda už tam bohužel po roztržce Japonska s Čínou není, museli ji vrátit. Zašli jsme se podívat k významné šintoistické svatyni Ueno Tōshō-gū. Je zasvěcena Tokugawovi Iejasuovi, zakladateli šógunátu Tokugawa, který sjednotil Japonsko a zahájil období Edo. Na rozdíl od mnoha jiných památek v Tokyu tato svatyně zázrakem přežila ničivá zemětřesení i bombardování během druhé světové války, takže její budovy pocházejí přímo z roku 1651. U svatyně se zrovna konal bleší trh, tak jsme nakoukli.






Odpoledne jsme se přesunuli na Tokyo Metropolitan Government Building, která je hlavním sídlem tokijské metropolitní vlády. Veřejnosti jsou zpřístupněny dvě observatoře na 45. patře. - North Observation Deck a South Observation Deck. Obě se nacházejí ve výšce přibližně 202 metrů nad zemí. Z vyhlídky je vidět rozsáhlá zástavba Shinjuku, širší centrální Tokyo a za dobré viditelnosti i vzdálenější horizont. A je to zdarma! Tou dobou jsme už byli tak uvaření, že jsme si říkali, že další venkovní program prostě nezvládneme. Tak jsem šla nakupovat a zašli jsme si opět do Ichiran Ramen, který máme pár minut chůze od hotelu a nestojí se tam žádná fronta, protože není na turistickém místě. No a byl večer.



 


neděle 18. srpna 2019

30. - 31. 7. 2019 - Tokyo - Ueno ZOO, Sumo Museum a letíme domů


Zoologická zahrada Ueno je nejstarší ZOO v Japonsku. Byla založena roku 1882 a v průběhu let se výrazně rozrostla. Nyní je domovem více než 2600 zvířat (464 různých druhů. V roce 1972 sem dorazily první pandy velké z Číny. Japonský dotek dodává zahradě čajový dům a pětipatrová pagoda, významná kulturní památka, která je součástí bývalého chrámu Kaneidži. My jsme sem šli hlavně na pandy. Byla na ně opravdu dlouhá fronta a nesmělo se zastavovat, takže fotky nic moc, ale pandy byly ráno docela čilé a baštily bambus. Obecně bylo v ZOO opět hodně čínských turistů, tak to mělo opravdu ten čínský náboj - panda se musela cítit jako ve své domovině. :) Vlhkost byla ten den vražedná, takže jsem kolem poledne skoro kolabovala z horka, pokus schovat se u ledních medvědů se ukázal jako nesmyslný, jelikož pavilón nebyl chlazený a bylo v něm ještě větší vedro než venku. Ze Zoo jsme odešli dříve, ale to se opravdu nedalo. Udělali jsme ještě krátkou zastávku na Sumo Stadionu, kde je i malé muzeum, ale nesmí se tam fotit. No a zbytek dne jsme strávili posledními nákupy...ještě že jsou obchody klimatizované. Zpětně mi bylo líto, že jsme ještě nezašli do zahrad v Shinjuku, ale za přehřátí to nestálo. 

hodinu před otevřením



fronta na pandu






















 Dost času jsme strávili pozorováním tapíra, zrovna měl svačinku...nebyl to sice tapír s kabátkem, ale co už...













můj oblíbený Shoebill










Na východním břehu řeky Sumida leží čtvrť Ryogoku, která je známá také jako Sumo Town a je soustředěná především v okolí obrovského Sumo Stadionu, který pojme až deset tisíc diváků. Zápasy se tu odehrávají třikrát ročně, a to v lednu, květnu a září. 





saké

poslední sashimi
takto dopadly mé boty, nepřežily putování po Japonsku

japonské yeny
No a ve středu ráno nás čekala už jen cesta na letiště a 11 hodin v letadle do Vídně. Let byl bezproblémový, zase jsme měli exit row, tak místo na nohy bylo dostatečné. :) Do Vídně jsme přiletěli po šesté večer, noc jsme měli zamluvenou v letištním hotelu NH Vienna Conference, který z našich cest už dobře známe. Večer jsme doslova odpadli. Ráno si dali opulentní snídani (zdejší švédské stoly stojí za to) a přes nákupní centrum (Primark musí být) jsme se vydali směr domov. Hned u hranic nás čekala kolona...a pak ještě několikrát. Doma je doma...










Hotel ve Vídni...