Monako

Monako patří k Azurovému pobřeží a je zároveň samostatným knížectvím, sídlo rodiny Grimaldi, postavené na pouhých dvou km2 na skalnatém poloostrově vybíhajícím do Středozemního moře jako enkláva na území Francie. Monako je druhý nejmenší stát na světě a současně je to země s druhou největší hustotou osídlení. Pobřeží Monaka se rychle zvedá v hornatý terén, stavebních ploch je nedostatek, a tak se budovy stavějí do výšky, parkoviště pod zem, silnice vedou řadou tunelů.

Monako má několik městských částí. Vlastní Monako se starým městem, Knížecím palácem, neoromantickou katedrálou a Oceánografickým muzeem. Nové město – La Condamine s přístavem, bankami a obchodní čtvrtí, luxusní lázně Monte Carlo s hernou a kongresovým centrem a městskou tratí Formule 1, dále také na náspu do moře vzniklé Fontvieille s obytnými a průmyslovými stavbami, parkem a sportovním areálem i novým přístavem pro jachty.

výlet turistickým vláčkem po Monaku

slavné Casino

Čtvrť Monte Carlo je známá díky kasinu, které je obklopeno krásnými zahradami a skládá se vlastně z několika budov. Samotné kasino bylo dokončeno na začátku 20. století architektem Charlesem Garnierem, který také navrhl budovu Opery, která je s kasinem spojena. Ta je však přístupná pouze v sezoně, čili od ledna do března. Opera pojme 600 diváků a byla postavena za rekordních 5 měsíců. Při slavnostním zahájení (1879) zde vystupovala slavná tanečnice Sarah Bernhardtová. Typicky barokní interiér překypuje zlatem, mramorem a sochami řeckých chlapců. Do kasina mohou vstoupit pouze osoby starší 18 let a pánové u vchodu většinou nahlížejí do i do cestovních pasů. Jsou zde striktně aplikovaná pravidla správného oblečení. Zajímavá je skála sebevrahů nebo terasa sebevrahů. V některých starších filmech, které se točily v Monte Carlu, je terasa zabírána. Poslední sebevražda tu byla spáchána v roce 1916 a dohromady odsud skočilo prý 26 mužů. Velmi důležitý je boční vchod do kasina. Ten využívají především hvězdy, které se nechtějí nechat nafotit na schodech u hlavního vchodu do kasina, protože by bylo hned markantní, že hrají. Tímto vchodem se dostanou v podstatě bez pozorování do areálu. Vchází jím dovnitř i princ Albert. Jde totiž o to, že knížecí rodina má v kasinu zakázáno hrát. On to však rád porušuje. 

Z náměstí Place d´Armes s arkádami, ovocným a květinovým trhem jsou krásně vidět hradby a na západní straně skály se tyčí Knížecí palác z konce 16. stol. Byl postaven na místě bývalé janovské pevnosti z r. 1215. Po průchodu branami z 16. a 17. stol., jsou vidět zbytky pevnosti ze 13. stol., odtud se přichází na čestný dvůr lemovaný arkádami v italském slohu, dále pak nahoru po schodišti z cararrského mramoru do Herkulovy galerie ozdobené freskami ze 17. stol. 

Náměstí je lemováno kanony - dárek Ludvíka XIV. monackému knížeti, stojí zde kasárna a policejní stanice v janovském stylu. Je odtud krásný výhled na jedné straně na přístav a přístavní čtvrť Condamine, Monte Carlo, na pláž Larvotto a Itálii a na druhé straně na novou čtvrť Fontvieille a Cap d´Ail.

Uvnitř si můžeme prohlédnout i zlatožlutý salon Ludvíka  XV., palatinskou kapli ze 17. stol. a věž Sainte Marie z bílého kamene pohoří Turbie. Zlatým hřebem prohlídky je trůnní sál s renesančním krbem, kde v r. 1955 proběhl svatební obřad knížete Rainiera a Grace Kellyové. Po tragické smrti kněžny Grace v r. 1982 zůstal kníže Rainier se třemi už dospělými dětmi: princem Albertem, princeznami Caroline a Stefanie. Přístup do soukromých komnat knížectví je zakázán. Přítomnost knížete oznamuje pouze vlajka na stožáru. Na náměstí před palácem probíhá každý den přesně v 11.55 střídání stráží. V létě mají bílé uniformy, v zimě černé.         

 V Monacu je také vidění katedrála z r. 1875 v novorománském slohu. Byla postavena z bílého kamene z nedalekého pohoří Turbie na místě, kde stával kostel Sv. Nicolase ze 13. stol., uvnitř je hrobka Grace Kelly spolu s hrobkami ostatních monackých knížat.

Nápadná budova na jižní straně monackého skalního ostrohu je Oceánografické muzeum. Muzeum bylo dokončeno v roce 1910. Bylo to za vlády dědečka současného knížete, Alberta I. Dnes vládne kníže Albert II. Albert I. je považován oficiálně i za zakladatele oceánografie jako vědy. Většinu exponátů, ale hlavně celé uspořádání oceánografického muzea i sám navrhl. Oceánografické muzeum bylo dlouho dobu i sídlem výzkumného oceánografického ústavu a jeho ředitelem byl Jean Jacques Cousteau. Ryby jsou umístěny ve spodních 2 patrech, pod nimi jsou ještě další 2 patra, kde jsou nádrže s vodou. A v horních dvou patrech jsou neživé exponáty. Voda je do oceánografického muzea přiváděna ze vzdálenosti 350 metrů z moře. Pro případ znečištění vody je tam umístěna sonda a přívod vody by byl okamžitě zavřen. 

 Muzeum je obklopeno Svatomartinskými zahradami s tropickou vegetací vybudovanými v r. 1830.  

a večeře :)