Chtěla
bych napsat, že let byl v pohodě, ale to není tak úplně pravda. Po snídani
jsme ještě relaxovali na pokoji a pak se vydali na odbavení, to proběhlo
hladce. Nově ve Vídni nemusíte vytahovat elektroniku z batohu a tekutiny
mohou být i dvoulitrová lahev. Letadlo mělo odlet plánovaný odlet na 13,30h.
Boarding proběhl bez komplikací, ale když kapitán nahodil motory, nějak se mu
to nezdálo, zahlásil, že je nutné se na to podívat… a odjel s námi mimo
runway. Po minutách čekání na opravu, pak přišla šťastná zpráva, že opraveno,
ale že musí pro jistotu vypnout a pak zapnout celý systém. No jenže pak přišlo
nové hlášení, že se oprava nezdařila a že nás bude informovat o dalších
krocích. Trochu jsme znejistěli, když k nám začala přijíždět technická
auta a za nimi hasiči. Na podruhé už to vyšlo…nikdo v tu chvíli už ani
nedoufal, že odletíme. Levý motor měl bebí. No odletěli jsme, sice o hodinu a
půl později, ale jsme tu! Letěli jsme s Austrian Airlines, servis byl
v pohodě, většina jídla poživatelná a za pár hodin (rozuměj 12), jsme se
vybatolili na Naritě. Emigrační a celní proběhlo v klidu, byla to
rychlovka, z domu jsme už měli všechno vyplněné online a připravený QR
code. Bylo nám líto těch, kteří se s tím mořili až na místě, ale tak byla
to jejich volba. Kufry přijely, my si vyměnili JR vouchery na pas (můžeme
jezdit JR linkami a shinkanseny po celém Japonsku) a nechala jsem rovnou udělat
i místenky na větší přejezdy, protože nově v Japonsku potřebujete mít
rezervovaná speciální místa ve vlaku, když cestujete s velkými kufry. A těch je na každý vagón jen několik. A tak se
nám hned při první jízdě shinkansenem stalo, že jsme seděli oba v jiném
vagónu, prostě nebylo už místo. Přejeli
jsme z Narity Narita expresem do Shinagawy a odtud pak jeli shinkansenem
do Kyota, kde máme naše první ubytování. Spíme tu 5 nocí, pak se přesuneme do
Osaky. Ubytovaní jsme ve stejném hotelu jako před devíti lety, jen hotel změnil
název. Teď je to Hotel M’s EST Kyoto Station South. Má strategickou polohu u
nádraží, což se hodí pro ranní výlety. Pokoje jsou klasické japonské, takže
malé, ale stačí to. Odpoledne jsme si zašli na ramen a odpadli po náročné
cestě.
Zobrazují se příspěvky se štítkemshinkansen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemshinkansen. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 2. srpna 2026
Přílet do Japonska 7. - 8. 7. 2026
Je pondělí ráno a my vyrážíme směr… Japonsko 😊 Je to naše již třetí japonské dobrodružství. Byli jsme v roce 2011, 2019 a teď do třetice 2026. Opět začínáme ubytováním před odletem v Hotel NH Vienna Airport Conference Center, ráno dobrá snídaně a pak přesun na letiště… přiletíme do Tokia na Naritu, ale odtud se hned shinkansenem přesouváme dál, tak brzy ahoj z Kyota.
sobota 3. srpna 2019
Cesta do japonského Kyota jedině přes Mikulov :)
A je to tady... po několika měsíční přípravě nastal den D a my se opět vydáváme na ostrov, který nám učaroval již v roce 2011, kdy jsme Japonsko navštívili poprvé. Slíbili jsme si tenkrát, že se jednou do Japonska vrátíme... a sliby se mají plnit! Naše putování začalo návštěvou Mikulova, kde jsme měli naplánovanou první zastávkou. Už tradičně jsme odlétali z Vídně, ale tentokrát byl let až pozdě odpoledne, nemělo tedy smysl spát v letištním hotelu, proto jsme se rozhodli přejezd na letiště rozdělit na dvě části a přespat v Mikulově, který je kousek od hranic. Neměli jsme dálniční známku, tak jsme cestou na jižní Moravu poznávali krásy naší vlasti a viděli spousty kukuřice.
Ubytování jsme měli v hotelu Volařík v samotném historickém centru Mikulova kousek od zámku. Ubytování pěkné, ale bohužel jsme měli trochu smůlu na slečny na recepci, které moc profesionality nepobraly. Hotel nebyl drahý, ale nefungující lednička, velmi špatně fungující klimatizace a otrávená služba u hotelové snídaně náš dojem trochu kazil. Na druhou stranu parkování bylo u hotelu zdarma a bohatá bufetová snídaně byla moc fajn.

