21. 7. 2019 - Hiroshima - zahrada Shukkeien, Hiroshima Castle, A-Dome, Peace Memorial Museum

 Z hotelu jsme se přesunovali na nádraží velmi časně ráno, kolem byla spousta koček a opilých Japonců. Štěpán se mi smál, že jsem plánovala přesun na neděli ráno, že nebude nátřesk v metru, protože je víkend, na mladé vracejíce se z nočního tahu jsme nějak pozapomněla. No pohled to byl zajímavý, ale fotit jsme se styděla. Cestou na nádraží jsme si i prohlédli blízký chrám Hozenji, který jsme měli vedle hotelu, ale nějak tam nebyl čas nikdy zajít. Chrám zde byl založený již v 17. století, během druhé světové války byla oblast vybombardována, přežila jen jedna socha ducha Mizukake - Fudo, který je symbolem disciplíny a pevného morálního charakteru. Socha je zcela porostlá mechem. Legenda vypráví, že kdysi stará paní, když si u sochy něco přála, tak ji polila vodou, přání se jí splnilo, tak teď sochu polévá každý, proto ten mech. :) 

Mizukake-Fudo

Ráno nás čekal přesun shinkansenem z Osaky do Hiroshimy, kde jsme měli zamluvený hotel Flex na dvě noci. Byl to jediný hotel, který jsme dopředu znali, protože jsme v něm již bydleli při našem prvním putování po Japonsku.  Vybrali jsme si ho, protože byl kousek od nádraží a měl pěkný výhled na řeku. Do hotelu jsme dorazili opět ráno, nechali kufry na recepci a vydali se prozkoumávat město. Bohužel předpověď počasí slibovala opět lijáky a nemýlila se. Prakticky pár minut po opuštění hotelu začalo pršet.

Hiroshima

Město bylo založeno již v 16. století a nyní je největším v prefektuře Čugoku s zhruba 1,2 mil obyvatel. Město 6. srpna 1945 velmi smutně proslulo prvním použitím atomové bomby na světě vůbec. Dneska je to pulzující zelené město, ale tragédie je tu cítit pořád.

výhled z pokoje

na pokoji nás čekalo osobní přivítání i s jeřábem

noční pohled z pokoje

 

Zahrada Shukkeien se nacházela pár minut chůze od nádraží (tedy i našeho hotelu) přímo v centru města. Byla založena již v roce 1620 a původně nebyla otevřena pro veřejnost, to se změnilo v roce 1940. O pět let později byla zahrada zničena při atomovém bombardování města. Znovu obnovena byla na počátku 50. let. Zahrada byla původně navržena válečníkem a mistrem čaje, což vysvětluje, proč se v zahradě nachází několik čajoven. Uprostřed se nachází jezírko s lávkami a ostrůvky. Je tady klid a příjemná atmosféra. Ve svém současném stavu se zahrada snaží představit zmenšenou podobu Západního jezera v Číně. Jméno zahrady v překladu znamená „zmenšená zahradní scenerie“.

 

 

a začalo pršet

  

 

 

 

městem jezdí staré tramvaje

Hiroshima Castle sice zničila atomová bomba, ale na konci 50. let byl rekonstruován do své původní podoby. V areálu se nachází jeden z „A-bombed tree“, zatímco hrad samotný, stejně jako všechny ostatní budovy srovnal výbuch se zemí, eucalyptus vzdálený od epicentra výbuchu 740 metrů přežil do dnešních dní. Nás tady přepadl takový liják, že jsme i s deštníky byli okamžitě promočení až na kost. Do hradu jsme se šli vyloženě schovat, protože jsme věděli, že uvnitř nic moc není. Z horního patra je vyhlídka na město, ale taky nic moc.  