Odpoledne v Mikulově jsme strávili couráním po městě, byli jsme se podívat na náměstí, na zámeček, prošli jsme si židovskou část. Líbilo se nám tu, dokonce jsme zde potkali jednu známou z Ostravy, Mikulov je oblíbená zastávka pro kolaře na jižní Moravě. A uvažujeme zase o dovolené na jižní Moravě. :)
Na oběd/večeři jsme šli do restaurace Sojka a spol., kde to mělo podle recenzí být nejlepší jídlo ve městě. No recenze už byly trochu zastaralé. Bistro je možná vyhlášené svým jídlem, ale podle nás má i naprosto nevyhovující prostory a špatně vyškolený personál. Evidentně nezvládají v létě nápor návštěvníků. Nikdo nemá rád, když do něj během jídla naráží zadkem obsluha, která se snaží uklízet stoly kolem, které jsou na sebe tak namačkané, aby se vešlo dost hostů, na jejich pohodlí nehledíc. Byli jsme tam kolem druhé/třetí odpoledne, lidé odcházeli, protože nebylo kde sedět, různě postávali, nikdo si jich delší dobu nevšímal, aby jim sdělil, že bez rezervace si nesednou. Za mě dobré jídlo (nikoliv ale gurmánský zážitek), které ale nestálo za tu nepřátelskou atmosféru. Bistro se nachází v prvním patře domu na náměstí, musíte vystoupat po příkrých schodech, byl teplý letní den, ale klimatizace nebyla (nebo ji nemají) a puštěný byl jen větrák v jednom rohu, takže jsme byli hned oroseni. To také na dojmu nepřidá. Spíš nedoporučujeme, v Mikulově se najdou lepší místa, kam zajít...
Flank steak s pepřovou omáčkou, která nebyla příliš povedená. Maso bylo ale dobré, "medium rare" bylo akceptováno.
Ráno po snídani jsme vyrazili do Vídně. Auto jsme nechali na parkovišti Mazur, kde parkujeme vždy, když letíme z Vídně, je levnější než parkoviště u letiště. Z Mazuru jsme se zdarma shuttle busem nechali zavézt před náš terminál. Odbavení bylo hladké, místa jsme měli už předem vybraná, připlatili jsme si "exit row", protože let byl přes deset hodin a Štěpán by na klasickém místě nevydržel. Čas do odletu jsme pak příjemně strávili v letištním salónku, kde jsme byli poprvé a určitě ne naposled. Nechápu, že jsme ho nevyužívali už v minulosti.
JR pas se musí kupovat mimo území Japonska, platí jen pro cizince a pokud hodláte v Japonsku navštívit více míst, vyplatí se. Prodávají ho ve variantě 7, 14 nebo 21 dní. A vzhledem k cenám vlaků (železnice je v Japonsku opravdu drahá), tak se počáteční investice brzo vrátila. Pasy nás vyšly na něco kolem 13.000 tisíc.
Z letiště jsme se přesunuli Narita Express vlakem do Shinagawy, kde jsme přesedli na shinkansen HIKARI 517 do Kyota (jel zhruba dvě a půl hodiny), do Kyota jsme dorazili v 17.11 přesně. Vlaky v Japonsku jezdí opravdu na čas vteřinově, i když jsme byli svědkem zpoždění v důsledku technických potíží na trati (zhruba hodinové výpadky vlaků zamotaly všem hlavy). A když tak nad tím přemýšlím, tak i v Tokyu jsme později zažili výpadky metra (nehody, technické potíže atd).
| úplně hotoví po letu a ještě nás čeká několika hodinový přesun do Kyota |
| občerstvení ve vlaku - řízek a džus :) |
Po příjezdu jsme se vymotali z nádraží, trochu trvalo, než jsme se zorientovali a přesunuli jsme se na náš hotel v Kyotu, který byl jen pár minut chůze, pokud jste trefili z nádraží správný exit. :) Hotel Garnet bychom určitě doporučili. Spali jsme tu sedm nocí a byl zcela vyhovující. Slušná cena, docházková vzdálenost do obchodů, restaurací, na nádraží i metro. Fungující klimatizace, v hotelu byla i prádelna. Tu jsme ale nevyužili, navštívili jsme později poprvé v životě (velký zážitek) prádelnu na ulici a zase nechápeme, že jsme si v Asii neprali už dříve. Hotel nenabízí snídaně, ale to nevadilo, protože jsme vyráželi na výlety i ve čtyři ráno, tak bychom stejně nestíhali.

A den jsme zakončili v ramen restauraci, kam jsme se z posledních sil vydali :) Pak jsme odpadli a to doslova. Ramen byl skvělý, měli jsme ho tady ještě několikrát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)


