Památník míru zvaný také Atomový dóm je pokroucené torzo budovy bývalého hirošimského Průmyslového paláce. Od roku 1996 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO. Původní budova byla vyprojektována českým architektem Janem Letzelem v roce 1914. Tento rodák z Náchoda působil v Japonsku od roku 1907. Při své práci využíval revoluční materiál – beton, který dokázal bez problému odolat japonským zemětřesením. A právě díky bytelné betonové konstrukci torzo Průmyslového paláce přežilo výbuch atomové bomby. Stalo se tak 6. srpna roku 1945 v 8 hodin a 15 minut. Atomová bomba měla být svržena na nedaleký most Aioi. Vybuchla o několik set metrů vedle, ve výšce 600 metrů, velice blízko právě této budově. Jelikož detonační síla šla téměř kolmo shora, betonové stěny budovy přežily. Téměř všechny ostatní budovy v okolí byly zdemolovány. Paradoxně až tato tragédie proslavila Letzelovo dílo po celém světě. Dodnes je udržován ve stejném stavu, v jakém byl těsně po výbuchu. Slouží tak jako připomínka ničivosti jaderných zbraní a jako symbol naděje na světový mír bez nukleárních zbraní.

 Jedním z nejdojímavějších památníků v parku je Children’s Peace Monument. Tvoří jej socha dívky, která drží v rukou jeřába složeného z papíru, za kterou jsou vitríny se stovkami jeřábů origami. Památník je inspirován osudem dívky Sadako Sasaki, která pro svůj pohnutý příběh bývá někdy nazývána „hirošimská Anne Franková“. V době výbuchu bylo Sadako 11 let – ničivou explozi sice přežila, v roce 1955 onemocněla leukémií a byla hospitalizována. Dívenka věřila, že pokud se jí povede složit z papíru tisíc jeřábů – japonského symbolu zdraví a dlouhého života – nakonec se vyléčí. Na lůžku proto neúnavně skládala papírové ptáčky, avšak dílo se jí bohužel dokončit nepodařilo. Dokončila jich 644. Po její smrti je její spolužáci dokončili za ni a brzy nato začali do Hirošimy posílat další a další papírové jeřáby školáci z celého Japonska i světa.

U vchodu do parku je Zvon míru, který mohou návštěvníci rozeznít a na jehož povrchu je vyryta mapa světa a text vyzývající k míru po celém světě. 

 Hned naproti Kenotafu, na druhé straně klidného jezírka, hoří věčný oheň tzv. Plamen míru, který bude uhašen teprve tehdy, až bude na světě zničena poslední nukleární zbraň. Právě před tímto památníkem se každoročně vždy šestého srpna koná vzpomínková slavnost, při níž jsou vypuštěny bílé holubice. 

 Ústředním památníkem je Kenotaf, oblouk z betonu a žuly, ve tvaru starobylých japonských rituálních pohřebních předmětů. Obsahuje výmluvný nápis „Odpočívejte v pokoji. Stejné chyby se již nedopustíme.“ a pod obloukem se pak nachází rakev se jmény všech známých obětí exploze. 

muzeum

 Místem, kde si onen černý den japonské historie můžete představit nejlépe, je Peace Memorial Museum. Před muzeem se tyčí Fénixovy stromy, jež rostly 1,5 kilometru od epicentra. Byly přesazeny sem a na jedné straně jejich korun jsou dodnes patrné stopy po ožehnutí. Samotné muzeum je nesmírně emotivní. Byla to naše druhá návštěva, takže jsme už věděli, co nás čeká, přesto opět otřesný zážitek. 

V muzeu se detailně seznámíte s průběhem výbuchu takřka minutu po minutě. Jsou tu fotografie a vizualizace města před tím a potom. 

Nejvýmluvnějšími exponáty jsou však hrůzu nahánějící fotografie a vystavené osobní věci obětí, které byly po výbuchu v Hirošimě nalezeny. Roztrhané ohořelé uniformy nevinných dětí, roztavené obědové krabičky či sošky Buddhy, hodinky, na nichž se zastavil čas v 8:15, nebo třeba kus kamene se zřetelným obrysem lidské postavy, tzv. atomovým stínem. Ke každému exponátu je přiřazen popisek v angličtině vyprávějící jeho příběh. 

   

  

nákupní ulice

Ichiran Ramen